Jen pár kilometrů od Doks leží nenápadná obec Drchlava. Na jejím konci stojí kostel sv. Mikuláše postavený ve 14. století. Pravděpodobně jste v něm nikdy nebyli. Nebylo proč. Kostel je už po desetiletí vybydlený a opuštěný. Od 60. let 20. století se v něm nesloužily bohoslužby, odvezly se varhany i lavice, později sloužil jako sklad pneumatik i ovoce. Nakonec se zřítil strop i střecha. Až v roce 2004 začaly první záchranné práce, v roce 2015 došlo na opravu střechy věže. Nyní se festival Lípa Musica rozhodl podpořit snažení místních a na jeden den kostel oživit. Aby mohlo nové festivalové místo zazářit, bylo třeba mu pomoci. Festivalová rodina naštěstí nezklame a klidně vezme do ruky koště i hrábě. I díky nim tak v neděli 7. září v kostele zazní dvě duchovně hluboká a emocionálně silná hudební díla: písňové cykly Johannese Brahmse a Jana Hanuše.
Právě Hanušova skladba Dřevěný Kristus vyzní v drchlavském kostele mimořádně silně. Na podobném místě před téměř 70 lety vznikly básně Kamila Bednáře. Představte si básníka osaměle bloudícího po válce osiřelou krajinou. Na opuštěném pohraničním hřbitově nalezne poničený, pošlapaný dřevěný kříž. Odnese si ho domů a pověsí na stěnu.
Pod dřevěným křížem pak vznikly básně meditující o zlu ničícím svět, i o odpuštění a milosti. Když Kamil Bednář básně s podtitulem Písně na kříž nalezený v horách v roce 1957 samizdatem vydal, Jan Hanuš je téhož roku zhudebnil jako šestidílný cyklus pro nižší hlas a klavír. V roce 1970 se ke skladbě vrátil a vytvořil orchestrální verzi. Ani jedna z verzí však nebyla dlouho uvedena. Klavírní premiéra proběhla až v roce 1990, orchestrální verze o pět let později.
V Drchlavě zazní tato výjimečná skladba v podání předního basisty a sólisty Opery Národního divadla Pavla Švingra za klavírního doprovodu Zdeňka Klaudy.
„S tímto dílem jsem se poprvé setkal ještě při studiích na HAMU, kdy mi noty přinesl můj profesor zpěvu Ivan Kusnjer,“ vzpomíná Pavel Švingr. „Tehdy jsem řešil hlavně technickou stránku – cyklus klade na pěvce extrémní intonační, rozsahové i dynamické nároky. Ale s časem a životními zkušenostmi jsem začal objevovat jeho skutečnou hloubku. Každá další interpretace mě posouvá dál, nebo spíš hlouběji. Je to mistrovské dílo, v němž se zrcadlí drastické zkušenosti obou autorů z druhé světové války. Myslím, že právě prostor kostela v Drchlavě je pro takto syrovou, tragickou a hutnou skladbu ideální.“
Do atmosféry koncertu promluví i scénografické ztvárnění malířky a sochařky Martiny Chloupy, jejíž díla tvoří letošní vizuální identitu celého festivalu. Chloupa citlivě pracuje s prostředím i materiálem – a právě její zásah může prostor chrámu proměnit v silný výtvarný statement.
„Mohutný Švingůrv bas a kontrast naleštěného koncertního křídla uprostřed prázdných a počmáraných stěn kostela vyvolávají mrazení už jen při pouhé představě. O Dřevěném Kristu se říká, že v něm slova a hudba doslova srostly. V Drchlavě se přesvědčíme, jak mohou srůst i s prostorem,“ zve ředitel festivalu Martin Prokeš.
Koncert v Drchlavě není jen dalším festivalovým zastavením. Je především aktem oživení paměti místa, návratem krásy a smyslu tam, kde dlouho panovalo jen ticho a rozklad. Aby se ale koncert mohl odehrát, čekala na organizátory festivalu ještě jedna velká výzva. Bylo třeba místo uklidit a připravit. V rámci hesla "to vám jiný festival nenabídne" požádali o pomoc partnery a mecenáše a oni s nadšením souhlasili. V pátek 8. srpna se tak u kostela sešla pestrá skupina, v níž nechyběli lékaři, inženýři, historik nebo pianistka, a strávili spolu den, během něhož se místo proměnilo k nepoznání. Vyčistili schodiště ke kostelu, posekali prostor kolem něj i náhrobků u kostelní zdi. Nejvíc práce čekalo uvnitř – zamést podlahu a položit chybějící dlažbu, aby sem v září mohl dorazit naleštěný koncertní Bechstein.
„Byla to práce, ale pro mnohé spíš meditace, jsme rádi, že máme kolem festivalu tak skvělou partu lidí, kteří neváhají přiložit ruku k dílu,“ uzavírá Prokeš.
Foto: Lípa Musica / Jakub Mencl