Neviditelná zpěvačka a I love Berlin. Dokonalým příkladem sounáležitosti dvou naprosto odlišných světů byl sobotní večer v českolipském klubu Progres. V něm se sešli příznivci starého poctivého rock’n’rollu stříknutého punkem s fandy elektronické alternativy.
Návštěvníci si koncert The Maggie’s Marshmallows s Pedrem Zakatchku dokonale užili, pařili na obě partičky s plným nasazením. Mladá trojice, která tvoří pražskou kapelu The Maggie’s Marshmallows, vypadá trochu jako z jiného světa. Křehká zpěvačka Meg, které při zpěvu padá hustá ofina do obličeje tak, že téměř není vidět, usadila přítomné neskutečně řízným, chraplavým hlasem. Jejímu kolegovi, který si říká Stoupaa, by zase mohly všechny holky závidět krásné, štíhlé nohy, které jako správný rock’n’rollový chlapec neopomněl dostatečně zdůraznit úzkými džínsy. A bubeník Vojta? Málem jsem ho šla poprosit, aby mě obsadil do svého nového filmu, je totiž k nerozeznání od kultovního Quentina Tarantina! Tedy… jeho mladší verze.
Oproti tomu chlapíci z neratovické kapely Pedro Zakatchku vypadají na první pohled zcela normálně. To, co však předvádějí na pódiu, se nedá přirovnat snad k ničemu, co jsem zatím měla tu čest vidět. Představení kapely, která není v českolipských luzích a hájích příliš známá, přítomné přivedlo do euforie. Muzika, která se pohybuje přesně na hranici trapnosti a geniality, rozhýbala i ta největší dřeva. O show se postaral především zpěvák Perdo, který v triku s nápisem I love Berlin do diváků pálil české, německé i anglické texty, inspirací pro tanečníky bylo i jeho roztomilé poskakování do rytmu. Po sobotním zážitku si tak nezbývá přát, než aby se obě kapely v České Lípě co nejdříve opět ukázaly!