Covid, naše zrcadlo, solidarita mezi námi, ach ta odborná obec,
(ne)gramotnost společnosti a …existencionalismus Alberta Camuse.
To jsou témata viďte vážení… a vše v jednom článku.
Epidemie Covidu probíhá v naší zemi už dva roky. Nikdo to nečekal, to o čem jsme četli v knihách, o morových epidemiích, pravých neštovicích, záškrtu, atd., se objevilo v naší době, přímo v našem domově, v Evropě, v celém světě v gigantickém rozsahu. Neuvěřitelná věc ale je to zde a musíme se s tím vyrovnat.…Vážení, neporučíme větru, dešti, příroda má stále mnohá překvapení.
Epidemie je vlastně obří „biologická studie“, také studie i sociologická o stavu společnosti.
Po celý rok 2020 jsme vlastně byli téměř bezbranní, ovšem v závěru roku se objevily vakcíny vyvinuté podle již delší dobu známých laboratorních postupů. Vyrobit je ve velkém množství nebylo nic lehkého ale podařilo se. Zázrak zatím nedoceněný. Očkování začalo začátkem 2021 a probíhá až dosud. Očkování bránilo a brání společnost před katastrofou, ovšem epidemie si svou krutou daň vybrala, viz počty obětí. Biologická ochranná reakce není 100% nepropustná a ani nemůže být. Každý z nás má jinou imunitní reakci, někdo silnější, jiný slabší – prostě to tak je. Někomu vydrží ochrana déle, někomu kratčeji.
Proto také jsou opětovné reinfekce, onemocnění, atd. Na tom není nic divného. Další strategii musí vytvořit odborníci.
Očkovaní lidé tvoří jakýsi ochranný štít pro neočkované spoluobčany, cílem je dostat se nejméně k 80% proočkovanosti, to bude pro koronavirus silná překážka, bohužel zatím máme okolo 60%, a to nestačí.
Smutné je, že máme dosti početnou skupinu seniorů 65+ kde očkování vůbec neproběhlo. Tito lidé jsou nejohroženější. Ale vždyť už vše vědí, na co čekají? Bohužel dříve či později si je koronavirus najde.
Řekl bych, že v roce 2020 se lidé hodně snažili ale v roce 2021 se to pokazilo…
Být ministrem zdravotnictví hovořil bych v roce 2021 každý den v televizi o významu očkování a uváděl příklady z dějin medicíny, je jich dost. Bohužel taková mediální aktivita nebyla a není dosud. V tom vláda selhala a selhává i vláda nová. Kampaň za očkování nulová.
Pamatuji se na úvodní přednášku studia mikrobiologie tehdy doc. Ctirada Johna v roce 1976(asi). Celou přednášku věnoval životu a práci Louise Pasteura, velkého Francouze, přírodovědce. To proto, abychom my studenti pochopili, co obor obnáší, práci, obětavost, oběti, úspěchy, neúspěchy… a ano, Pasteurovo očkování proti vzteklině, tehdy smrtelné nemoci i odpor proti očkování tehdy. Aby se nám to dostalo „pod kůži“.
Možná to znáte, poslechnout si něco ještě neznamená pochopit to a zažít. O to mu šlo. Pochopil jsem to až při Covidu. Pozdě ale přece.
Nelze se potom divit, že se někteří lidé neumí zorientovat zvlášť když působí mohutný proud dezinformací. Dnešní „internetová“ doba je náročná, zahlcování množstvím informací, jejich zmatečností a nekvalifikovaností což poznáte až po podrobnějším studiu, to je náročné.
A bohužel jsou celkem jasné informační zdroje, které to s námi dobře nemyslí… A ty se skutečně činí.
K tomu ještě přispívá to, že někteří lidé s tituly před jménem i za jménem nejsou dostatečně disciplinovaní a zveřejňují své „poznatky“ v mediích a tak matou veřejnost.
Hladiny protilátek, spolehlivost testů, a jiná poměrně vysoce odborná témata patří do odborné diskuse na odborném místě ne do novin, televize, atd.
Abyste to pochopili přesně. V Německu v Berlíně je Institut Roberta Kocha (založený 1891), přírodovědná pýcha Německa. Historie: Robert Koch (1843 – 1910), lékař a vynikající mikrobiolog, pro Němce je on něco jako Louis Pasteur pro Francouze.
Co řekne jmenovaný pracovník tohohle úřadu prostě platí, pro vládu, pro celou veřejnost i odbornou obci. Je-li něco nejasného, jdou za ním, projednají to spolu.
Nikdo informace nezpochybňuje a německá vláda s nimi pracuje jako s danou věcí.
To je německá disciplína v tom nejlepším slova smyslu. A že by měli v Německu totalitu?
Nebo méně demokracie? To těžko.
Takže nám v odborné (akademické, medicínské) obci schází disciplína, přiměřenost, korektnost vůči dané situaci v tomto daném období.
Nu a prostě… někteří lidé jsou prostě ješitní, být důležitý v mediích je tak lákavé.
Ale zdá se, že poslední dobou se přece jenom začíná projevovat více té slušnosti a korektnosti.
„Matoucí“ články jsou na ústupu, vypadá to, že již i redaktoři medií se v problematice za tu dobu zorientovali, většinou již vědí co je k věci a co matoucí, znají své „pappenheimské“ řekl bych.
Pěkné články jsou v Právu, 15. 01. 2022, vakcinolog Marek Petráš, 29. 01. 2022, Ladislav Dušek, ředitel UZIS Praha.
A také v Lidových novinách, dne 8. 1. 2022, molekulární biolog Václav Hořejší, přiznává svou chybu v minulých článcích a omlouvá se, ecce homo, je tedy slušný a přesný, takový má vědec být. Ten článek je obsáhlý ale naprosto srozumitelný, číst ho může každý.
LN 15. 01. 2022 Marek Orko Vácha, římskokatolický kněz, nyní poradce ministra zdravotnictví. Chce vzít komunikaci s veřejností jinak, uvidíme.
A konečně příloha LN 21. 01. 2022 článek s prof. Dr. Pavlem Pafkem. K našemu tématu cituji ze článku přesně…“A musím říct, že by mne opravdu zajímalo, jak je to se vzděláním těch odmítačů očkování proti covidu. Protože ve svém okolí vidím určitou skupinu lidí, kteří mají VŠ vzdělání, vidí v nemocnici ty následky, a přesto vakcínu odmítají. Na tom se ovšem podílí
mnoho faktorů, především dezinformace. To dříve neexistovalo. Dřív pan doktor řekl: Očkovat. A vůbec nikdo o tom nepřemýšlel. Já si ještě pamatuji, jako medik, ochrnuté děti s dětskou obrnou. Mnohé zemřely. A dnes nikdo ani neví, co to dětská obrna je, protože začátkem 60. let proběhlo očkování Sabinovou vakcínou – a hotovo“. Článek mluví ještě o dalších tématech, stojí za to si zkušenost pana profesora přečíst. Mimochodem pan profesor se nechal očkovat hned prvé dny kampaně v Motole, na jeho pracovišti.
Je zajímavé, že taková římskokatolická církev nemá s očkováním žádný problém.
Jak známo, papež František věřící vyzval k očkování.
Protestantské církve, tam je to různé. Jedna dáma, křesťanka, se očkovat nenechá, protože jí to někdo nařizuje, tak to cítí. Že očkování znamená i chránit toho druhého, spíše nechce vnímat, tenhle fakt ale zná…Má štěstí, je relativně mladá, snad tedy v bezpečí.
Zdá se ale, že pozapomněla na …miluj bližního svého jako sebe samého. Bez dalšího komentáře.
Celkově pozoruji již delší dobu jakousi klesající úroveň vnímání lidí, nepřesnosti v mailové poště, špatně formulované věty, nutnost něco více vysvětlovat. Povrchnost v myšlení. Jakoby jakási gramotnost lidí klesala. Jak vyhovět člověku který ani není schopen po sobě přečíst větu a opravit docela výrazné chyby?
Je to možná v nedostatku pozornosti, lidé jsou často povrchní. Jsme obklopeni medii které nás zahlcují množstvím dat, nepotřebujeme je, pouze nás rozptylují. Odebírají nám část myšlenkové kapacity. To je jeden ze zdrojů povrchnosti.
Jak pak se mohou tihle lidé rozhodnout ve vážných věcech?
A nyní Albert Camus…
Známý a vynikající francouzský spisovatel (obdržel Nobelovu cenu), protagonista existencionalismu společně s Jeanem Paulem Sartrem. Je to zvláštní, on sám se zase tolik k existencionalismu nehlásil. Ovšem v jeho románech je ta filosofie silně znát.
Jeden z jeho nejlepších románů je Mor. Popisuje epidemii moru ve městě Oranu ve čtyřicátých letech. Nevím, zdali Camus vychází z reálné skutečnosti anebo je příběh smyšlený. Každopádně příběh působí velice realisticky. Román je starý 70 let a přesto velice aktuální, zcela zapadá do dnešní doby. Úřady, které neví co dělat, vydávající nesmyslná opatření, pracující nesmyslně byrokraticky kdy ani nevědí, zda dotyčný občan ještě žije. Lékaři neví jak se k epidemii postavit, o co jde, neumí se rozhodnout. Týdenní čísla mrtvých, izolace města a místní lockdowny. Pohřební ústavy se nestačí postarat o množství zesnulých, izolace infikovaných na místním stadionu připomínající koncentrační tábor.
Přeplněné nemocnice, nedostatek personálu, zcela vyčerpaní zdravotníci, všeobecný úpadek, pokusy o útěk.
Někteří lidé jsou stateční, pomáhají, snaží se a umírají, jiní zase odmítají realitu a umírají také, jiným (pravda, je jich málo) stav naopak vyhovuje, jiným je to jedno – a do toho se většina lidí snaží nějak přežít.
Kdo ví, kdyby někdo z vlády znal knihu Alberta Camuse tehdy na začátku epidemie třeba by se nějak poučili. Ale kdo čte francouzskou literaturu, že?
Nu blížíme se závěru vážení. Dám vám také nějaké rady, také budu „moudrá hlava“.
Víte, ono by mi scházelo kdybych vám neporadil. Cítil bych se méněcenný
Co s tou gramotností? Nu jednoduše, více čtěte. V dnešní době málo lidí čte.
Čtení zvyšuje obecnou gramotnost, to je jisté. A další rada? Jak na Covid?
Již mnoho let se doporučuje otužování. Nevěřili byste jak ranní studená sprcha člověka osvěží a naladí na den. Nedříve teplá voda a pak přecházet do studené. Zcela jednoduché.
Má se za to, že se posiluje imunitní systém a skutečně málo otužilců onemocní chřipkou. To je prokázané. A kromě toho je to nyní velká móda, to není špatné, že?
Tak jsme se obešli i bez hladin protilátek a hodnocení testů, necháme to jiným.
Co si přát na konec? Vydržet, vzájemnou ohleduplnost, využívat znalostí medicíny které máme již mnoho let, dokončit očkování populace, chránit pokud možno nás všechny.
Přeji pěkné dny a hlavně dobré zdraví,
MUDr. Ladislav Záruba, 30. 01. 2022