Českolipští volejbalisté za sebou opět mají dva zápasy, oba se tentokrát hrály na pět setů.

Toto je první článek, který píši od doby, kdy jsem dokončil Ukradený potenciál. Celý ten uplynulý čas jsem měl pocit, že bych měl být věrný pouze své knize, pocit, jako bych ji zradil, kdybych psal také pro někoho jiného. Dával jsem tedy rozhovory, natáčel videa a psal scénáře.

Makali jsme až do večera. Pak jsme dostali guláš a k mému překvapení se všichni sebrali a odjeli. Stavil se za mnou jen Štěpán.

„Tak co, nerozmyslel sis to Rumunsko?“

Gravitace ve 3D byla pecka. Inflace vzdělání i fotbalového talentu. Imunitou proti chudobě. Co mi dala Sametová revoluce? Stratocaching.

Že byl Karel H. v Banátu, to už víme. Jaký byl jeho třetí den?

Odjakživa jsem byl nepřítelem marného naříkání a kvílení, přesvědčen jsa, že jenom pilná práce a snažení k předu pomůže. Kdyby jen každý jednotlivý člověk na tom místě, kde stojí, k dobrému se snažil: zajisté by se i celá země šťastného stavu neminula. Pročež také myslím, aby každý raději malé nedůstatky okolo sebe, ku kterých zdvihnutí moc jeho stačí, napravoval, místo planého stesku na všeobecné veliké nedůstatky, které jeden napraviti nemůže.

Krásné českolipské florbalistky, jež známe především ze sportovní haly, nafotily pro rok 2014 kalendář, který si jednoznačně zaslouží čestné místo pro vyvěšení.

Petr je mi už několik let průvodcem novodobou historií České Lípy, seznamuje mě s lidmi, posílá texty, shání fotky. Došlo mi, že ještě žádný díl Undergroundu nebyl věnovaný jen jemu.

Nad ZŠ Jižní zakroužili dravci, žáci zvolili školní parlament i Ekotým, aneb první čtvrtletí uteklo rychlostí světla a školní a mimoškolní aktivity nabývají na síle.

Bylo 7:35, když jsem nasedala do letadla v Praze. Bylo starý, malý, divný a nepohodlný.  Kdybych měla letět něčím takovým do Ameriky, asi bych umřela, naštěstí jsem tímhle letadlem letěla jen do Vídně, kde jsem přestupovala na letadlo do New Yorku.