Karel H. – 22. DEN (ráno)
Chtěl jsem se otočit, ale nešlo to. Celé tělo mi vězelo v nějakém skřipci, ruce jsem měl svázané. Nebo co? Vůbec jsem si nevybavoval, kde jsem a jak jsem se sem dostal. Snažil jsem se přetočit film pozpátku, ale poslední okamžik, který jsem si pamatoval, se odehrával někde na parketu.