Jméno kytaristy Petra Zavadila je více než deset let spojeno s Petrem Vášou a brněnskou kapelou Ty Syčáci. V posledních dvou letech jsme ovšem jeho syrovou kytaru mohli slyšet také v uskupení Mucha vedeném písničkářkou a zpěvačkou Nikolou Muchovou a doplněném hudebníky z dalších výjimečných brněnských kapel Květy a Budoár staré dámy.
Na tom prvním zasedání se furt jen rozdělovaly nějaký funkce. Výbory, komise, jejich předsedové, místopředsedové, hlavně, aby byla ta parita. Aby ti od smetáků nedostali někde větší slovo než ti od Bureše. Chtěl jsem aspoň do nějakých těch poradních orgánů dohodit kámoše, ale prý by jen do všeho kecali.
Nechybí současné generaci třicátníků skutečná revoluce? Proč vypadat jako východoněmecký pornoherec? Nuda v kině. České století v Lípě. Nechte si Zemana.
Ne, nebudu rýpat do politických stran, jen jsem se zasnil, co nesplnitelného bych mohl slíbit občanům, aby mě někdy v budoucnu zvolili. Také by se mohl dnešní žebříček jmenovat: o čem sním, že by se v Lípě mohlo povést. Myslím, že už jsem někdy v minulosti uvažoval o tom, co bych udělal s miliardou, ale sny se časem mění…
Letošní ročník MHF Lípa Musica je již pár dní minulostí a proto nastává ten pravý čas bilancovat. Festival již dávno dokázal, že je jednou z nejvýznamnějších hudebních akcí Libereckého kraje s přesahem do okolních regionů a také jedním z mála skutečně mezinárodních projektů na území celé České republiky. Letos Lípa Musica nabídla téměř 6 týdnů hudby, 20 koncertů a představení na 16 místech Libereckého, Ústeckého kraje a přilehlého Saska, z nichž 6 bylo zcela nových (Cvikov, Doksy, Kamenický Šenov, Šluknov, Teplice, Schirgiswalde). Na festivalových pódiích se vystřídalo 8 zpěváků a pěvců, 14 sólových instrumentalistů, 11 komorních ansámblů a sborů a 2 symfonické orchestry. Koncerty 13. ročníku festivalu navštívilo více jak 4.000 návštěvníků, což je v absolutním vyjádření vyrovnáním loňského návštěvnického rekordu a ve vyjádření relativním při zohlednění kapacity jednotlivých koncertních prostor a dramaturgické skladby rekordem novým, který festival opět posouvá o krok dál.
„Nejdražší mé Andičce! Je ráno, nádherné ráno prvního máje. Jdu ulicí a nahlédám oknem do pokoje, vydechujícího vůně rodinného blaha, štěstí klidu. Jako by nebylo všech těch hrůz, jen cosi svatého, čistého je v těch vyvětraných, májovým slunkem zalitých pokojích. A Já? Jen vzpomínám, že i já a miliony jiných mohlo být tak šťastných … Tvůj. V. 1. máje 1915“