Ochotnický spolek Nopoď se vrátil na prkna své domácí scény v divadle v Novém Boru s obnovenou premiérou hry Dívčí válka od Františka Ringo Čecha. O stále trvající popularitě této hry není pochyb a snad už proto bylo divadlo obsazené téměř do posledního místa.

Predátoři nepotěšili prohrou 0 - 8 s mužstvem Klatov ve 29. kole druhé hokejové ligy. Tak to vypadá u kešky, když se loví FTF. Zimní Česká Kamenice a výhled ze Zámeckého vrchu. Přírodní rezervace Radechov.

Zastupitelé si schválili větší odměny, než na které mají nárok. Kolik bude město platit za pojištění svého majetku? Protipovodňový systém za sedm a půl milionu. Neplatiči za odpad stále dluží přes 31 milionů, ke 153 míří exekutoři. Nevinnost na Máchově jezeře.

Únor přináší milovníkům divadla příjemnou úrodu. Hned zkraje měsíce hostuje v českolipském Jiráskově divadle soubor Divadla Na zábradlí s Cestou hořícího muže.

Na konci šedesátých let stihl Josef Doškář spoluzaložit bridžový oddíl, to všechno mu přitížilo, takže když v roce 1977 udělal přijímačky na Vysokou školu chemicko-technologickou, byl označen za osmašedesátníka a elitáře a na školu nikdy nenastoupil. (Čtete druhou část rozhovoru s Josefem Doškářem.)

Bílý Tygr, čert, rytíř, známý Čtyřlístek - Fifinka, Myšpulín, Pinďa, víla Jizerína, skřítci Titík a Jaspis tentokrát reprezentovaliLiberecký kraj na jubilejním 20. mezinárodním veletrhu turistických možností Regionour, který se konal 13. – 16. ledna v Brně.

Resort školství, mládeže, tělovýchovy a sportu Libereckého kraje v posledních týdnech zaznamenává odezvy na v listopadu představený návrh změn ve středních školách našeho regionu. Věcné připomínky odbor školství samozřejmě shromažďuje a v průběhu února je bude vypořádávat.

Ředitelé škol stojí před svízelnou situací, zatímco pedagogové si dle nových tarifních tabulek polepší, nepedagogičtí pracovníci nejspíš půjdou s platy dolů.

Změny v jízdních řádech nebyly k lepšímu. Beztrestnost za sex, sliboval policista. Po obnovení Crystalexu stále nemá mnoho lidí práci. Zmizí českolipská ODS?

Více než dva roky jsem žádal Josefa Doškáře o rozhovor. Přes jisté názorové neshody jsem si byl jistý, že jde o člověka zajímavého. Tento názor se mi nakonec potvrdil, strávil jsem v jeho domě čtyři hodiny a nebýt pokročilého času a únavy, mohli jsme si povídat dále. Třeba o cestování, na které vlastně vůbec nedošlo.