Sedmnáctiletá Poon (vlastním jménem Kanyawee Phichayatamnon), drobná thajská studentka z Bangkoku, si tento školní rok jela díky světové neziskové organizaci AFS vyzkoušet do České republiky a stejně jako její známá Frank, o které i-noviny psaly v dubnu tohoto roku, zakotvila na gymnáziu v České Lípě.
Obvykle se spolu bavíme o tom, co máme zrovna ke svačině anebo který sekáč je v Lípě nejlepší. Tentokrát jsem ji ale vyzpovídala z vážnějších témat – dříve, než nás během prosince opustí kvůli stěhování do jiné hostitelské rodiny. Jak funguje celý systém zahraničních pobytů, hoštění a kulturní výměny pro české i mezinárodní studenty se můžete dozvědět na stránkách AFS (www.afs.cz).
Proč sis pro svoji cestu vybrala právě Českou republiku?
Každý se na mě na to ptá! Nevím, ze začátku se mi nechtělo vybírat si, ale říkala jsem si, že bych mohla jet někam do Evropy, protože Evropa se mi líbí a bylo mi jedno, v jaké zemi bych žila.
A proč to tedy byla zrovna naše země?
Protože bylo fajn jet na místo, o kterém nikdo nikdy ještě neslyšel. Myslím si, že je to jakýsi druh objevování. Podle mě nemá smysl jet někam, kam jezdí všichni, pokud tam nezažiju něco nového nebo výjimečného.
Takže Česká republika není v Thajsku moc známá?
Není. Někteří lidé si stále myslí, že je to Československo. Vaše země je uprostřed Evropy, takže kdybych chtěla někam vycestovat, nebylo by to tak těžké. A líbí se mi tady stará architektura, umění a takové věci.
Je mezi mezi Thajci a Čechy velký rozdíl?
Nejprve ze všeho, z mojí vlastní zkušenosti, nemůžu říct, že Češi jsou takoví nebo makoví, protože jsem tu zatím byla jenom tři měsíce a nepotkala jsem samozřejmě každého. Ale Thajci jsou přátelštější a více povídaví, když jsi někde nová, a taky víc laskaví a velkorysí. Neříkám, že Češi jsou chladní a zlí, vůbec ne, záleží to jenom na lidech, které znám.
Jaký máš pocit ze života v české rodině?
To je těžká otázka! (šeptem) Thajské zvyky jsou samozřejmě jiné. Myslím, že nemůžu porovnávat moji vlastní rodinu s tou hostitelskou, nejsou stejné. Všechny rodiny mají svůj vlastní způsob života.
Jaký byl tvůj první dojem z České Lípy a ze školy?
Česká Lípa je samozřejmě mnohem menší než místo, odkud pocházím. První věc, které jsem si všimla, bylo ticho, klid - to, že tu chybí přelidněnost. A taky ta starobylost. Co se týče školy – představovala jsem si, že české školy jsou vždycky ve starých budovách. Když jsem přišla sem, říkala jsem si: ale tohle je nová škola! Škola podobná té mé v Thajsku, i když ta je asi přece jenom trochu starší.
České školy jsou opravdu většinou staré, ale zrovna ta naše je nová. Je studium u nás náročnější než v Bangkoku?
Protože tady studuju jenom angličtinu, porovnám tenhle předmět. Místní studenti mají vyšší standard. Učí se anglicky v angličtině, ne v češtině. Každý učitel mluví anglicky a každý student tomu rozumí. Nelíbí se mi způsob, jakým se angličtina učí v Thajsku, a nemyslím si, že je to tam moc dobré. Učitelé mluví v thajštině a většina studentů vůbec nic nechápe. Čeští studenti jsou v angličtině obecně lepší.
Je tady nějaké místo, které máš opravdu ráda?
No, po škole většinou chodím do kavárny na náměstí, fakt se mi to tam moc líbí (Split, pozn. autora). Protože končím o půl druhé, mám dost času a procházím se kolem a všechno objevuju. Hlavně náměstí a okolí.
Jaké je nejzajímavější české jídlo, které jsi stihla ochutnat?
Sladké knedlíky! (pošklebek)
Nechutnaly ti?
Ne. Podle mě musí být hlavní jídlo slané. Nikdy nejím sladké jako hlavní chod, jenom jako dezert. Přemýšlela jsem, jak to můžete jíst, protože pro mě to není normální. Je to zajímavé.
V prosinci se budeš stěhovat na jižní Moravu do jiné hostitelské rodiny. Po čem se ti bude u nás nejvíc stýskat?
Budeš mi chybět ty. Právě si začínám dělat kamarády a je trochu smutné je opustit. Oni mi budou chybět nejvíc. A možná mi taky bude chybět zima. Na jižní Moravě je obvykle tepleji, i když jenom o trochu. Myslím, že nejvíc mi budou chybět lidi.
Autorka je studentkou Gymnázia Česká Lípa a dobrovolnicí organizace AFS.