Dnes je 07. 12. 2024
svátek má Ambrož,Benjamín

Fotoglosy z Korejského poloostrova 26. (O jedné neděli v kostele)

Marcela Meidiger pochází z Nového Boru, ale po revoluci odešla do světa živit se jako učitelka francouzštiny. Pobyla v Mexiku a USA. Nyní už více než rok působí v Jižní Koreji.

1. Je krásné dubnové ráno. Vystupuji z autobsu v městečku Onyang, 50 km na západ  od Cheongju. Studentka francouzštiny Sang-On mě pozvala na neděli do svého presbytariánského kostela. Čeká na autobusovém nádraží a potom jedeme taxíkem. Vystupujeme právě včas, abychom stihly nedělní mši. Moderní hranatá budova se podobá těm, ze kterých se skládají jihokorejská města, a jen věžička s křížem na ploché střeše budovy připomíná kolemjdoucím, že se jedná o kostel.

2. Vcházíme. Vpravo vesele švitoří několik svátečně oblečených mladíků, vlevo se na nás z recepce přívětivě usmívají dvě slečny. Sang-One mě představuje, vypňuji formulář a dostávám rozkvetlé fialky v květináči. Podle nich se poznají všechny nové ovečky v sále. Je nás tu asi deset. Kostel navštěvuje kolem čtyř set věřících a jejich počet se rychle zvyšuje. Přibývá mnoho mladých, mi sděluje Sang-On s hrdostí.

3. Přicházejí další věřící, každý z nich se nejprve zastaví u police, kde má přihrádku se svým jménem. Do té uloží obálku s několika bankovkami. Je to jeho osobní příspěvek na provoz kostela a plat pastora.

4. To, že kostel prosperuje, je vidět na jeho moderním vybavení: digitální projektor, mikrofony, reproduktory a elektrické hudební nástroje. Prostor je útulný, příjemně osvětlený, jen dřevěné lavice  připomínají to, co známe z našich katolických kostelů. 

5. A konečně začíná bohoslužba. Namísto pastora se ale mikrofonu ujímá pohledný mladík, zdraví přítomné v sále a spolu se třemi dívkami v pozadí se dá do zpívání. Melodie jsou veselé, mladé, romantické a rytmické a vyprávějí pochopitelně o Bohu a Ježíši Kristu.

6. K tomu hraje mladý orchestr: dvě  elektrická piána, dvě elektrické kytary a bicí. Zahřívací kolo je úspěšné, publikum tleská do rytmu a zpívá náruživě, i nováčkové se mohou přidat, protože texty písní jsou promítány na plátno před námi, tak jako v barech karaoke. Už umím číst korejské písmo hangul, ale ne dost rychle. A tak jen klapu pusou.

7.  Následující číslo programu je taneční. Pět dívenek v pruhovaném tančí k uctění Boha, jak mi vysvětluje Sang-One. Barevné reflektory blikají, holčičky víří v diskotékovém rytmu a věřící v sále jásají. Mládí je nadějí tohoto kostela a jejich aktivita je důkazem, že slovo pastorovo  zapustilo kořeny a přináší plody.

8. Kulturní program ale ještě není u konce, posledním učinkujícím je pobočník pastora. Hraje na klarinet evropské a americké populární melodie. Pastor celé to kulturní oslavování boží milosti sleduje skromně sedící na židli za piány.

9. Konečně se pastor ujímá mikrofonu. Zprvu se jeho slova mírumilovně linou zpoza náruče květin a věřící v publiku co chvíli přitakávají: „Amen!“. Sang-One je dobrá studentka,  pod kostelní lavicí mi do sešitu překládá pastorův proslov. Mluví se o životě Ježíše a o morálních zásadách, které mi vštípili rodiče, aniž by se zmínili o Bohu a jeho synovi. Později hlas pastora nabývá na síle a hřímá nad našimi hlavami, jeho blahobytná tvář rudne a ruka míří vzhůru.

10.  Věřící v lavicích naslouchají oddaně pastorovu projevu, a mě je líto, že ve mých hodinách francouzštiny na universitě studenti zívají a posílají si SMS. Měla bych se přiučit...

11. Mše končí. Před vchodem do kostela, ověšeného transparenty ohlašujícími blížící se oslavy a sportovní akce organizované kostelem, se v odpoledním dubnovém slunci loučí věrné pastorovy ovečky. Sang-One mě zve na oběd do tatínkovy japonské restaurace. Přijímám s nadšením a nechybuji, neboť nám na stůl úslužný personál nosí lahůdku za lahůdkou.

  

12. Je po výletě a já zvědavě bruslím na internetu, abych si doplnila vědomosti. Dozvídám se, že první protestantští misionáři, kteří přišli na korejský poloostrov na konci 19.století, byli severoameričtí presbytariáni a methodisté. Do oblasti dlouho izolované od vnějšího světa přinesli znalosti potřebné k její modernizaci. Během japonské okupace se korejský protestantismus rychle rozvíjel a protestanté byli aktivní v boji o nezávislost. Další boom této církve nastal v 50.letech po Korejské válce. Dnes je v Jižní Koreji 12 milionů protestantů, kteří navštěvují 35 tisíc kostelů. Nejpočetnější jsou presbytariáni a methodisté, ale existuje tu celkem 120 různých protestantských hnutí. Nejvlivnější z nich je hnutí je chondogyo, neboli víra nebezké cesty.