Na konci května se českolipské oddíly Asociace TOM Chippewa a Dakoti rozhodly prověřit, zda jsou nizozemské cyklostezky skutečně tak rovné, jak se povídá.
Na účastníky čekala kombinace cyklistického soustředění, vodáckého kurzu, námořní výpravy a kosmického programu.
V pátek večer jsme vyrazili z České Lípy. Autobus byl plný natěšených tomíků, kol a optimismu. Po noční jízdě jsme v sobotu ráno dorazili do skautského centra Harderhaven. Postavili jsme stany a okamžitě vyrazili na kolech do Harderwijku. Tam jsme navštívili delfinárium, kde nám delfíni předvedli, že umí skákat mnohem lépe než většina účastníků sesedat z kola.
Druhý den jsme vlakem zamířili do Utrechtu. Čekaly nás kánoe a místní kanály. Ukázalo se, že řídit kánoi mezi historickými budovami je podobné jako parkovat nákupní vozík v supermarketu – teoreticky jednoduché, prakticky plné překvapení. Naštěstí jsme neutopili ani sebe, ani žádného turistu.
Třetí den přišlo tradiční skautské cvičení „sbal vše do batohu tak, aby se tam vešlo i to, co se tam nevejde“. Poté jsme se přesunuli do Rotterdamu. Cestou jsme navštívili Naarden, kde odpočívá Jan Ámos Komenský. Někteří účastníci si při této návštěvě uvědomili, že škola existovala už dávno před internetem.
Další zastávkou byly slavné větrné mlýny v Kinderdijku. Zde jsme zjistili, že Nizozemci dokázali po staletí vyrábět a využívat energii větru, zatímco my občas nedokážeme vyrobit ani dostatek energie k rannímu vstávání.
Po příjezdu do skautského centra v Rotterdamu jsme opět postavili stany. V té chvíli už většina účastníků zvládala stavbu tábora rychleji než sestavení návodu z IKEA.
Následující den jsme vyrazili metrem do Rotterdamu. Absolvovali jsme plavbu po obrovském nákladním přístavu, kde jsme viděli lodě tak velké, že by se do nich vešel náš autobus, všechna kola a možná ještě půlka České Lípy. Po obědě v Markthalu následovala individuální turistika. Já jsem navštívil slavné krychlové domy Kijk Kubus a zjistil, že bydlet v nakloněné kostce je zajímavý zážitek. Člověk si připadá, jako by architekt kreslil plány po několika šálcích velmi silné kávy.
Večer jsme se ještě stihli vykoupat v Severním moři. Voda byla osvěžující. Hodně osvěžující. Tak osvěžující, že někteří účastníci po ponoření okamžitě získali zpět veškerou energii na celý týden.
Další den jsme znovu sbalili stany a zamířili do Amsterdamu, konkrétně do kempu Vliegenbos. Cestou jsme navštívili muzeum Space Expo Evropské kosmické agentury ESA. Někteří z nás začali přemýšlet o kariéře astronauta. Po týdnu ve stanu totiž život na vesmírné stanici najednou nevypadal o moc náročněji.
Výprava pokračovala na ostrov Texel. Celý den jsme strávili na kolech a téměř celý ostrov objeli. V zemi, kde mají cyklisté přednost téměř před vším, jsme se cítili jako doma. Jen s tím rozdílem, že cyklostezky byly širší než některé české silnice.
Poslední den patřil Amsterdamu. Po prohlídce města jsme navštívili úchvatnou multimediální výstavu Fabrique des Lumières věnovanou Monetovi a dalším umělcům. Byl to krásný kulturní závěr po týdnu plném kol, stanů, vlaků, lodí, metra, moře, mlýnů, přístavů a skautských dobrodružství.
Poté už následovala cesta domů. Do České Lípy jsme dorazili ráno – unavení, ale spokojení. Kola přežila, stany přežily, děti přežily a rodiče také. A to je u podobné výpravy ten největší úspěch. Nizozemí jsme sice nedobyli, ale zanechali jsme tam stopu v podobě několika desítek kilometrů na kolech, spousty zážitků a několika velmi unavených nohou.
TOM CHIPPEWA a TOM DAKOTI