První den se co do počasí úplně nevydařil. Pršelo. Pršelo několik hodin a ne zrovna málo. Většina milovníků afrických rytmů, porozumění a marihuany, která se dostala dovnitř, se proto mačkala ve velkých pivních stanech a modlila se nepochybně k samotnému Haile Sellasiemu, aby se neopakoval loňský rok a celou akci nespláchl déšť. Kvůli dešti se také poněkud posouval program. První kapela začala o hodinu později, zřejmě v naději, že pršet přestane. A ostatní se také dlouho odhodlávali. Dalším důvodem posunů byl také fakt, že nepřijeli očekávaní Tleskač a zřejmě i další bandy. Všechny programové informace bylo naštěstí možné zjistit na internetu, anebo se stačilo zeptat některého z organizátorů. Přes všechny tyto překážky jsem se skutečně divil, že když se konečně v dešti začalo hrát, tak tam spousta lidí byla, tančila a radovala se z toho, co je. Nikdo si nestěžoval, nikdo neřešil, že tahle kapela měla přijet a nepřijela, že si to zaplatil a teď je všechno jinak. Pohoda a kouř.
Další nepříjemnost, se kterou se bylo třeba po příjezdu na RES vypořádat, byla nedobytná vstupní brána střežená černými pacholky. Myslím, že nejenom pro mě patřila vstupní bezpečností opatření a prohledávání osobních věcí, tj. batohů, členy najaté ostrahy k nejméně příjemným součástem první prázdninové akce. I když je samozřejmě jasné, k čemu ostraha na festivalu slouží, a každý si dovede představit všechny možné důvody, které vedly k jejímu nasazení.
Bubáky jsem utratil za ručně zdobené tričko s legrační mouchou, rybičkový šátek pro dceru a symbolické korále pro ženu. Hrozně se mi líbily věci, které přivezli lidi z Děčína – krásné keramické fajfky a úžasné čajové nádobí. Bohužel cena přesahovala mé finanční možnosti, jinak bych neváhal.
Nejlepší na takovýchto akcích je ale setkávání a seznamování. Většinou jedete s někým. Ten velmi často zná někoho, koho vy neznáte, a on či ona vás s ním seznámí. Když tedy máte štěstí a ty správné známé, může se vám podařit, že se za celé tři dny nepřestanete s někým dalším seznamovat. Navíc na RES to mohou být setkání opravdu zajímavá. Zakouřit a poklábosit tu můžete s DJ ze Žižkova, se zpěvákem z Mali nebo ze Španělska, zamilovat se můžete do spousty krásných dívek, žen, chlapců i mužů. Z tohoto pohledu je RES skutečně verzí karibského ráje. Mně se například podařilo zamilovat asi třikrát, ale ani jednou jsem si netroufl dotyčnou osobu oslovit. Seznámil jsem se se čtyřmi novými lidmi a potkal starého známého, díky němuž jsem pak zameškal Macka B a Mad Profesora. Ale nelituji.
Přes zmíněné klady si ale stále myslím, že čím dál tím profesionálnější festivalová kultura je především součástí ohromného zábavního průmyslu. A hlavní krédo zábavního průmyslu zní: konzumujte. Nejenom potraviny a pochutiny, ale hlavně zábavu. Nechte se bavit, otupte své smysly, zapomeňte na starosti a utraťte hodně peněz. Starý trik, který nikdy nepřestane zabírat, protože zábava a odreagování patří k základním lidským potřebám. Navíc se jedná o dost pasivní trávení volného času, tedy pokud jde o publikum. Bavil jsem s několika lidmi, kteří mi říkali, že tohle je letos jejich první festival a že hned jak skončí, vyrážejí na další a stráví tak celé prázdniny. Celé prázdniny se nechat bavit, sledovat a kupovat, co pro mě udělali druzí, spotřebovávat. K tomu mohu ještě dodat, že když jsme v neděli, již značně znavení festivalovým provozem, seděli u jednoho z mnoha pivních stanů, náhodou jsem zaslechl rozhovor skupiny lidí, kteří se bavili o festivalu. Jedna dívka říkala, že letos se jí tu vůbec nelíbí, že dříve to bývalo zajímavější, protože tu bylo méně lidí, publikum tvořila užší komunita příznivců reggae hudby a idejí. Asi ale záleží na tom, jak se na to člověk dívá, protože nedlouho na to si jeden můj známý pochvaloval letošní organizaci s tím, že ty předchozí ročníky, to byl prostě chaos. Záleží skutečně na tom, čemu dáváte přednost – jestli dobře zorganizované a střežené mašině na peníze, kde vše funguje hladce a rychle a bubáky se čile přesýpají, anebo poněkud chaotické, ne až tak střežené a organizačně občas nezvládnuté sešlosti lidí, kteří mají společnou náklonnost k Jamajce a všemu, co z této požehnané země vzešlo.