Jak uvedl ředitel Vacek, zakázku ve formě podobných dotazníků zpracovával již v minulosti pro jednu velkou slovenskou pojišťovnu. Po přeložení do češtiny a připravení technických podmínek (což znamená namnožení dotazníků, distribuce, instalace schránek na každém oddělení, seznámení pacientů a zdravotnického personálu s dotazníkem) se stanou tyto dotazníky standardní součástí života každého oddělení.
Vyplněné dotazníky, obsahující zhruba 25 bodů, budou pacienti vkládat do schránek na jednotlivých odděleních, lékaři ani sestry k nim nebudou mít přístup. Vedení nemocnice bude pravidelně dotazníky vyhodnocovat a jejich výsledek by se měl odrazit na dalším hodnocení zdravotnického personálu. Hospitalizovaný pacient bude mít tedy možnost ohodnotit svým subjektivním pohledem práci a přístup sester a lékařů ke své osobě, aniž by musel uvést své jméno.
V českých podmínkách je poměrně běžné, že někteří lékaři jednají se svéprávnými dospělými pacienty v nadřazeném postavení jako rodiče s malými dětmi. Pacient má přece právo na informace typu „co mi vlastně je, jakou mám prognózu, jak mě budete dál léčit“ apod. Neochota některých lékařů hovořit s pacientem je v podstatě ještě pozůstatkem totalitního režimu, kdy řadový občan nebyl schopen o sobě rozhodovat.
„Musí se vyrovnat postavení mezi lékařem a pacientem,“ zdůraznil ředitel nemocnice ing. Vacek.
Pacient by neměl přistupovat k lékaři v submisivní poloze, ale jako partner. Jde přece o jeho zdraví! Už v řadě českých nemocnic je vstřícnost k pacientům naprosto normálním jevem. Proč by tomu tak nemohlo být i u nás. V zájmu objektivity je ale nutno dodat, že i Nemocnice s poliklinikou Česká Lípa má jednotlivce i oddělení, kteří v komunikaci s pacienty mají již léta dobrou pověst, pro názornost např. plicní oddělení. Vše je totiž v lidech samotných.