Tak jsem se přestěhoval do České Lípy. První, s kým jsme se zde kontaktoval, byli zaměstnanci realitních kanceláří. Jako člověk bez správných známých na správných místech jsem otevřel Zlaté stránky a oslovil prodejce nemovitostí tak, jak byli v seznamu uvedeni. Hned z prvních vět jsem pochopil, že o mě jako o zákazníka mají zájem. Byl jsem potěšen ochotou i směšně nízkými cenami bytů v porovnání s mým rodištěm ležícím tak nechutně blízko hlavnímu městu. Také jsem pochopil, že nejlepší bydlení musí být ve čtvrtích Holý vrch a Slovanka, a tak jsem zatoužil po bytečku v těchto lokalitách. Všude si vzali mé telefonní číslo a všude slíbili, že se brzy ozvou. Začal jsem se těšit, jak se přestěhuji.
Těšil jsem se týden, dva, tři a pak drze zavolal, jestli se má věc nějak pohnula kupředu. V několika kancelářích si na mě nevzpomínali, v jiných mi řekli, že byt mají, ale shodou okolností jsem druhý v pořadí, avšak dalo by se s tím něco dělat. Nemaje dostatku zkušeností s tržním hospodařením po českolipsku, rozhodl jsem se jednat na vlastní pěst.
Sídliště Slovanka, kde by člověk za byt dal dvakrát tolik než v některých méně lákavých čtvrtích, má krásnou prodejnu motorek, ještě hezčí obchod s vodovodními kohoutky a obuv, kde vám ke každému páru bačkor vnutí pár ponožek, vložky do bagančat, krém na boty a kytku pro manželku. Pro potraviny se však musí do Mraženky nabízející v regálech více druhů žraločích a rybích specialit než pečiva.
Pro jistotu jsem nahlédl do dvou bytů, jejichž ceny se pohybovaly v relacích mně dostupných. První byl i v jasný den pohroužen do téměř neproniknutelné tmy, neboť před okny se zadařilo ztepilému smrku. Marně jsem manželce připomínal pohádku o dr. Voštěpovi a popisoval jí, jak nám bude dobře, až si na dřevem vonícím pařezu s dětmi pochutnáme na chlebu s tvarohem. Pohyby hlavou jasně vyjadřovaly její zamítavý postoj. Druhý byt z nabídky hned několika kanceláří zřejmě sloužil bývalým nájemcům k chovu kopytníků. Kutil Tim by nezaváhal, ale mé manuální dovednosti mi nedávaly naději uvést byt do takového stavu, abychom jej mohli vbrzké době osídlit. Rozhodnutí nezměnila ani cena, která doslova padala před očima.
Nakonec jsme dali na náhodu, přečetli si vývěsku na náměstí a slušně vystupujícím manželům zaplatili kulatý obnos za byt v méně lukrativní čtvrti. Všechny své spoluobčany mám nyní ze svého jedenáctého patra jako na dlani a mohu o nich psát příběhy.