Pokrok nebo nesmysl?
Pravděpodobně každý z nás má zkušenosti s úředníky ochotnými a vstřícnými, stejně jako s těmi, kteří už dávno měli dělat něco jiného. Občas zaznívá volání po úřednické "definitivě", které je možná vedeno snahou udržet v úřadech kvalitní odborníky. Jeho odpůrci se naopak obávají, že s těmi špatnými pak nikdo nehne.
Není to ale postavené na hlavu, včetně přijetí zmíněného kodexu? Proč to všechno? Nikdo nezpochybňuje, že každý zaměstnanec by měl pracovat co nejlépe. Co je považováno za dobrou práci, vyplývá z cíle konkrétních pracovních činností, z obecně platných pravidel chování a není-li zbytí, ze zákonů.
Totéž platí pro úředníky. Nejsou o nic hloupější než ostatní, aby jim někdo musel zvlášť předepisovat, co mají a co smějí dělat, jistě to vědi dobře sami. Již dnes například pobírají příplatek za "nepodnikání", který je v určitém směru dostatečně výmluvný.
Problém samozřejmě není v tom, jestli jsou napsaná či přijatá nějaká pravidla. A již vůbec ne v tom, zda jsou přijata jako doporučení nebo závazná právní norma. Rozhodující pro posouzení kvality práce zaměstnance je vždy hodnocení jeho nadřízeného. Pokud ji on neumí posoudit, máme jedno přísloví o smrduté rybě, které je nad všechny kodexy. Kdyby je znala vláda, mohla si ušetřit jeden bod svého jednání.