Dozvěděli jsme se, že tu žije asi 2000 obyvatel a zjistili jsme, že celé město tvoří jen dřevěné domky, které spojují hliněné “silnice”. Nejoblíbenějším dopravním prostředkem Vanavařanů j
Další den jsme došli k řece Podkamenná Tunguzka (
dala jméno meteoritu). Všichni jsme si mysleli, že to bude nějaká malá říčka, spíše potok, ale ona se z toho vyklubala řeka široká asi jako dvě Vltavy v Praze. Akorát jedna věc tu scházela - dostatek vody, která i v polovině toku sahala maximálně po kolena.Ten den večer jsme měli domluvenou streču (schůzku
) s místní mládeží. Nakonec z toho byla diskotéka, která se protáhla asi do jedné hodiny. Dozvěděli jsme se, že většina místních studentů odlétá do škol do Krasnojarska. Jsou tam třeba měsíc, pak letí domu a zase zpět.Ráno jsme zjistili, že vrtulník pro 35 lidí je rozbitý, takže jsme si museli připlatit 50 dolarů, aby vrtulník pro 15 lidí mohl letět nadvakrát. Jinak denní program byl vcelku stejný se sobotním, až na tu diskotéku, ale místo ní se večer konala baňa, což je něco jako naše sauna, jen dřevěn
á a topí se tam (teda my jsme tam topili) v kotli. Fakt to bylo super.Nastalo pondělí a my jsme se opět náklaďákem přemístili zpět na letiště, kde na nás čekala helikoptéra. Nejprve odletěla první skupina, jejichž cílem byla varonka (
kráter, dosud neprozkoumané místo, které by mohlo mít něco společného s Tunguzským meteoritem). Vrtulník se vrátil a naskákali jsme do něj my a naše bágly plus zásoby…