Mám radost, že na rozdíl od zmíněného koncertu na festivalu Čtverec, kde Střihavka se svou novou kapelou vyzněl dosti nevýrazně a unyle, mohu referovat o jeho středeční návštěvě veskrze kladně. Na festivalu v omezeném čase zřejmě Střihavka nestačil posluchače dostatečně vtáhnout. Zde má ale dost času a v pohodě si pomaličku získává publikum na svou stranu.Však si také s sebou na turné přivezl zdatnou posilu: jako host zde vystoupil famózní kytarista Michal Pavlíček. Škoda jen, že tento mnohými titulovaný nejlepší český kytarista zahrál pouze ve zlomku celkového repertoáru.
Muzikanti se evidentně cítí dobře, pořadatelům se podařilo připravit nejen pro ně, ale i pro diváky mnohem příjemnější zázemí. Škoda, že snaha pořadatelů nebyla odměněna početnější návštěvou.
Album Woo Doo je prvním Střihavkovým sólovým počinem, zcela přirozeně se tedy jeho koncertní repertoár opírá i o písně z předešlých projektů, jako třeba BSP a No Guitars! Právě zde leží těžiště druhé půli koncertu, která oproti první části, kde se přehrávaly písně ze stále aktuální desky Woo Doo, plné bezradně tápajícího popu, dostala konečně šťávu.Vždyť je z čeho vybírat: hity jako Černá růže, Pavlíčkova Země vzdálená nebo hybnější pecky BSP opravdu nemohou nezasáhnout cíl. Když ke všemu Střihavka sáhne k osvědčeným tutovkám jako Don't let me down od Beatles a hlavně Highway to hell od AC/DC, je vymalováno a navíc srdce těch pár rockerů rozptýlených v sále, kteří pamatují Střihavkovy lepší časy, pookřeje.
