Na Českolipsku fungovala do dnešní doby čtyři stanoviště Lékařské služby první pomoci (LSPP). Okresní úřad, který jejich provoz dosud financoval, vyzval obce, aby na nej přispívaly podle počtu svých obyvatel. K dohodě nedošlo, a proto byla tři stanoviště LSPP zrušena a ponecháno pouze jedno v České Lípě. Není ale provoz i jednoho stanoviště vyhazováním peněz?
Každý občan má právo žádat po svém praktickém lékaři pomoc kdykoli, a to i mimo ordinační hodiny. Pokud lékař není sám schopen tak učinit, měl by pacientovi poradit, kam se obrátit. Občané se však patrně z nevědomosti obracejí na LSPP, která tak vlastně přebírá odpovědnost. Například na Karlovarsku jsou oblasti, kde LSPP byla zrušena a pohotovost vykonávají sami praktičtí lékaři, přestože legislativně lékař k zajištění této služby nucen není.
Pojišťovny jsou povinny uhradit za pacienty zákrok, který lékař vykoná a v případě potřeby také cestu za pacientem. Pokud však lékař slouží službu na stanici LSPP, musí provozovatel uhradit lékaři plnou mzdu. To znamená např. v případě českolipské LSPP při jedné službě mzdu tří lékařů a ostatního personálu (zdrav. sestry, řidič) a provozní náklady ordinace.
Z hlediska pojišťovny je jedno, komu práci uhradí, jestli lékaři samotnému, nebo LSPP. Pro lékaře je na druhou stranu lepší předat odpovědnost za pacienty mimo ordinační hodiny někomu jinému a za službu na LSPP navíc pobírat mzdu.
Okresní úřad tak zaplatí za provoz LSPP více než 6 milionů korun ročně, i když tím vlastně slouží pouze lékařům.