Po přečtení tohoto návrhu člověk nabyde dojmu, že dosavadní naprosto sobecké a arogantní chování značné části myslivců by přijetím zákona v navržené podobě bylo posvěceno. V zákoně totiž bylo poněkud opomenuto vlastnické právo k pozemkům.
Myslivci by měli možnost vstoupit se zbraní v ruce i na pozemek, který není určen k honitbě a prohledat jej s odůvodněním, že se na něm skrývá raněná zvěř. Orgán státní správy myslivosti by mohl i proti vůli majitele přičlenit jeho pozemek k cizí honitbě. V takovém případě má sice majitel právo na odškodnění, ale to se vztahuje pouze na vlastníka více jak jednohektarového pozemku. Majitel menšího pozemku by neměl mít ani nárok se k rozhodnutí formálně vyjádřit. Vlastník honebních pozemků, pokud sám nebude vlastníkem honitby, by nesměl ani rozhodnout o tom, kolik na jeho pozemku bude lovné zvěře, nebude brán zřetel ani na pouhý jeho názor.
Uživatel honitby by dále mohl zřizovat na soukromém pozemku například zařízení pro přikrmování nebo pozorování zvěře. Sice tak může učinit až po projednání s majitelem pozemku, ale jeho souhlas není nutný, a proto je v praxi toto projednávání zbytečné.
Vlastníkovi pozemku by se také podle tohoto návrhu mohlo stát, že mu orgán státní správy myslivosti na základě žádosti uživatele honitby nařídí omezení nebo dokonce zákaz vstupu do honitby nebo její části z důvodu kladení mláďat nebo provádění honu.
Návrh zákona mimo jiné také definuje práva a povinnosti lesní stráže. Jedním z práv je například "usmrcovat v honitbě pytlačící psy, kteří mimo vliv svého vedoucího a ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližšího trvale obydleného domu hledají, nahání nebo pronásledují zvěř anebo se k ní plíží. Toto oprávnění se nevztahuje na psy ovčácké, nevzdálí-li se od stáda více než 200 m, a na psy běžných loveckých plemen, psy slepecké, zdravotnické, vojenské a služební, pokud jako takoví jsou k rozeznání a pokud se při výkonu služby nebo při výcviku vzdálí z vlivu svého vedoucího jen přechodně."
V této souvislosti lze uvést případ z Českolipska, kdy myslivci postřelili, zbili a následně utopili v řece irského setra (toto plemeno patří mezi lovecké psy). Jako důkaz oprávněnosti zabití zvířete předložili zajíce, ve kterém byly při pitvě nalezeny broky. I když se ale prokáže, že pes byl zastřelen neoprávněně, nemění to nic na faktu, že jste o psa přišli.
Předloženým návrhem se majitel honebních pozemků vlastně na své půdě stává nezvaným hostem.
Jako protiváha tomuto návrhu vznikl jiný poslanecký návrh zákona o myslivosti, jehož hlavním rysem oproti prvnímu je respektování vlastnických práv. Sami autoři ale tvrdí, že ani jejich návrh nemá být konečnou podobou zákona o myslivosti a vznikl spíše za účelem vyvolání diskuse, ze které by měla vzejít forma přijatelná jak pro myslivce tak pro vlastníky pozemků.
Oběma návrhy se bude zabývat poslanecká sněmovna.
Myslíte si, že potřebujeme myslivecký zákon? Měla by být myslivost nadřazena vlastnickým právům? Jaké máte zkušenosti s myslivci?  
Napište nám