Složité období pro sklářský průmysl nastalo po roce 1945, kdy z pohraničí odešla naprostá většina německého obyvatelstva, pochopitelně i sklářů. Tehdejší generální ředitelství Českých závodů sklářských v Praze proto v roce 1946 zřídilo pro přípravu foukačů první sklářské učiliště v Chřibské.
V říjnu 1946 byl Josef Pecina pověřen přípravou učňovské školy pro malíře, rytce a brusiče v Novém Boru. Učiliště pak oficiálně zahájilo činnost 1. dubna 1947 v objektu obecné a měšťanské školy. Učni se tady vzdělávali nejen teoreticky, ale i prakticky. Postupně je vybudován systém učebních plánů a osnov jednotlivých oborů zušlechťování skla, ze kterého vycházejí pedagogové i učitelé odborného výcviku dodnes. Připomeňme tyto zakladatelské zásluhy Emanuela Maříka, Antonína Vodháněla či Bohumila Zajíčka. V roce 1959 je výuka foukačů z Chřibské převedena do Nového Boru. V roce 1983 je koncipován obor sklář pro výrobu forem. Učiliště tak pokrývá komplexně výuku všech oborů pro ruční výrobu a zušlechťování skla.
Největší rozmach zažívá koncem šedesátých let v souvislosti s výstavbou moderního sklářského kombinátu. To již je od roku 1958, po celostátní reorganizaci učilišť, součástí n.p.Borské sklo. Potřeba sklářských kvalifikovaných řemeslníků je značná, takže n.p.Borské sklo pro teoretickou výuku upravuje budovu bývalého ředitelství (dnešní polikliniku) a v objektu praktické výuky v Revoluční ulici (učit se tady začalo v roce 1952) se vyučuje dokonce na dvě směny. Vzdělávají se zde skláři i pro sklárny na Moravě a na Slovensku. To si jednak vynutilo výstavbu Domova mládeže s tělocvičnou v Nemocniční ulici a v roce 1982 je uveden do provozu pavilon teoretické výuky v Revoluční ulici. Významně se tak rozšířily možnosti vzdělávání – na učilišti zájemci mohou získat maturitu na střední škole pro pracující nebo v dvouletém nástavbovém studiu. V roce 1987 je otevřeno i denní čtyřleté maturitní studium v oboru umělecko-řemeslné zpracování skla.
Pro roce 1989 přechází veškerá příprava učňů i studentů pod stát a učiliště je přiřazeno přímo pod ministerstvo školství.. V roce 2001 je v Revoluční ulici uvedena do provozu školní sklářská huť, takže učiliště při výuce foukačů již nemusí spoléhat na nejisté pronájmy u firem.
Posledním významným mezníkem je zatím 1.leden 2004, kdy z podnětu zřizovatele, kterým se stal Krajský úřad v Liberci, došlo v Novém Boru ke spojení sklářské školy a učiliště v jeden právní subjekt. Ukazuje se, že proces utváření a hlavně přetváření sklářského školství není vůbec jednoduchý. Je v něm však zapotřebí pokračovat ve vzájemné spolupráci všech, kterým leží na srdci současnost i budoucnost českého sklářství.
Za šedesát let učiliště připravilo pro naši společnost na deset tisíc sklářských řemeslníků a maturantů. Stalo se tak díky nezměrnému úsilí desítek pedagogů, učitelů, mistrů či vychovatelů.
Připomeňme si na závěr alespoň jména těch, kteří postupně stáli v čele učiliště – Josef Pecina, Karel Hercík, Otto Žalmánek, Jaroslav Schneider, Jan Bělík, Emanuel Mařík, Rudolf Kalina, Stanislav Rotta a Danuše Hrabcová. Současným ředitelem Vyšší odborné školy sklářské a Střední odborné školy v Novém Boru, pod které učiliště patří, je Pavel Zatloukal.