Zatímco většině pracovníků nepřináší dojíždění do zaměstnání velkou radost, opakem je Jiří Kasal, právník z Územního pracoviště VZP v České Lípě. Denně po čtvrté hodině ranní vyráží na kole z domova v Lovosicích do České Lípy a odpoledne po stejné trase zpět. Cesta tam i zpět je dlouhá 110 kilometrů. A většinou i delší, protože při návratu domů si nějaký ten kilometr přidá navíc.
Někteří pracovníci nevěřícně zírali, když odmítl nabídku z některého bližšího pracoviště. „Zní to možná divně, ale právě díky svému zaměstnavateli jsem nenašel jen práci, ale také příležitost denně trénovat,“ říká Jiří Kasal, který 11 let jezdí do práce na kole. Za každého počasí!
Na kole začal ve 13 letech v Lovosicích. Brzy ale přešel do terezínského oddílu, byl v juniorské reprezentaci. Po návratu z prezenční vojenské služby se oženil, narodily se mu dvě děti, syn a dcera. Závodně jezdit na dlouhou dobu přestal, staral se o rodinu. Na kolo znovu usedl po pětačtyřicítce.
Když zjistil, že si ho váha neváží, nasadil zdravý životní styl. Z počátku jezdil jen nezávazně, ale rozhodl se, že si zkusí zazávodit. A ono to šlo. Jeho kamarád ho přesvědčil, aby jezdil za liberecký klub KC Kooperativa, kde je soustředěno asi 50 veteránů. V Lovosicích o „starého“ pána příliš nestáli, i když veteráni nasadí třeba i rychlost přes 40 km/hod.
Je pravda, že se Váš obývací pokoj více podobá svatyni cyklistiky?
„Ano. Mám jednu místnost, kde mám umístěny pouze své cyklistické trofeje. A těch je za 12 let, kdy se věnuji veteránské cyklistice požehnaně. Jenom pohárů mám více než sto. Hned ve vedlejší místnosti mám uložena zavodní kola. Dvě na silniční závody a jedno speciální na časovky.“
Říká se o Vás, že se ohlížíte jen za těmi závody, po nichž si „stoupnete na bednu…“
„Je to tak. Když stojíte, jak se říká na bedně, je to nezapomenutelný zážitek. Odměna za každodenní nezměrnou dřinu. Od čtvrtého místa prakticky nikoho nezajímáte. Já si v tomto směru vedu přesnou statistiku, takže k dnešnímu dni vím, že jsem na té bedně stál celkem 348 krát, z toho 208 krát na stupínku nejvyšším.“
Které závody si vybíráte, za jakou kategorii dnes jezdíte?
„Prioritou jsou pro mne především závody extraligy Masters, kterou zastřešujeČeský svaz cyklistiky a která má celostátní působnost. V současné době jezdím v kategorii nad 60 let.“
Na jaké typy terénů jste více „stavěný“, na členité a horské terény nebo na rovinky?
„Já osobně mám rád členité terény. Čím větší kopce tím se cítím líp. Žádným závodům se však nevyhýbám. Jezdím i rovinaté závody, a to včetně časovek, které v oblibě zrovna nemám.“
Jaké úspěchy Vás provázely letos?
„Za největší úspěch považuji letos získání titulu mistra České republiky a páté místo na veteránském mistrovství světa v rakouském St. Johannu in Tirol. Obojí v silničním závodě.“
A kterých životních trofejí ze závodů si nejvíce ceníte?
„Nejvíce si jednoznačně cením druhého místa na mistrovství světa v silničním závodě v roce 2006 a několika titulů mistra České republiky. Za zmínku stojí i pět vítězství v závodech světového poháru do vrchu, kde jsem za svojí dosavadní veteránskou kariéru skončil nejhůře třetí.“
Ještě se vrátím k dojíždění do práce, chce to velké přesvědčení vyrazit v únoru na kole do práce? Jaký je Váš denní režim?
„Začínám jezdit v únoru a končím v říjnu. Zejména v jarních měsících je to někdy kruté. Mráz, sníh a námraza na silnicích. Denní režim mám velice jednoduchý. Ráno cesta do práce, pobyt v práci a v odpoledních hodinách návrat domů. Soboty a neděle jsou taky dány, v závodní sezoně závody po celé republice, mimo sezonu dvojfázový trénink dopoledne a odpoledne.“
Zanedlouho se rozloučíte s VZP, odcházíte do důchodu. Pomyslel jste také na důchod ve sportovní kariéře?
„Na kole chci jezdit tak dlouho, pokud mi to dovolí zdraví. V důchodu budu mít nejen více času na rodinu, ale i na kolo. Když pominu finanční stránku, budu se cítit jako „profesionál“. Místo chození do práce budu jezdit jen na kole. O tom jsem vždy snil.“
