Řádným otvírákem festivalu a hned prvním z taháků Čtverce byla skupina DEBUSTROL. Jedna z asi pěti kapel letos dramaturgicky nadmíru vydařeného Čtverce, která se může s přehledem honosit titulem "legenda". Škoda, že thrash metalový Debustrol nezaslouženě tvořil spíše zvukovou kulisu teprve se scházejících posluchačů; kulisu však zvukově naprosto nekompromisní, valivou, hutnou a hranou se výtečným nasazením. Skvělý rozlet festivalu poté trochu zbrzdili snad až otravně veselí TOXIC PEOPLE, aby nás ještě víc natěšili na hlavní hvězdu večera, BLUE EFFECT Radima Hladíka. Očekávání vůbec nezklamalo, kytarový velikán československého rocku obklopený nadupanou - o generaci mladší- partou někdejších Walk Chock Ice se ukázal ve skvělé formě a sázel do nadšeného publika jednu pecku za druhou, jichž měl v zásobě nepočítaně. Kdo jiný také má za sebou tak neskutečnou minulost jako Hladík, který psal rockovou historii a může si dovolit vybírat z neuvěřitelně silného repertoáru Blue Effectu či Flamenga? Navíc rozhodně nepatří do starého železa a ani nic takového dokazovat nemusí; každý, kdo má uši, se může nechat smést drivem, jaký může Hladíkovi každý o generaci mladší muzikant závidět (a také že závidí). Hladík se muzikou baví, a proto si s chutí zahraje i hity Walk Chock Ice, které také dokázaly publikum pořádně strhnout energií, jež z charizmatické kapely jen prýští. Malá výtka by snad mohla putovat na adresu Walk Chock Ice, která občas Blue Effectu podsouvá nádech stadionového rocku a la Bruce Springsteen, což zvláště některým křehčím jazz-rockovým skladbám vůbec nesluší. Publikum se ale konečně skvěle baví a pod pódiem se tvoří slušný kotel tanečníků.
Vystupovat po Blue Effectu je nezáviděníhodná záležitost a snad jediný na festivalu, kdo se toho bez ztráty kytičky mohl zhostit, byli českolipští LINGERS. A že se opravdu zadařilo! Jazz-blues rock ve spojení s delikátním písničkářstvím je smrtící kombinace a to zvlášť, když to pánové rozjedou s pořádnými groovy v čele se živelným "tasmánským čertem" Petrem Losem za baskytarou. Lingers mají opravdu našlápnuto výš než na regionální nebe, jak tvrdí organizátoři Čtverce na promo letácích, a jedním z důkazů může být album "Gallery" nedávno vydané u Indies.
Pro tvrdší nátury se po Lingers objevují na pódiu hard coreoví GNU, kteří pro obrovský smutek všech punkerů, kteří si kvůli punkové legendě zbytečně vyčesali číro, museli nahradit nedorazivší E!Éčka. Ve tvrdší linii se pokračuje dál s německými retro rockery ZOMBIE JOE AND THE DUSTBOWLERS. Strhující, sehrané, nadupané, výbušné; i muzikanti na pódiu si hraní pořádně užívají a paří jak o závod. Vynikající tečka prvního festivalového dne-ačkoli vystoupila ještě jedna anonymní německá skupina, málokdo už se nechal ze stanů či občerstvoven odlákat k nevýraznému hard rocku.
Do dalšího krásně letního dne nevstal Čtverec pravou nohou, při prvních kapelách STANDARTNÍ KOMPOT, ANNIE'S TRIP a snad i NAQUEI MANOU si mohl návštěvník jít nakoupit do nedaleké sámošky, aniž by o něco podstatného přišel. Jen posledně jmenovaná skupina by zasloužila titul "hrdinové festivalu", neb kvůli kapele Votchi, jež se zdržela někde na cestě, musela svou produkci nastavovat a nastavovat, až své vystoupení natáhla ve vedru na dvojnásobek. To dokonce jeden z posluchačů ocenil natolik, že muzikantům donesl pár piv k osvěžení.
Bezbarvý začátek festivalu byl okamžitě zapomenut, když po delší než dlouhé zvukovce vystoupili MŇÁGA A ŽĎORP. Bez ohledu na věk, pohlaví, účes či barvu pleti již hodnou dobu před koncertem stáli natěšení fanoušci pod pódiem, aby se pak opravdu dočkali toho, pro co Mňágu zbožňují: písničky s velice chytlavou melodikou, rytmus stvořený pro hopsání a zejména nádhernou pozitivně skeptickou poetiku textů. Petr Fiala byl v dobré náladě, skotačil a refrény si nenechal jen pro sebe; klasické hity jako Hodinový hotel, Spaste svoje duše či Nagasaki Hirošima zpíval snad každý. Hardrockoví VOTCHI konečně dorazili, zahráli a zas odjeli.
Následoval další host ze zahraničí, polští ZLODZIEJE GLOW. Standardně anonymní a veselý ska punk bohatě vynahradil všem pankáčům absenci punku z předchozího dne, takže se opět natužilo číro a pak už se tančilo až se pod pódiem prášilo. Žižkovský TRABAND je už stálicí na české alternativní scéně, proto je též čekal natěšený zástup fanoušků. Jejich směs bigbítu, městského folklóru a tolik u nás oblíbené balkánské dechovky však tentokrát nestrhla k tanci, tak jak to Traband jindy dokáže. K příjemnému večírku plného poezie a temné noci nás přizvali HOUPACÍ KONĚ z Ústí nad Labem, bohužel jen na cca čtyři písně, protože vinou technických problémů na zvukové aparatuře museli vystoupení předčasně ukončit.
Po zhruba hodinu trvajícím odstraňování problému byli připraveni THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE, legendy z největších, vlajkonoši československého (nejen) hudebního undergroundu. Na Plastiky se pod pódium nahrnul celý Čtverec (cca osm set posluchačů), publikum však postupně prořídlo a zůstali jen ti nejvěrnější či nejodolnější. PPU předvedli výborný, naprosto soustředěný výkon, zahráli písně, jež od nich běžně neuslyšíte-tj.z období sedmdesátých až osmdesátých let. Navíc překvapili změnou (dočasnou náhradou??)na postu bubeníka, Ludvíka Kandla zastoupila neznámá mladičká bubenice.
V undergroundu se pokračovalo i nadále, i když z trochu jiného soudku. KRÁSNÉ NOVÉ STROJE jsou opravdu dobře namazanou mašinou, kterou česká nová vlna zanesla až na Čtverec, aby nás potěšila a roztančila svým perfektně zvládnutým ska v big bandovém provedení. Obé se podařilo měrou vrchovatou a jako poslední výrazná kapela Čtverce tak KNS udělali za letošním navýsost vydařeným ročníkem příjemnou tečku.