MHF Lípa Musica
Česká Lípa, bazilika Všech svatých
Stále někam spěcháme, utíkáme a honíme se, abychom nakonec spočinuli v Boží náruči, tedy ve věčnosti… Navrať se, odkud jsi přišel, navrať se do srdce svého a zavři za sebou dveře.
Michaela Káčerková, varhany
Marek Eben, recitace
Petr Eben (1929–2007)
Labyrint světa a ráj srdce
I. Hudební prolog
II. „Když jsem v tom věku byl…“ Pohled na svět
III. „Když takto já přemýšlím…“ Masky
IV. „Málo pak tu byl kdo zahálivý…“ Šípy smrti
V. „I vede mne a přivede k ulici…“ Sladké okovy lásky
VI. „I řekl ke mně vůdce můj…“ Slavnost Akademie
VII. „A aj, jakýsi muž s papírovým žezlem..“ Nevědomost učených
VIII. „Že pak vůdce můj vždy mne hradem Fortuny…“ Kolo Štěstěny
IX. „Mezitím, – řekl dále tlumočník…“ Zločinnost lidského pokolení
X. „I řekl Všudybud: Pojďme ještě na hrad…“ Klamný příslib zlatého věku
XI. „Ale po malé chvíli…“ Marnost nad marnost
XII. „Já, ani se na to dívati…“ Zděšení a mdloba
XIII. „To kdy já mluviti přestanu…“ Návrat k Bohu
Labyrintu je stále zapotřebí
Labyrint světa a ráj srdce má výjimečný a symbolický význam také pro festival Lípa Musica. Poprvé zde byl uveden již během prvního ročníku. O varhanní provedení se tehdy v České Lípě postaral sám jeho autor Petr Eben. Od té doby bylo toto dílo, vzešlé z varhanní improvizace na Komenského text, uvedeno několikrát. Komenského texty jsou nadále natolik aktuální, že je Labyrintu stále zapotřebí, a to nejen kvůli skvělému jazyku, vtipu a nadsázce, ale především pro jeho mrazivou nadčasovost a univerzální platnost.
„Cyklus proložený přednesem nadčasového textu sice jakoby dovysvětluje Komenského, nicméně Eben jde ještě dál, za obzor literární předlohy, do výšin drsných i nadpozemských a text je inspirací pro neohraničenou fantazii skladatele.“
Luboš Stehlík
„Při provádění Labyrintu jsem v myšlenkách spojen jak s Komenským, tak se svým otcem. Jako interpret textu se samozřejmě snažím věrně předat obsah, což vzhledem k jazyku, který Komenský používá, není tak snadné, takže se na to člověk musí soustředit. Ale při poslechu tátovy hudby na něj nemůžu nemyslet, hráli jsme spolu Labyrint mnoho let. Tehdy měl ještě formu varhanních improvizací, což bylo zvlášť zábavné, protože každý koncert byl jiný a překvapující. A musím říct, že v tom úplném závěru mi dá vždycky dost práce nepodlehnout emocím.“
Marek Eben