MHF Lípa Lípa Musica
Drchlava, kostel svatého Mikuláše
Dílo, ve kterém hudba a slova doslova srostly.
Pavel Švingr, bas
Zdeněk Klauda, klavír
Johannes Brahms (1833-1897)
Čtyři vážné zpěvy op. 121
Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný
Znovu jsem pohleděl na všechen útisk
Ó smrti, jak hořké je pomyšlení
Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými
Johann Sebastian Bach (1685–1750)
Dobře temperovaný klavír, 1. díl BWV 853
Preludium a fuga es moll
Jan Hanuš (1915-2004)
Dřevěný Kristus, cyklus písní op. 40
Hlásám milost dřevu lesnímu
Poslal Herodes žoldáky
Zvedněte mne
Aj, z temnot noci
Dřevěný Kristus
Hlásám milost
Brahms a Hanuš
Hudba až na samou dřeň humanity
Jsou písně smutné i veselé, jsou programy rozverné i závažné. Umění není živé jen z pozitivních emocí, má za úkol popsat celou jejich škálu, má za povinnost vyjádřit se i k tomu nejtěžšímu, co lidstvo prodělalo, čeho se samo na sobě dopustilo. Právě o tom je koncert v Drchlavě v kostele svatého Mikuláše, ve stánku, který byl v poválečných letech zcela zdevastován a obnažen, v duchovním prostoru, který povstává z klinické smrti. Zde je možné a potřebné přemítat o tom, co s lidskou společností nadělaly války, nucené migrace skupin obyvatelstva, o krajině, ze které byl vyhnán Bůh. O tom, jestli je možné božstvo pozvat zpět.
„Dřevěný Kristus je syrový, tragický, hutný. Je to mistrovské dílo, jeho provedení ve zdevastovaném kostele je reminiscencí i poselstvím.“
Pavel Švingr
Úvodní Brahmsův cyklus je vystavěn na biblických překladech Martina Luthera, řeší podstatu lidského života a nelítostné předurčení jeho zániku. Hutnou atmosféru na chvíli odlehčí Bachův Dobře temperovaný klavír, teprve potom přichází čas na Hanušovu reflexi válečné zkušenosti. Skladba z roku 1957, působivá hudební meditace na verše Kamila Bednáře vydané v 50. letech samizdatem, čekala na své první provedení dlouhých 38 let. Nyní zazní na místě, kde slova a hudba srostou i s prostorem.