Zdálo by se, že tento rozjetý funky-jazz-rockový parní válec z Pardubic nejde zastavit. Ovšem v pátek přišlo na kapelu přeci jen o něco méně posluchačů, než je pro ni obvyklé (i když pro jinou skupinu by návštěva cca 140 lidiček byla nádherná). Že by se Minuty okoukaly? Doufám, že ne.
Na -123 min nejsem poprvé a tak dobře vím co mě čeká: osobitý rock příjemně namixovaný s jazzem , okořeněný funkem a jemně doladěný bluesem. Prostě lahůdka z největších. Euforie, extáze (bez jakékoli chemie) a snad i katarze… A potom také, jak by řekla babička, protančené střevíce a propocené tričko. Toho všeho Minuty rozdávají plnými hrstmi (s tou extází to zní pořád tak nějak…blbě, že?).
Pardubičáci hrají koncert od koncertu jinak, podle momentálních okolností, nálady, reakcí fanoušků a pro tento zvolili spíše intimnější odstíny své muziky-to asi ten listopad, takže se na nějaké divé tančení moc nedostalo, spíše jen takové pohupování. Ze svých dvou desek toho moc nezahráli, od posledního alba uběhlo už více než půl roku a tak nový materiál utěšeně přibývá.
Co mě vždy přivede v úžas je, s jakou lehkostí Minuty dokáží jakoukoli skladbu rozjamovat. Vlastně někdy je jejich koncert jeden velký jam jen s předem domluveným rámcem. Dokonce i při koncertech vznikne nemálo skladeb, neboť při frekvenci jejich koncertování je hraní ve zkušebně zbytečné i časově nezvladatelné. Můžu říct, že vystoupení -123 min bylo opravdové pohlazení. Těším se v květnu (tedy pokud se nezmění dosavadní frekvence jejich hraní) na shledanou!