Nebýt obrovských oken výkladních skříní, zákazník by si snad už ani neuvědomil, k čemu klasický kvádřík sedmdesátých a osmdesátých let sloužil.
Restauraci vévodí bar, za nímž kmitá sám majitel v nezbytné vestičce, jeho manželka či jeden z mladých číšníků. Od všech se člověku dostane vlídného zacházení. O jejich úctě k zákazníkovi svědčí i skutečnost, že si po měsíci pamatují, které pivo z šesti nabízených druhů jsem pil minule.
Ale pojďme ještě na chvíli k interiéru. Musel přijít na slušné peníze – nešetřilo se na bytelných židlích, ani na omítkách. Prostor opticky zvětšují zrcadla. Lacině působí snad jen reklamní víka pivních sudů či pestrost „pivních“ ubrusů – těžko však vyčítat hospodskému, že na stoly dává „darované“ ubrusy, tácky či popelníky. To je přece normální, jen mě to zaujalo. V místnosti je i televize, ale pouští se jen tehdy, když v televizi běží skutečně závažné fotbalové či hokejové střetnutí. Většinou bývá na rádiu decentně naladěna stanice Crystal.
Sympatické je i odsunutí gamblerů do zadní místnosti, do které je zakázáno vstupovat osobám mladším osmnácti let. Hosta tak neobtěžuje pohled na blikající mašinky či životní trosky ukládající si do nich své sociální dávky či invalidní důchody. Naproti baru je kulečník a v prostoru u vchodu stolní fotbal (často okupovaný zjevně nedospělými návštěvníky).
Problematické je větrání. Buď je příliš začuzeno anebo trochu větrno. Za vše zřejmě mohou obrovité trubky nad okny.
A teď už k tomu pivečku. Jak už pravidelný čtenář odhalil, vyhledávám desítku – chutná mi, navíc jsem po jedné, dvou ještě schopen psát. Za 14,60 jsem si dopřál Staropramen. Správně vychlazený, normální chuti, s mírou. V nabídce jsou dále: Březňák 12 (15,80), Granát (15,80 – 0,4 l), Gambrinus 12 (17,80), Plzeň 12 (22,50) a Budvar 12 (19,30).
Zajímavá je nabídka vín. Snobům či fajnšmekrům se lze zavděčit Markýzem De Bois Dore za 198 korun, svátečním pijcům postačí rozlévané červené (0,2 l za 25 Kč).
Nabídce nealkoholických nápojů nevévodí Coca – cola. Do radosti daleko, neboť zde vládne její družka Pepsi. Spolu s Schwepsem či Mirindou. Nicméně, v této hospodě mi to nevadí, protože bych sem děti nikdy nevzal. Neslouží ke klidnému povečeření.
Nabídka jídel ale není tak špatná. Papriková klobáska, uzený bok, topinky – to jsou takové chuťovky k pivu. Hladovějším lze doporučit třeba smažený květák za 23,- (bez přílohy) či různé masové směsi s bramboráčky. Pokrmům chybí nápad. Asi díky tomu, že se jich za den moc neotočí, jsou maličko střihnutá jedno druhým.
Kladné hodnocení si určitě zaslouží toalety. Kromě žen a mužů zde mají své jisté i invalidé, což se přes normy EU stále moc nevidí. Byl jsem jen na pánských a mohu je s klidem oznámkovat jedničkou. Přestože se u nich dveře netrhnou, jsou udržovány v čistotě a po více než dvou letech od otevření září novotou. Voda do mušlí stále teče, papírové ručníky a mýdlo jsou průběžně doplňovány.
Závěrem jen shrnu poznatky. U Michala je to skutečně jen pivní bar. Pokud si zařízení občas pomyslí i na něco lepšího, má smůlu. Se svou nabídkou piv, s kvalitním ošetřením tohoto moku a se svým přístupem k zákazníkům však má v Lípě jen malou konkurenci.
Hodnocení (jako ve škole)
Nabídka: 1-
Pivo: 1
Jídlo: 3-
Obsluha: 1-
Záchod: 1
Celková atmosféra: 2
Průměr: 1,75
Restaurace navštívena: 18. listopadu 03