Autorem hudby a klavíristou je Lubomír Nohavica, tvořící druhou část dua.
Hudební tvorba Kočičkové není tolik známá jako její jiné aktivity, přesto má s Nohavicou na kontě již čtyři vydaná cédéčka. Na pondělním koncertě v klubu Autonomie v KD Crystal předvedli průřez dosavadní tvorbou, nejvíce skladeb zaznělo z prvního a posledního alba. To stojí za zmínku samo o sobě. Jmenuje se Černá orchidej a celý jeho design je laděn pohřebně. A "...uvnitř nosič takřka plný jen nostalgických popěvků o frustrujících vztazích, o stárnutí, či o různých formách umírání," jak CD charakterizovala Alena Červená v měsíčníku Vkus a my, což je ovšem samozřejmě jen další mystifikace Ester Kočičkové.
Ester bavila několik desítek přítomných diváků mezi jednotlivými písněmi mluveným slovem. Tak se např. diváci dozvědeli, že když se teď Kočičková více objevuje v bulvárních časopisech, musí dbát více na svůj šatník, takže si halenku a sukni u vietnamských spoluobčanů vybrala velmi pečlivě. Divákům se dostalo několika rad ohledně vztahů, mj. "že by tedy určitě neměli setrvávat v nefunkčním vztahu, protože si tím zavírají cestu k dalším možným vztahům..."
Renata Divišová-Pařezová alias Ester Kočičková se nemůže pyšnit velkým rozsahem nebo bezchybným zpěvem ("no tak to bylo docela falešně...," bylo možné v průběhu večera slyšet od samotné zpěvačky). Skladby ale můžeme označit za šansony v pravém slova smyslu - zajímavé texty, naléhavé sdělení, vtip, výrazný přednes, zpěv někdy přecházející do recitace - to jsou přednosti, které dělají z Kočičkové jednu z našich nejlepších šansoniérek. Pokud ještě neznáte její hudební tvorbu, určitě si nenechte ujít její vystoupení nebo si objednejte některé z nahrávek, které jsou výrazným hudebním zážitkem.
Jako předkapela vystoupila skupina Jananas. Trio ve složení kytara, basa a zpěvačka předvedlo v jazzových skladbách solidní interpretační umění, slabší složkou jsou ale jejich texty.
