Finanční příspěvky z celkem šesti grantových programů města a z Programu regenerace na rok 2014 rozdělovali mezi nejrůznější kulturní, sociální, sportovní a další organizace zastupitelé na svém březnovém zasedání. Při svém rozhodování se zcela řídili doporučením výborů, které žádosti do grantových programů projednávají jako první.

Šli jsme údolím, kterýmu říkala Apatyka. A furt jsme o něčem žvanili. Sice vykládala, že v životě nic pořádnýho nedokázala, ale měla hoo dost pestřejší než já. Vystudovala vysokou školu, starala se o koně. Chvíli bydlela v Praze, chvíli na horách, chvíli na Kokořínsku. Manžel jí dopřávalpoměrně svobodu, mohla se sama toulat okolím a nikdo to neřešil. Svoje děti neměla, ale dobře si užívala děti své švagrové, kterou jsem poznal na pokličkách.

Necelé dvě hodiny po skončení desátých novodobých pašijových her na hradě Lipý vám nabízíme první fotografie z této akce.

Abych trochu podpořil aktuální téma rubriky Zaostřeno (zde), zapřemýšlel jsem, které další město by se mi líbilo jako partnerské.

Akce "Brány památek dokořán", která se ukutečnila tento pátek v České Lípě, umožnila mimojiné navštívit protiletadlový a protichemický kryt v Havlíčkově ulici.

Novinka, rehabilitační chodník nyní vylepšuje spektrum péče o pacienty lůžkové rehabilitace v českolipské nemocnici.

Projekt Zažít vrcholy dosáhl dalšího z vytyčených cílů – již tuto sobotu bude slavnostně otevřena lyžařská bouda na Polevsku v lokalitě Jedličná.

Jarní fotbalové derby pražských „S“ už máme za sebou. Česká Lípa se však připravuje na jinou významnou „sportovní“ událost – na derby českolipského improvizačního týmu Progresky! Tento zápas bude okořeněn tím, že v něm své síly změří něžnější část týmu s tou drsnější.

Typicky americký svátek, který v Česku moc rozšířený není a asi ani nejspíš nikdy nebude. Nebo alespoň si nemyslím, že tak moc, jako tady v Americe. Jak asi všichni víte, Halloween se slaví na konci října – přesněji 31. Šílenství kolem něj klasicky začíná tak měsíc, měsíc a půl předem. Všude se na vás valí dýně, netopýři, duchové a tak podobně. Taky jsem myslela, že se v tom vyžívají spíše děti, ale teď mám spíš pocit, že se tím baví spíš dospělí.

„Blížili jsme se podél fjordu k městu. Molde nás nepřivítalo právě hezkým počasím, o to však srdečnější bylo přivítání s místními občany. Už když jsme vjeli do města, předjela nás červená dodávka a z jejích oken na nás mávaly ruce. Na parkovišti před školou byly davy studentů, jejich rodičů a našich norských kolegů. Rolf samozřejmě dorazil poslední,“ tak začíná můj první záznam psaný přímo v našem partnerském městě Molde.