Karel Diviš je podceňovaný prezidentský kandidát, který se narodil v České Lípě a navštěvoval zde i dvě základní školy. Poté, co ho Nejvyšší správní soud vrátil zpět do "boje o Hrad", mu stoupají preference a stává se alternativou k vedoucí trojici. Začne se i na něj objevovat špína nebo se ho nikdo nebojí?

Bude to neučesané, ale o tom autentické deníkové psaní musí být.

Fotogalerie

Máme rádi hudbu, žebříčky, ankety i původní letitý seriál měsíčníku Lípa Českolipský underground, který se nakonec přetavil do knihy I can't get no – Českolipská satisfakce, která mapuje hudební dění v našem regionu především v 60. a 70. letech minulého století. Až se jednou bude chtít někdo chopit dalších dekád, ulehčeme mu práci. Zároveň upozorněme na uskupení a nahrávky, která v našich končinách vznikají. A proč rovnou neupozornit na tu nejzásadnější?

Už skoro tradičně jsme si sedli s přítelkyní Kačkou a zhodnotili náš kulturní rok 2022. Nemohli jsme se vymlouvat na covid, ale přesto i my jsme změnili návyky. Držíme se v koncertech, ale méně chodíme do kina i čteme knihy, více posloucháme podcasty a zíráme na Netflix.

Petr Židek žije na Ukrajině více než deset let. Bydlel jsem u něj a pomáhal mi s organizací gymnaziální Expedice. Od začátku války jsme uvažovali o podcastu. Nakonec jsme se dohodli na Štědrý den a chtěli bychom občas pokračovat.

Jakou kulturu na Českolipsku by si lidé přáli v roce 2023? Oslovil jsem asi čtyřicítku svých přátel, kteří se na tvorbě kulturního programu buď aktivně podílejí, nebo se jí často účastní. Mimo jiné odpovídali třeba ředitelka českolipského gymnázia Helena Paszeková, ředitelka okenské školy Iveta Myšková, organizátoři Všudybudu Jiří Gottlieber, Štěpán Kňákal nebo Dan Švarc, starostka Lípy Jitka Volfová, překladatel Michal Prokop a mnozí další. Hodně se mluví o novém divadle, ale také třeba o filmovém festivalu, venkovní divadelní scéně či dalších snech. 

Do nového roku vstoupí město s rozpočtovým provizoriem