Suverénním vítězem letošních voleb do zastupitelstev obcí je podnikatel Zdeněk Veselý. Kandidoval již před čtyřmi lety a byl zvolen starostou. Lidé si ho oblíbili a zdálo se, že Mimoň byla po vládě tandemu Folprechtová-Pryl konečně nastartována vstříc lepší budoucnosti. Avšak po pouhém půl roce se objevil pro Mimoň tak typický znak - vzájemná nevraživost, osobní svár či rovnou souboj s revolvery. Těžko se už dozvíme, co konkrétně se na městském úřadě mezi Zdeňkem Veselým a zástupcem starosty Ľubomírem Majlišem odehrálo, ale muselo jít o ostrý spor - Veselý se totiž rozhodl na funkci rezignovat. Vysvětlil to nemožností dohody se svým zástupcem, který tehdy kontroval vydáním zvláštního čísla své tiskoviny TEP, v němž uvedl, že to byl naopak Veselý, kdo nechal zahradit skříní spojovací dveře mezi jejich kancelářemi. Dětinské, zbytečné, malicherné. Obyvatele Mimoně nenechala situace chladnými - vznikla petice na podporu Veselého, kterou během pár týdnů podepsalo přes tisíc lidí. Přesto Veselý funkci složil, a místo něj byl na místo nejvyšší dosazen sociální demokrat ing. Pavel Ráček.
Zdálo se, že nové vedení si bude rozumět. Rozumělo, ale jen několik měsíců, pak se začali vzájemně nesnášet také Ráček s Majlišem. Oba dva dnes počátky svých sporů zasazují do jiné doby, a vidí jiné příčiny, jisté ale je, že postrkování a hádky se stupňovaly, až pronikly na veřejnost, například na zasedání zastupitelstva nebo do Mimoňského zpravodaje. Slovní přestřelky nebraly konce, obě strany si nedaly nic líbit, a příměr o dvou kohoutech na jednom smetišti na tuto situaci pasuje dokonale. Vzájemné schválnosti, kombinované s místy komickým přístupem tehdejšího zastupitelstva k jednání, zavdaly příčinu k novému druhu zábavy. Po okrese Česká Lípa začaly kolovat VHS videokazety a videodisky se záznamem průběhu běžného zasedání mimoňských zastupitelů. Na internetu se objevily zvukové záznamy nejlepších hlášek pomazaných hlav.
Co mohlo být na jednu stranu komické, bylo na druhé straně spíš k pláči. Rozhodování o mnoha věcech se zdržovalo, na jednáních zastupitelstva se několik hodin nudili pozvaní hosté, kteří čekali, až se zastupitelé laskavě dohodnou o nějaké prkotině, aby konečně dostali slovo a mohli jet domů. Legendární se stala schopnost zvolených Mimoňáků zuřivě diskutovat skoro hodinu na téma, o čem vlastně dnes budou jednat, v jakém pořadí, atd.... Přitom jen kopírování podkladových materiálů pro zastupitele každý měsíc spolklo značnou část papírového fondu městského úřadu. Přesto se vždy našel nejméně jeden zastupitel, který co chvíli prohlašoval, že neví, o čem se hlasuje, protože nedostal podklady.
Hysterie volebního období plynule přešla do období předvolebního. Boj o voliče přilil olej do ohně. Oblíbenou praktikou se stalo praní co největšího množství špinavého prádla. ČSSD vcházela do voleb s těžkou pozicí, protože její lídr se nejprve potýkal s vyslovením nedůvěry od Rady města, poté na něj bylo podáno trestní oznámení pro podezření ze zneužití pravomocí veřejného činitele a nakonec byl z funkce starosty odvolán. Důvody byly podle vyjádření zastupitelů různé - Lence Štefancové, která odvolání navrhla, se nelíbilo, že Ráček údajně přestal mluvit se zastupiteli, Karlu Schicketanzovi, který po delší době přišel na jednání, které jinak bohorovně ignoroval od roku 2000, se zase nelíbily vazby bývalého starosty na mimoňské Romy. Ráček verzi Štefancové odmítnul, a v rozhovoru pro Podralsko řekl, že to není vůbec pravda.
Hlavním soupeřem sociálních demokratů, potažmo Ráčka, byl místostarosta Majliš. Člověk ambiciózní, dravý, schopný a politicky nadaný, bohužel však nadměrně netolerantní a konfliktní. Tahákem volební kampaně měl být palčivý problém se stěhováním problémových komunit do města (neplatiči z Mladé Boleslavi, narkomani). Ukázalo se to jako tah na špatnou branku, byla to chyba. Majliš zamýšlel krátký, úderný program (dlouhé nikdo nečte, argumentoval), pokud možno obecně napsaný. Nechtěl se nechat chytit do pasti, kterou si na sebe při minulých volbách připravili třeba místní komunisti nebo ČSSD - řada konkrétních slibů jednoduše nemohla být splněna. Třeba KSČM ve volebním programu z roku 1998 slibovala prodej městských bytů do osobního vlastnictví za 1000 Kč. Kdeže ty loňské sněhy jsou, letos ve vitrínce slibovali na letáku, že postaví třicet tisíc nových bytů. Nepřehlédli jste se, on to byl totiž v rámci šetření leták z parlamentních voleb. Stejnou taktiku použila místní KSČM i u letáků vhazovaných do schránek - celostátní přední strana a uvnitř nakopírovaný místní program. Škoda jen, že na letáku pro Mimoň se na přední straně skvěly výškové budovy města Brna.
Majliš se tedy vyhnul konkrétním slibům, nicméně možná právě to voliče odradilo. Pro něj jako hlavního ideologa Sdružení nezávislých je debakl Sdružení ve volbách i debaklem pro něj samého - voliči ho už pro další období nechtěli a preferenčními hlasy do zastupitelstva vynesli ředitelku základní školy Mgr. Ilonu Zavřelovou. Ta tedy obsadí i jedno jediné místo v zastupitelstvu, které Sdružení vybojovalo. I kdyby se mandátu vzdala, Majliš by se do zastupitelstva nedostal, je až druhý náhradník v pořadí po podnikateli Josefu Pánkovi.
Nálada ve městě takovému volebnímu výsledku nahrávala - šířily se hlasy, že by se měli z úřadu "vyhodit oba", míněno i Ráček, i Majliš. Podařilo se. Ráček se ale dostal do zastupitelstva s více než dvojnásobným náskokem v absolutním počtu hlasů oproti svému rivalovi (Ráček 369 hlasů, Majliš 162). U obou se ale dá mluvit o osobní prohře, protože v roce 1998 dostal Ráček dvakrát více hlasů (přesně 840) a Majliš dokonce čtyřikrát více hlasů (přesně 634). U něj jde tedy o pád z velké výšky. Proč oba ztratili v očích voličů tvář? Kvůli nepřestávajícímu handrkování - několikrát jsem tedy zaslechl konstatování, že už toho všeho bylo dost a do zastupitelstva by měli být vybráni slušní lidé.
Podařilo se? Těžko říct. Zastupitelstvo je staronové, a v tuto chvíli ještě není definitivní (podle některých spekulací se dva a možná více kandidátů zřekne mandátů). Sedm křesel pro SOS, Stranu pro otevřenou společnost, dává jistou naději. Strana se prezentovala jako solidní voličův partner se zajímavým programem a místy možná až přehnaně budovatelským elánem. Lídr strany Baloun působil i v dosavadním zastupitelstvu, a je hodnocen jako inteligentní, věcný diskutér, mluví se o něm jako o rozumném kandidátovi na místo nového starosty. Mimoň potřebuje silnou osobnost, která ji bude důstojně reprezentovat i jinde než v Oelsnitz a Zlotoryji, a v případě potřeby si dupne. Stanislav Baloun to splňuje.
Přízeň občanů ale směřuje jinam, k zaneprázdněnému podnikateli Veselému, na kandidátce SOS druhému. Ten by na pozici starosty zažil velký comeback, je typem lidového politika, který srozumitelně mluví a ve veřejných proslovech se nezdráhá použít humoru, nebojí se nových postupů a řešení, z jeho okolí ale zaznívají hlasy, že není dostatečně silná osobnost, a mohl by být proto snadno vmanipulován do situace, kterou by nemusel zvládnout. Vypadá jako nejvážnější kandidát na funkci starosty, pokud se zastupitelé budou řídit počtem hlasů (Veselý dostal nejvíc hlasů ze všech kandidátů, na Mimoň rekordních 1429, Baloun získal bez šesti hlasů podporu jednoho tisíce voličů).
Druhý největší počet míst obsadí KSČM Miroslava Starého - budou celkem tři. Dva kandidáti, Miroslav Starý a Petr Řeháček, jsou také "staří známí". V případě Starého je jeho 624 hlasů spíše "automatickou volbou" - je první na kandidátce, bylo tedy nepravděpodobné, že by v zastupitelstvu neusedl. Městu prakticky není nijak užitečný, proslul tím, že je schopný už z principu odmítnout každý návrh, byť by byl sebelepší, ale vlastní předloží málokdy. Patří mezi dobré rétory, snaží se glosovat dění, ale většinou jen tak žvaní. Grafomansky rozesílá svá vyjádření k čemukoliv kamkoliv, pravidelně obšťastňuje mimoňské občany svými dopisy na nástěnce KSČM. V Českolipském deníku mu občas otisknou nějaký článek, ve kterém svým typickým stylem haní všechno a všechny. I on si oproti roku 1998 v počtu hlasů pohoršil, na rozdíl od politických oponentů ne tak výrazně - tehdy dostal o 41 hlasů víc.
Dvě místa získala ODS. Svůj post obhájila zubní lékařka Jana Kottová, nepříliš výrazná zastupitelka, která dosud hrála spíše roli jakési šedé eminence, ovšem její návrhy nepostrádaly hlavu a patu jako u jejího kolegy Miloše Marka. Ten zastupitelstvo opouští, a na jeho místo usedne druhý kandidát ODS, mladý učitel Václav Konopiský. Uvidíme, jak se mu podaří. ODS zároveň městu dala nejstaršího a nejmladšího zastupitele - Janě Kottové je 63 let, Václavu Konopiskému 28 let.
Značně utrpěla Unie svobody - dvě výrazné osobnosti minulého zastupitelstva, pánové Jaroslav Hlaváček a Miroslav Píšek, nedokázaly místa uhájit a Unie nyní bude mít jen jednu židli. Voliči si 400 preferenčními hlasy přáli, aby na ni usedl podnikatel Milan Tahovský.
Ustavující zasedání se bude konat 14. listopadu od 16 hodin v Domě kultury Ralsko. Poprvé se ukáže, zda půjde o týmové hráče nebo sólisty a zajímavé bude natáčení záznamu pro mimoňskou televizi - dosavadní kameraman a zastupitel Jaroslav Sýkora v jedné osobě už totiž zasedat nebude. Jeho strana ČSNS ve volbách nezískala ani jeden jediný mandát. Kdo tedy usedne na pověstnou kameramanskou židličku uprostřed jednacího sálu?
| Složení mimoňského zastupitelstva |
Autor analýzy kandidoval (neúspěšně) za Sdružení nezávislých