Večírek, který se konal v neděli 30.7. od 21:30, byl rozdělen na tři části: koncert účastníků Lanterny Futuri, multimediální divadelně-filmově-hudební představení Lanterny Futuri a závěrečný koncert skupiny Řemdih. Pro zvané se pak ještě ve sklepení hradu konal večírek na oslavu zakončení třídenního turné Lanterny Futuri (se stejným programem totiž účastníci projektu vystoupili v předchozích dvou dnech v saském Grosshennersdorfu a v polské Kamiennej Gore).
Než se pokusím popsat své dojmy z celé akce, je třeba zmínit zásadní věc. Hudba, filmy i divadlo, které „lanterňané“ přivezli, vznikly výhradně ve dnech 19. – 28.7. 2006 během studentských dílen v saském městečku Grosshennersdorf, kterých se po dva roky účastní dobrovolníci z gymnázií v České Lípě, v Kamiennej Gore a v Hernnhuttu. Práce na těchto dílnách probíhá tak, že sami studenti si vymyslí, nacvičí a za pomoci zkušených organizátorů a lektorů projektu kompletně zorganizují (tj. včetně stěhování aparatury, atp.) hudebně – divadelně – filmovou show.
To, co se jim povedlo v tak krátkém čase udělat letos, považuji za skutečně úžasné. Věčná škoda je jen to, že tentokrát se na dílnách nepodílel nikdo ze zřejmě příliš zaneprázdněných (nebo příliš líných? nebo příliš bojácných?) studentů z České Lípy. Čest Čechů zachraňoval jeden člověk z biskupského gymnázia z Varnsdorfu, které se Lanterny také původně účastnilo.
Začalo se tedy koncertem. Nejprve vystoupilo elektrické kytarové duo (kytara a baskytara) hrající jakousi grungově rockenrolovou směs. Postupně se k nim začali připojovat další hráči – bubeník, druhý kytarista, zpěváci. Rockovou sekci pak vystřídala silná polská hip-hopová formace tvořená především slibným začínajícím raperem a naprosto vynikajícím beatboxerem. Postupně se hiphopeři a rockeři střídali a prolínali a celé vystoupení nakonec zakončili společným flákem za účasti všech muzikantů. Skutečně nechápu, proč se nikdo z českolipských hráčů na různé nástroje k dílnám nepřidal. Někteří mladí jazzmani nebo rockeři z gymnázia by tomu určitě dodali ještě větší šťávu. Češi jsou prostě zaseklí, do sebe zahledění a neochotní komunikovat.
Hudební produkci vystřídalo divadlo. Tedy divadlo, spiš multimediální představení na téma útěk, což bylo mimochodem téma celého prázdninového workshopu. Konkrétně šlo o útěk z blázince. Čtyři lidé uvěznění ve zdech ústavu a ve zdech vlastních pomatených představ se pod vedením dívky s napoleonským komplexem pokoušejí uniknout – svým bludům, svému strachu, hlídačům a doktorům, …. Možností interpretace se nabízelo hned několik. Divadelní obrazy se prolínaly s připravenými filmy, hudebními smyčkami a živou hudbou a dohromady to dávalo tak zábavný celek, že ani nevím, jak dlouho to celé trvalo. Představení bylo o to působivější, že všechna použitá média skutečně působila spolu, najednou. Kdyby si lanterňané zvolili tradiční formu, tj. divadlo, film i muzika zvlášť, nebylo by to ono. Moc se mi to líbilo a ani mi nevadilo, že se komunikovala lanternštinou, tj. směsí němčiny, angličtiny, polštiny a češtiny.
Studentskou show pak vystřídala skupina Řemdih se zřejmě hostujícím zpěvákem Bobem ze skupiny Zero. Jejich koncert bych označil za jakousi veřejnou zkoušku, protože stejně jako v případě Lanterny Futuri ani na jejich vystoupení nepřišlo kromě skupinky přátel moc diváků (skoro žádní). I když si některých lidí z kapely vážím a jejich hudba je mi celkem sympatická, raději jsem asi po třech písních odešel. Mou nechuť totiž vzbudila trapná a neuctivá poznámky kytaristy přezdívaného Osel nebo Oslík. Poté, co německý muzikant Hans pomáhal, samozřejmě v němčině, nazvučet mikrofony pro vystoupení Řemdihu, ohodnotil zmíněný kytarista jeho přínos slovy: „takže díky za Ein Kessel Buntes“. Že by další známka naduté české malosti?
Závěrečné afterparty jsem se jako nezvaný host bohužel nezúčastnil, ale věřím, že se u nás návštěvníci z Polska a Německa cítili dobře a že si nakonec večírek užili společně se zaseklými Českolipany.
--------
Chystáme též malý fotožurnál z akce.