Ovšem skutečnost je jiná... Některá místa sloužila pouze pro přespání, na jiných jsme zůstali několik dní a tato nám sloužila pro radiálně směrované výlety. Je tudíž jasné, že se tu nemůžu podrobně zabývat všemi, ale chtěl bych se zmínit především o těch, která mě nějak zaujala či překvapila.
Antananarivo je hlavním městem Madagaskarské republiky. Místně se nazývá Tananariv, ale aby netrvalo půl dne, než to vyslovíte nebo než si zlomíte jazyk, všichni jméno této metropole zkracují na Tana. Celkem jsme tu strávili dvě noci - a to úplně první a také poslední na Madagaskaru. Město má přes dva miliony obyvatel, takže když se procházíte po ulici, často si musíte prorážet cestu mezi Malgaši.
Celkově je hodně roztažené, přímo v něm se nachází jezero (na jehož břehu byl umístěn náš hotel) s rozsáhlými rýžovišti a malými hliněnými domečky, kde bydlí místní zemědělci. Jeho hlavní náměstí hodně připomíná pražský „Václavák“, jen místo Národního muzea je tu vlakové nádraží a burza drahých kamenů. Bylo to první město třetího světa, které jsem navštívil, takže když jsme tu trávili první den, nevěděl jsem, kam se dívat nebo co fotit, a proto jsem si jeho atmosféru vychutnal mnohem více těsně před návratem domů. To jsme také prošli místní trh i historické jádro a nakoupili kila suvenýrů.
Mahajanga (Majunga) je největší madagaskarský přístav, do kterého jsme se přepravili přímo z Tany. Leží na severozápadním pobřeží ostrova, takže místní vody jsou součástí Mozambického průlivu. Nachází se tu největší fady (zakázaný) baobab Madagaskaru, který má obvod téměř jednadvacet a výšku dvacet metrů. V porovnáním s Tanou je tu vše klidnější, čistší a hlavně bez žebráků.
Přes záliv jsme se přeplavili lodí do Katsepy, malé rybářské osady, odkud jsme měli hned pokračovat dál, ale řidiči neměli benzín, tak jsme museli počkat přes noc. Bylo to to nejpřátelštější místo, které jsme navštívili. Děti si s námi hrály, majitelka restaurace nás nechala za korunu přespat na svém dvoře (přímo na pláži) a ráno nám k snídani s radostí připravila rýžové placky s medem.
Naše první setkání s divočinou proběhlo za pár dní, kdy jsme se dostali do první rezervace Baie de Baly. Po návratu z vycházky nám mezi stany lezl hroznýš a všude kolem se proháněli ještěrky a lemuři.
Než jsme se poté přesunuli na břeh jezera Kinkony, museli jsme strávit noc ve vesnici Mitsinjo. Špinavější a smradlavější obec jsem ještě neviděl. Záchod se nacházel na skládce, kde se kolem Vás prohrabovala prasata, „hlavní třída“ byla cítit všemožnými druhy výkalů a vrcholem se stal hlídač močící zhruba půl metru od jednoho z našich stanů (a to všechno, aby nás vzbudil, provozoval společně se zametáním asi v půl páté ráno!!!).
Dalším naším cílem byla vesnice Ampijoroa v rezervaci Ankarafantsika. Je tu chovná stanice pro nejohroženější želvy světa, takže sem některé organizace cpou plno peněz, a tudíž se toto místo stává hodně oblíbeným turistickým centrem, čemuž odpovídá nejen cena menu v místní restauraci, ale hlavně doba čekání na ono jídlo. Také předtím jsem se nikdy nesetkal s místem, kde by měli na místě pro stany postavené stříšky se zavedenou elektřinou a zářivkou.
Nosy Be je malý ostrůvek na severní straně Madagaskaru, kde jsme zůstali dalších pár dní. Stejně jako Ankarafantsika je i toto místo turistickým centrem, ale tentokrát díky možnosti potápění v korálových útesech Indického oceánu. Kousek od našich stanů byla nově postavená vesnice Jungle Village, kterou zřídil bohatý Evropan. Jednalo se spíše o několik restaurací, kde si můžete koupit večeři za dvanáct euro.
Posledním městem, kde jsme přečkali noc před návratem do Tany, byl přístav Diego Suarez neboli Antsiranana. Shodou náhod jsme se tady s kamarádem dostali na ministerstvo zemědělství, ale protože tu nebyl pověřený úředník, tak jsme se nic podstatného nedozvěděli a navíc ten člověk, se kterým jsme mluvili, uměl anglicky ještě daleko méně než každý z nás, takže na otázku WHAT PLEASE? odpověděl WE DON’T HAVE.
Když jsme nocovali ve městech, jednalo se především o hotely, kde se pod postelí proháněli švábi a nad ní skrz děravou moskytiéru prolétávali komáři, takže jsem se vždycky těšili, až zas vypadneme ven do přírody a rozložíme stany.
Ještě pro zajímavost zde uvedu seznam míst, kde všude jsme nocovali: letadlo společnosti Air Madagascar
Antananarivo - hotel Le Lac
Mahajanga - hotel, u něhož jsem si nezapsal jméno + hotel Patel
Katsepy
Soalala
Baly
rezervace Baie de Baly
Mitsinjo
břeh jezera Kinkony
Mahajanga- hotel Madame Chabaude
rezervace Ankrafatsika - obec Ampijoroa
Mahajanga - hotel Madame Chabaude
Nosy Be- rezervace Lokobe + na pláži mezi mangrovy
Nosy Be - Hell Vill (největší město ostrůvku)
rezervace Ankarana- kemp, kde opět nevím jméno + kemp America
rezervace Montaigne
D’Ambre Diego Suarez - hotel Fiantsilaka
Antananarivo - hotel Le Lac
letadlo společnosti Air Madagascar
Jestli máte zájem vidět fotky z této úžasné akce, tak klikněte na www.sima.ceskalipa.org
Chtěl bych poděkovat všem, kteří mi tuto cestu umožnili, konkrétně své rodině (Petr, Josef a Olga Šímovi), Datronu Česká Lípa, městu Dubá, místostarostovi Dubé panu Tomáši Novákovi, panu Oldřichu Filipovi, Občanskému sdružení rodičů a přátel Gymnázia Česká Lípa, RK Kokořínsko a panu Mudr. Jogendru Jogheemu.