Ani ne měsíc poté se mi do ruky, respektive do mailu, dostala nabídka zúčastnit se jakési soutěže Expedice Baobab 2006. Ten rok jsem také byl v maturitním ročníku, takže jsem účast rozmýšlel podstatně déle než tři roky předtím v soutěži Expedice Tunguzský meteorit 2003. A jaký byl důvod? Kdyby se jednalo o nějaký kratší projekt, neváhal bych ani minutu, ale to, jestli se budu zabývat pět měsíců před maturitou takto náročnou věcí, jsem si musel nechat projít hlavou. Šlo totiž o soutěž, která mi zabrala minimálně celý jeden týden každý měsíc od listopadu do března (a to ještě nepočítám hodiny strávené v knihovně a na internetu). Obrovským lákadlem byla ale možnost se v srpnu podívat na vysněný ostrov.
Musím zase porovnávat s Tunguzkou (to byl taky jeden z důvodů mé účasti v soutěži): její soutěž byla poměrně jednoduchá, tak proč by nebyla i tato, když je obě pořádá ta samá agentura? Ale hned během prvního kola jsem zjistil, že tentokrát to taková „hračka“ nebude. Otázky se týkaly především madagaskarské fauny a flory, která je ovšem tak specifická, že něco o ní napsaného v češtině se téměř nevyskytuje, a jediné, co se dá v mém rodném jazyce na internetu najít, psal člověk, který se měl naší expedice také zúčastnit, takže když se to pouze zkopírovalo (jak on psal, to dokáže i šimpanz), tak body za odpověď šly okamžitě dolů.
Naštěstí součástí každého soutěžního kola byly i praktické úkoly a později i projekt, na kterých se ztracené body daly nahnat zpátky. No, zkrátka jsem nějak prošel všemi pěti koly (i když jsem s tím chtěl asi stokrát praštit) a asi týden před nástupem na „svaťák“ jsem se dozvěděl, že jsem soutěž splnil, a tudíž jsem mezi deseti šťastnými, kteří o prázdninách vyrazí na dobrodružnou cestu. Chvilka radosti ale rychle pominula, když jsem zjistil, že do čtrnácti dnů musím složit dvacetitisícovou zálohu...
Obcházet obchody, posílat maily, volat do různých firem byla moje časová náplň místo učení k maturitě. Nakonec se mi podařilo sehnat dvanáct tisíc a zbylých osm jsme dali dohromady z rodinných zásob. Pak jsem naštěstí složil maturitní zkoušku, a tak jsem se mohl konečně plně věnovat dalšímu hledání sponzorů. Do konce června se muselo zaplatit dalších 13 500,-Kč.
Dopadlo to podobně jako předtím, ale opět se to podařilo. Jenže ještě zbývalo vzít si s sebou tisíc dolarů na výměnu... Kdyby mi je nedal můj bratr, tak byste teď nejspíš nic o Madagaskaru nečetli (díky, Petře!).
Během těchto pár měsíců jsem se také několikrát setkal s ostatními členy expedice, z nichž občas někdo odpadl, a nakonec s námi neletěl ani ten, který celou akci vymyslel.
A teď tedy: Proč vlastně Madagaskar a co to znamená laboratoř bohů? Musím začít tam, kde se tento ostrov před 160 miliony let odtrhl od východního pobřeží Afriky (dostal se od ní na vzdálenost pěti set kilometrů a je oddělen Mozambickým průlivem). Tato skutečnost poměrně malého území, ale dlouhé doby izolace tu dala vzniknout tolika specifickým druhům rostlin i živočichů, že více než devadesát procent z nich se nevyskytuje nikde jinde na světě. Jeho tvar trochu připomíná nudli, v délce 1600 a šířce 500 kilometrů táhnoucí se severojižním směrem. Z východu je omýván Indickým oceánem přinášejícím každoročně ničivé cyklony. Žije tu zhruba šestnáct milionů lidí, z nichž osmina obývá hlavní město Antananarivo ležící v srdci ostrova. Od severu k jihu se táhne centrální pahorkatina, která v časech, než se tu rozmohlo žďárové zemědělství, byla pokryta hustým pralesem. Díky své poloze na jižní polokouli v blízkosti rovníku mají během našeho léta zimu a naopak, délka dne tu odpovídá délce noci (v šest ráno se rozednívá a skoro přesně za dvanáct hodin se stmívá). Nemají typické čtyři roční doby, ale rok se tu člení na období sucha a období dešťů.
Vyskytují se tu téměř všechny možné ekosystémy, takže když byste se vydali cestou od jihu na sever a každých dvě stě kilometrů si dali pauzu, tak byste na každé své zastávce viděli unikátní společenstvo, které jinde nenajdete (od vyprahlých savan až k bujným deštným pralesům). Je to bývalá francouzská kolonie, takže kromě místního jazyka, malgaštiny, je úředním jazykem i francouzština.
Dnes se tento ostrov pyšní oficiálním názvem Madagaskarská republika v čele s prezidentem. Paralelně se tu platí dvěma měnami, i když madagaskarské franky jsou postupně vytlačovány ariary (500 madagaskarských franků odpovídá 100 ariary, což se zhruba rovná 1 Kč). Mince v hodnotách 10, 20 a 50 se kvůli své zanedbatelné hodnotě téměř nepoužívají, takže máte peněženku věčně plnou papírových desetitisícovek.
Vzhledem k tomu, že se jedná o zemi ležící v tropech, hrozí tu některé nemoci spojené s přenosem komáry či nedokonalou hygienou. Největším nebezpečím je nákaza malárií způsobená prvokem Plasmodium a přenášená komárem Anophelem. Proti této chorobě neexistuje účinné očkování, a tak jedinou možnou ochranou je brát léky jako profylaxi (těch plasmodiových potvůrek ovšem existuje více druhů, takže si musíte zjistit, jaký se zrovna nachází ve Vaší cílové oblasti, abyste zvolili správné antimalarikum, které Vám předepíšou na Krajské hygienické správě... náš Lariam obsahoval osm tablet a cena jednoho balení vyšla na 700 Kč). Prášky pobíráte pravidelně jednou týdně před expedicí, během ní a ještě čtyři týdny po opuštění malarické zóny. Téměř nutnými jsou očkování proti hepatitidě typu A a břišnímu tyfu. Kdo má zájem, tak může ještě investovat do anticholerik či injekci proti hepatitidě typu B.
My jsme se na čtvrtý největší ostrov světa přezdívaný též Červený (díky rudé lateritové půdě) vydali 17. srpna v šest hodin ráno. Udělali jsme si taky osmihodinovou pauzu v Paříži a už nám nebránilo nic v tom si v pět odpoledne sednout do letadla společnosti Air Madagaskar, kde jsme strávili téměř jedenáct hodin, než jsme přistáli v Taně. V této laboratoři jsme strávili více než měsíc, prošli, projeli, proletěli a propluli jsme spoustu zajímavých měst a míst, ke kterým se dostanu v dalších částech svého vyprávění.
Jestli máte zájem vidět fotky z této úžasné akce, tak klikněte na www.sima.ceskalipa.org.
Chtěl bych poděkovat všem, kteří mi tuto cestu umožnili, konkrétně své rodině (Petr, Josef a Olga Šímovi), Datronu Česká Lípa, městu Dubá, místostarostovi Dubé panu Tomáši Novákovi, panu Oldřichu Filipovi, Občanskému sdružení rodičů a přátel Gymnázia Česká Lípa, RK Kokořínsko a panu MUDr. Jogendru Jogheemu.