Jedeme-li autem, dostaneme se ke sjezdovkám od Jiřetína. Sjedeme z hlavní silnice na Varnsdorf a odbočíme vlevo druhou ulicí za dopravní značkou vymezující Jiřetín. Po lehce prohrábnuté silnici dojedeme až do míst, kde se vybírá čtyřicet korun za parkování. Vstaneme-li hodně brzo, můžeme zaparkovat přímo u vleku, u hotelu Slovan. Jinak jsou k dispozici dvě záchytná parkoviště, to horní jsem nikdy nezažil plné. K vleku směřujícímu pod Tolštejn je to asi sto metrů, větší a oblíbenější vlek tahající lyžaře až na vrchol Jedlové hory je asi o dvě stě metrů dále.
Obzvlášť mladí (nemotorizovaní) lyžaři a zejména snowboarďáci využívají dopravu vlakem do stanice Jedlová, odkud je to po zelené značce na sjezdovku asi dva kilometry.
Vleky jezdí oficiálně od devíti do šestnácti hodin. Jízda stojí 20 korun dospělého a 15 korun dítě do 145 cm. Dopolední a odpolední permanentky jsou za 150 korun (pro malé za stovku).
Dříve byla Jedlová kritizovaná za špatně upravené tratě. Podle mě to letos neplatí, dokonce bych si troufal tvrdit, že zdejší sjezdovky jsou v okolí v mnoha směrech nejlepší. Vedou lesem a mají poměrně velký sklon. Vždyť výškový rozdíl mezi dolní a horní stanicí vleku je přes 260 metrů. Za osm minut na vleku lyžaři ujedou 1208 metrů.
Přímo u vleku jsou dva bufety, na dohled je hotel Slovan nabízející nejen ubytování a občerstvení, ale i servis lyží a půjčovnu veškerého vybavení pro lyžaře i snowboardisty. Trochu kuriozitou je skutečnost, že všechny platby ve Slovanu jsou vlastně členským příspěvkem autoklubu Cvikov a občerstvení je tím pádem zadarmo. Údajně je ale vše právně v pořádku. Za minulé dva víkendy jsem se tady stal třikrát členem klubu a třikrát rovněž členství pozbyl. Jako člen jsem neměl hlasovací právo.
Lyžovačku je možné si zpestřit výstupem na rozhlednu, která je těsně vedle horní stanice vleku. Při troše štěstí můžeme spatřit panoramata, jaká jsem nafotil já před týdnem. Vedle rozhledny je navíc další restaurace. Občerstvení sice není zadarmo, ale zase je větší výběr a také se zde nekouří.
