Cvikovský kněz Rudolf Repka předal štafetový kolík studentovi konzervatoře Jaroslava Ježka a zároveň Filozofické fakulty UK Janu Ševčíkovi. Nezastírám, že štafetová setkávání s mými bývalými studenty jsou mi milá.
Cvikovačka Cvikovákovi, tak by se dalo nazvat předání štafetového kolíku. Malířka Anna Leschingerová mě vyzvala k návštěvě cvikovské fary, v níž už čtvrtým rokem přebývá Rudolf Repka.
Už před čtrnácti dny jsem v rozhovoru s Petrem Menšem prozradil, že ještě nějaký čas zůstaneme u výtvarného umění. Anna Leschingerová studuje Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a ráda by se věnovala malbě.
Už před více než měsícem jsem napsal do deníku, že návštěva Petra Menše v jeho ateliéru mi dala více než prohlídka Louvru. Ono je totiž něco jiného stát čtvrt hodiny nad obrazem s jeho autorem nebo stihnout za pět minut deset děl Fragonarda ve slavné francouzské galerii.
Na Kokořínsku jsem zůstal ještě pro tento díl Štafety. Překladatel a spisovatel Blumfeld S.M. mě poslal za akademickým malířem a knižním grafikem Alešem Krejčou.
Miroslav Pröller předal štafetu autorovi námětu k filmu 3 sezóny v pekle Blumfeldovi S. M. (vlastním jménem Lubomír Drozd). Tento prozaik, esejista, překladatel a hlavně bojovník proti konzumní společnosti žije na Českolipsku jako ekologický emigrant.
Před čtrnácti dny jsem vám představil Josefa Doškáře, tentokrát se chci o totéž pokusit v případě Jana Tichého. Jejich pohledy na události, které se staly v Novém Boru po skončení války, se diametrálně liší, přesto má jejich vyprávění zajímavé průniky. (Dnes si můžete přečíst druhou část původního rozhovoru.)
Před čtrnácti dny jsem vám představil Josefa Doškáře, tentokrát se chci o totéž pokusit v případě Jana Tichého. Jejich pohledy na události, které se staly v Novém Boru po skončení války, se diametrálně liší, přesto má jejich vyprávění zajímavé průniky.
Jeden den jsem panu Pröllerovi napsal, druhý den jsme sešli. Žádné štráchy. Štafetu mu předala Jindřiška Gabrielová Peprná a já vám dnes mohu představit člověka, který stojí za opravami více než stovky památek na Českolipsku.
Na konci šedesátých let stihl Josef Doškář spoluzaložit bridžový oddíl, to všechno mu přitížilo, takže když v roce 1977 udělal přijímačky na Vysokou školu chemicko-technologickou, byl označen za osmašedesátníka a elitáře a na školu nikdy nenastoupil. (Čtete druhou část rozhovoru s Josefem Doškářem.)
- ‹‹
- 10 / 10