Jaké byly tvé první herecké zkušenosti?
K divadlu přiťukávám už od malička, vyrůstám totiž v divadelnické rodině. Moje první ,,velká" role byla ve hře ”Na druhé straně řeky”. Měla jsem moc důležitý úkol - podávat rekvizity a být vždy po ruce. Taky jsem si směla sednout před diváky, mlčet a hrát malou indiánku. Zajímavější divadelní zkušeností bylo účinkování v představeních v rámci slavností Pětilisté růže v Českém Krumlově. To už jsem měla svůj mikroport a připadala jsem si opravdu důležitě :)
Hraješ někde pravidelně v současnosti?
Momentálně hraji ve dvou divadleních inscenacích. Vloni jsem dostala svou první velkou roli ve hře Františka Zborníka “Pension”. A před měsícem jsme odpremiérovali hru Václava Klapky ,,Don Quichot". Obě inscenace se stále hrají.
Někteří divadelní herci se snaží proniknout do filmové sféry. Přemýšlela jsi někdy o podobném kroku?
Jsem toho názoru, že zkusit se má všechno. Zatím je mi divadlo bližší, ale určitě bych se nebránila zkusit si i filmovou roli. Vlastně už jsem v jednom filmu účinkovala. Čtyři natáčecí dny jsem strávila v komparzu, abych se pak na sekundu objevila na filmovém plátně. Komparz je řehole, která mě nijak nezaujala.
Co plánuješ dělat po gymplu?
No, v tom ještě tak úplně jasno nemám. Každou chvíli bych chtěla dělat něco jiného. Mými vysněnými povoláními byly například: učitelka, veterinářka, právnička, doktorka...Taky jsem chtěla být princeznou. Teď už mě ale trochu déle drží zájem o žurnalistiku a nějaké to herectví. Nevím ještě, jestli DAMU nebo JAMU. No uvidíme, možná mě to za měsíc zase přejde :)
Takže jsi především zaměřena na humanitní vědy?
Ano. Ty dva roky jsem se s předměty a zaměřením zatím seznamovala. Teď už mám alespoň trochu jasno.
Bereš hraní jako uměleckou profesi nebo jako práci jako každou jinou? Kdo jsou tví oblíbení herci?
Hraní beru hlavně jako zábavu, kterou si krátím volný čas:). Chtěla bych si tento koníček udržet i do budoucna... Mezi herci nemám žádné jednoznačné oblíbence, ale ráda poznávám herce ochotnického divadla a z jejich výkonu si vždy něco odnesu.
A jak se člověk do takového divadla vůbec dostane? Musí načerpat hodně zkušenosti, než ho vezmou do nějaké lepší hry?
Myslím, že u každého je to jinak. Já měla štěstí. První inscenace byla tak trochu rodinná a do druhé si mě vybral jiný režisér na základě shlédnutí předchozí hry.
A poslední otázka: jak dokážeš skloubit hraní se školou?
Inscenace se vždy nacvičují tak půl roku… pak je premiéra a poté jsou reprízy. Představení se hraje ještě dlouho po premiéře. Takže skloubit školu s divadlem je taky občas hodně náročný. S loňským představením jsme měli zatím asi 11 repríz a reprízy letošní premiéry začnou až na podzim.
---
Rozhovor je převzat ze školního časopisu Stop, který vychází při Gymnáziu Česká Lípa.
