Rozhodl jsem se to ozkoušet na náhodném vzorku osmi podniků, kam jsem 19. února večer vyrazil s týmem tří mladistvých spolupracovníků – Daliborem H. (16), čerstvě zletilou Bárou H. (15) a Martou V. (15). Mně samotnému je 20 let. Nejsem známým žádného provozovatele restauračního zařízení v České Lípě a vzorek obsahuje skutečně nahodilé podniky, které jsme měli při cestě. Pití jsme si neobjednávali hromadně, ale každý vyslovil své přání jednotlivě, aby obsluze bylo naprosto jasné, kdo ji žádá o jaký nápoj.
Znaménko (+) znamená, že podnik dodržel zákon a mladistvému alkohol nebyl podán. Znaménko (-) značí, že mladistvý na požádání alkoholický nápoj dostal a zákon byl porušen.
Billiard Club
V klubu, který je součástí budovy kulturního domu Crystal, jsem si objednal jablečného berentzena. Jakmile se o totéž pokusil Dalibor, blonďatá servírka se okamžitě zeptala na jeho občanský průkaz.
„Ten nemám,“ přiznal poté, co se minutu demonstrativně prohraboval kapsami, „ale mám tu průkazku do knihovny a čipovou kartu na autobus.“ „Ukažte,“ prohlédla si je.
„Tady není rodné číslo. Tak bohužel.“
Kapitulovali jsme a ostatní berentzeny nahradil pomerančový džus.
(+)
U Sršně – první patro
Nejprve jsme se vydali do poschodí a narazili tam na jedno z nejosobitějších doupat ve městě. Z reproduktorů duněla hlasitá metalová hudba, polovina štamgastů byla ověšena řetězy, obojky a hřebíky a ozdobena nápaditě nihilistickými účesovými kreacemi. To vše na pozadí vlhké bystřinky se zurčícím potůčkem, která na obřím plakátu dominovala hlavní stěně „restaurace“.
Ještě jsme si ani nesvlékli bundy a výčepní s hustým strniskem a dlouhými vlasy na nás vychrlil pivní menu. Nad pivem bychom ztratili příliš mnoho času, tak jsme si objednali čtyři berentzeny.
(-)
U Sršně – přízemí
O patro níž byl výčepní šedovlasý a oholený.
„Tobě věřím,“ řekl mi, „ale od tebe chci občanku,“ otočil se k Daliborovi, „nevěřím, že ti je osmnáct.“
„Nemám ji s sebou,“ pokrčil Dalibor rameny.
„Tak tobě jenom džus a vám dvěma taky,“ pokynul k holkám a odešel.
Když se vrátil, potutelně se usmíval, rozdal nám tři džusy a jednoho panáka a znovu se podíval na Dalibora: „Že ti není osmnáct, viď?“
„Ne,“ přiznal.
Bylo vidět, že má radost.
„Kdybyste šli nahoru, tak to máte v pohodě, víte?“ poradil nám a my už věděli, že má sakra pravdu.
„Vy jste dobrej,“ řekl jsem mu.
„Máte na to oko.“
„O mně se totiž už psalo v novinách, víte?“
A ještě bude. Ale tentokrát v dobrém. Dnes večer se tady zákon dodržel jako podle pravítka.
(+)
Moskva
Čas běžel, holky chtěly stihnout kinematografickou perlu Mumie se vrací a moje peněženka byla pořád tenčí, takže v Moskvě jsme si neodložili ani šálu, sedli si rovnou k baru a dali si s Daliborem každý panáka. Ulízaný barman nám je nalil bez mrknutí oka. Zteplalé a s jedním mrňavým ledem. Brr.
(-)
Metaxa
Hned jak jsme se opřeli do skleněných dveří, z křesel u vchodu postupně povstávali tři vyholení bouchači a zamířili k nám.
„Tady se platí vstup?“ zeptal jsem se.
„Ne, ale nepustíme vás tam bez občanek,“ procedil mezi několika málo zuby vrchní vazoun.
Ty můj doprovod ani neměl s sebou, takže jsme se museli rozloučit.
(+)
Lucky bar
V Lucky baru byla taková tma, že si skoro nejsem jistý pohlavím obsluhy. Nedivím se, že je v takovém prostředí těžké odhadnout věk návštěvníků, ale to není omluva. Pokud chcete provozovat bar a neporušovat zákon, musíte si na svou klientelu posvítit.
Daliborovi, kterého jsem po dlouhém váhání pasoval na jediného mladistvého člena týmu, který bude od této chvíle o panáky žádat, protože děvčata jsem nakonec seznal příliš dětskými a roztomilými, byl v Lucky baru alkohol podán.
(-)
Café bar
Stejně tak v Kafáči se sympatická blondýnka o Daliborův věk nijak nezajímala a podala mu švestkového berentzena.
(-)
Pivní bar Kopeček
„S ledem, nebo bez?“ To byl jediný dotaz barmana v pivním baru Kopeček. Což je jistě ohleduplné vůči zákazníkovi, k zákonu už méně.
(-)
Víc jsme toho za večer nestihli. Čas ještě byl, ale byli jsme omezeni především finanční náročností mise.
Konečné skóre je 3 : 5.
Zákon dodržela méně než polovina zkoušených podniků. Za reprezentativní můžeme tenhle vzorek označit stěží, ale pro představu to stačí. Stejně tak alarmující jsou události z českolipských restaurací, jichž jsem byl svědkem dříve (názvy těchto restaurací uvádět nebudu, protože nejde o aktuální informace a já netuším, jak to v oněch podnicích chodí nyní).
Běžnou praxí, s níž jsem se jako mladistvý setkával, byla například rada obsluhy: „Přijďte radši později. Teď čekáme šťáru,“ nebo ještě ironičtější: „Asi přijdou policajti, takže vy, kterým ještě není osmnáct, běžte se někam projít.“
Na zahrádce jedné restaurace dokonce vrchní mému příteli, nezletilému pijanovi piva, poradil, že kdyby náhodou přijeli strážníci, má půllitr zahodit přes rameno do ulice. Takhle doléhá realita na mne. Ve srovnání s ní jsou výsledky policejních akcí přinejmenším úsměvné.
--------------------
pozn.: Reportáž nevznikla z podnětu redakce, nicméně koresponduje se zkušenostmi jejích členů.