V ústech napomádovaných všemi barvami, které se otvírají Atlantiku. A tady končí, ale také začínají všechny bary. Nejen v Buenos Aires, ale v celé Argentině.La Boca je barevná, navoněná, roztancovaná a turistická. Ve fanouškovském baru vedle stadionu CA Boca Juniors objednávám asádo a pivo. Přes ulici se fotím s Diegem Maradonou, stojí klidně, neboť je z bronzu. Objednávám další pivo v dalším baru a směju se tomu, jak se mi daří zcela propadnout poflakování. Večeře je samozřejmě u Manola, který mi s úsměvem podává ruku.
Ale čas letí. Prodírám se demonstrací před prezidentským palácem, přebíhám třídu Devátého července, nejširší ulici světa, fotím sám sebe pod obeliskem a propadám se z jednoho baru do druhého, až mě nakonec před barovým peklem zachraňuje letadlo. Jako vypasený pták si opře břicho o mraky a já se vrtím a snažím se ještě alespoň jednou zahlédnout pár ulic, park nebo cokoliv a představuju si, jak tam někde zdola sleduje nebe starý Manolo před secesním portálem s nápisem BAR. A najednou je pode mnou moře a jediné, co ještě slyším, je uajíí mého Chivihu, ale opravdu už si tím nejsem moc jistej.
To je konec všech barů. Mějte se fajn.
Stránky autora naleznete zde.