Seděl jsem s jedním chlápkem z Cordoby, pil pivo, poslouchal muziku a on mi vyprávěl o jedné Češce, původem z Volyně, co léta žila v Posadas a rozhodla se v padesátým roce vrátit do Čech, sebrala děti, zabalila věci a sedla na vlak do Buenos. V tom vlaku potkala Rusa a ten jí celou cestu vyprávěl o komunismu v Rusku, nakonec se prej rozhodla a vystoupila, ještě než vlak dojel do Buenos Aires, a jela s dětma nazpátek, ještě ji občas v Misiones potkám, říkal, ale už je to stará babka.
Takovýchto a jiných příběhů tu v Chacu člověk zaslechne spoustu. Čechů tu žije hodně a Čechy všichni znaj. Dnes, když mě honila mlsná a zašel sem si k uzenáři koupit bondiolu – takovej moc dobrej místní pršut - zeptal se mě prodavač, odkud jsem, povídám z Čech a on na to, jestli nechci českou klobásu, nechápavě sem se na něj podíval, ale on pohotově klobásu hodil na váhu, a když zadal kód, na displeji se objevil nápis KLOBÁSKA, vyrábí je tu jedna kooperativa, co kdysi založili Češi.
Vlastník je dnes sice už někdo jiný, ale názvy zůstaly. Jinak se mé první dny za mořem odehrávaly spíše v banalitách spojených se zařizováním bydlení, organizování výuky, filmového a hudebního klubu a také se sháněním mých zavazadel, které se pro chybičku nějaké paní na ministerstvu zasekly v Buenos Aires a mně po týdnu urgencí nezbylo než absolvovat na otočku cestu z Chaca do města Tanga, což obnáší nějakých 2600 km. Ještě že mi s vyřizováním byrokracie pomohl Eduardo Enrique, zaměstnanec ambasády, který nejen že mě jako šofér všude odvezl a pomocí spz CD všude otvíral dveře, ale díky své výmluvnosti (původně se živil jako herec) zkrátil vyřizování na neuvěřitelných 6 hodin, sám bych to nezvládl ani za 14 dní.
Dnes mám ještě schůzku s Pablem Černým, což je šéf UNIÓN CHECOSLOVACA a vlastně tady v Argentině můj šéf. Musíme se dohodnout, kde budeme v pondělí promítat první klubový film, ale vypadá to, že v místním evangelickém kostele. Na začátek jsem vybral Obecnou školu, tak jestli máte čas, stavte se, začínáme v půl deváté. A co dnes, je právě půlnoc a Argentinci by řekli: „La noche está en paňales“, noc je ještě mladá nebo přesněji v plenkách, a tak pod oblohou, která svou rozzářenou tisícovkou hvězd bojuje s neony hlavní ulice a odkud na mě Štír vystrkuje své žihadlo a Jižní kříž připomíná, kde že sem se to octl, tak si objednám trochu toho dobrého vína z Mendozy a budu ještě chvilku pracovat na divadelní hře, kterou tu s krajany připravujeme. Ale o tom někdy příště.
Moje nejstarší žákyně, paní Marie Skupinova.
Česky působí i některé části reklamních štítů.
Právě jsem se nastěhoval do svého nového bytu, tady bude ložnice a pracovna.