Když jsem se přistěhoval do České Lípy, překvapilo mě, že tu není žádný hudební klub. Zaslechl jsem sice něco o klubu 2000, jenže jeho dny už byly v době mého příchodu sečteny. Tak jsem začal pátrat, která z místních hospod by se klubu aspoň trochu blížila – zkoušel jsem technařsky nazvanou 23, pak bývalou studentskou hospodu U Švejka, nově otevřený Egypt bar nebo rádiu Crystal patřící Tři devítky, a samozřejmně ještě spoustu dalších. Nakonec se mé představě klubu nejvíce blížilo tzv. Esko, hospoda ve tvaru nudle, kde se scházela spousta nočních letců tohoto města. Bylo to tam fajn, ale moc malé, a stejně Esko nakonec zaniklo.
Po delší době tu tedy prázdné místo na trhu s noční zábavou zaplnil klub Autonomie, kde se konečně začalo něco dít. A něco se dělo také poslední pátek, tj. 27.10.07, totiž další djská noc několika drum and bassových djs završená floorcleaningem dj Maxe. Když jsem přišel kolem půl 10, už se hrálo. Vydržel jsem tam asi tak do 2 nebo do 3 a pořád se hrálo. Vybasované rytmysty bohužel neznám jmény, ani přezdívkami, takže je nemůžu hodnotit osobně. Přišlo mi ale, že místy se to dalo i poslouchat a spoustě lidí se dokonce chtělo i tancovat. A tanec je dobrý a drumec jakbysmet. I když jsem i v oněch drumandbassových setech zaslechl pár zajímavých momentů, musí přiznat, že po nějaké době (a pár pivech) už jsem začínal být mírně unaven stále se opakujícími nájezdy a triky bubnobasových kouzelníků. Rozhodl jsem se tedy v ústraní vyčkat nástupu mistra Maxe. Možnost vzdálit se ze scény, a v klidu si vychutnat svůj nápoj, ostatně patří ke každému dobrému klubu, takže jsem byl rád, že Autonomie je v tomto směru dobře zařízená.
Kolem 1 hodiny ranní pak konečně nastoupil Max. Ještě před tím, než začal hrát, jsme se trochu bavili. Říkal mi, že nejlepší přezdívka, jakou by si pro sebe vybral, by byl Dj Floorcleaner čili Čistič Parketu. A myslím, že věděl, co říká. Okamžitě, jak nastoupil na scénu, začal totiž vykřikovat: „Vypadněte, teď už žádnej drum and bass nebude. Vypadněte, stejně na to nemáte, co vám tu pustím.“ A tak podobně. Většina lidí se samozřejmě nechala odradit a nemohla si vychutna jeden z nejzajímavějšíc experimentálních dj setů, jaké tu v okolí můžete slyšet. Není to ovšem hudba pro každého. A není to rozhodně hudba na diskotéku. To, co Max předvádí je skutečně nekompromisní, sebestředná zvuková show, jejímž cílem není pobavit, ale po technařsku zničit. Není pro veselé tanečnice a tanečníky, ale spíš pro … No nevim vlastně ani pro jaké publikum, protože Max sám říkal, že ho publikum nezajímá, že vlastně hraje pro sebe, vytváří si vlastní zvukový prostor, který s ním dokáže obývat jen málokdo, protože je příliš nahuštěný, příliš daleko běžnému pojetí diskotéky,a to i té drum and bassové. Mě se to ale líbilo, i když ne v tom smyslu jako se vám líbí pěkná písnička, ale spíš v tom nasezení, punkové energii, nekompromisnosti a vynalézavosti s jakou Max dokáže zahrát.
Tak to je vše. Kalbě zdar a Autonomii díky.