Původně jsme plánovali, že seriál Českolipané v tahu bude mít svůj prostor vždy jen jednou za měsíc v týdenním bloku. Nechtěli jsme si však nechat ujít příležitost sledovat cestu čtyř kluků a čtyř děvčat ve věku kolem dvaceti čtyř let Asií. Budeme proto výjimečně přinašet nepravidelné reporty z jejich cesty tak, jak k nám do Lípy dorazí.
Expedičníci opustili domovinu druhého října o půlnoci a návrat plánují v dubnu.
Ahoj!
Zdravíme z internetové kavárny v Istanbulu, protože naše hotelová právě zase přestala fungovat. Jsme všichni v pořádku.
A teď něco o Istanbulu: je to moc hezký město, samá mešita, krámky a stánečky ... a hlavně Bospor a na něm lodičky. Z hotelu, který je kousek od Modré mešity, je vidět na moře. Jsme úplně nahoře. Dneska jsme byli v centru ve fůře mešit, prohlédli jsme si Cisternu Yerebatan - z římské doby, nádhera, podzemní nádrž na vodu. Právě teď venku řve muezzin z nějaké mešity vedle. Jíme kebab, stoji milion lir (tedy 20 Kč) a je hrozně dobrej. Všude tu prodávají koberce. Moc na vás myslíme a vzpomínáme, máme se tu dobře. Zítra večer jedeme dal směr Ankara. Tady jsme si důkladně odpočinuli.
Ahoj!
Tak jsem zase na netu, tentokrát v Kappadokii ve středním Turecku. Bydlíme v jeskyni a máme se dobře.
Jsou tu krásné, zvláštní skály - vypadají jako beton. Je to jakýsi slepenec, který dost podléhá erozi a tvoří nejdříve útvary podobné rozteklým zmrzlinám a pak věže. Jsou tu krásná skalní města. Ve věžích i v masivech si lidi vyvrtali místnosti a bydleli tam, dokud jim to nezačalo padat na hlavu. Bydlíme tu taky v takovém jednom penzionu - zvenku to vypadá jako dům, a když se vleze dovnitř, je to jeskyně. Zítra odjíždíme směr jezero Van na úplném východě, kousek od hranic s Íránem. Přes něj trajektem a hurá pres Írán dál na východ. Musím prchat, jinak se nedoplatím.
Ahoj!
Právě jsme ve městě Dogubeyazit kousek od jezera Van na východě Kurdistánu.
Zítra si přivstaneme, abychom íránské hranice přejeli co nejdříve, máme šestidenní vízum, tak abychom to stihli. Ne, že by nás za překročení zavřeli, ale platili bychom pokutu. Pakistán taky hodláme přefrčet, spěcháme do Himalájí kvůli sněhu. Jinak toto místo, kde jsme, je klidné, nestřílí se tu, na silnicích sice kontrolují patroly, ale jinak je tu mír. Kurdové jsou velice milí a ochotní (někteří i bezplatně). Živíme se veskrze místní stravou - zásoby z domu už z větší části vzaly za své (aspoň ty méně trvanlivé), tak kupujeme chleba (bily). Plus kebab, dnes jsme třeba byli v restauraci na obědě.
Jana