V místnostech jsou asi 1,5 m široké a nějakých 2,5 m dlouhé stavy, na kterých tkalci ručně tkají látky. Sárí, metráže, šátky - na co si vzpomenete. Dělají i brokáty (hedvábné), látky často mají, zejména pak sárí, výšivky. V každé Silk factory je pak prodejna, kde mají regály po strop nacpané zbožím. Dále se tu samozřejmě uživí spousta obchodů s látkami a obchodů se sárí. Ceny jsou poměrně nízké, asi jako u nás střední metráž. Na slávě tohoto města však vydělává spousta vykuků. Málokde můžete věřit, že vám nabízejí právé hedvábí, zejména v továrnách je běžným zvykem, že vám podstrčí směs se syntetikou.
Obchody a továrny jsou pak domluveny s hoteliéry a rikšáky oblíbenou metodou provizí. Buď vám přímo hoteliér doporučí nějakou továrnu s tím, že je nejlepší a nejlevnější, nebo si vás přímo na ulici odchytne nějaký maník a začne do vás vandrovat: Dobrý den, jak se máte, odkud jste, já jsem váš přítel, máte strašnou kliku, že jste potkali zrovna mě, protože já vás teď zavedu přímo do továrny a uvidíte něco extra, máme zde nejlepší kvalitu, nejmenší ceny, spousta barev, budete šťastní, až to uvidíte, a podobné nesmysly. (You will be happy when you see! je jedna z nejoblíbenějších frází.)
A skutečně vás zavedou, posadí do obchodu a prostírají před vás jednu textilii přes druhou. Právé hedvábí od uměliny poznáte na sto procent, pouze když ho zapálíte. Stačí pár nitek, hedvábí smrdí jako vlasy a zbytky se dají rozdrolit na jemňoučký prach. Syntetika se škvaří, smrdí jak seškvařená umělá hmota a škvarky jsou (zpočátku velmi horké a) velmi tvrdé, nejdou ani zdeformovat, natož rozdrolit. Bavlna hoří spíš jako knot (může dělat plamen) a smrdí po papíru. Zbytky jdou rozdrolit, ale ne tak na jemno jako hedvábí.
Oblíbená finta téměř všech obchodníků: ukážou vám burn-test a tím vám dokážou, že jsou vaši přátelé a že vás skutečně nechtějí okrást, naopak pro vás chtějí to nejlepší, a jestli jim nevěříte, tak si to klidně můžete vyzkoušet. A pak vám podstrčí mix, zpravidla jedna nit hedvábná a jedna umělá. Někdy i vytáhnou tu hedvábnou, aby ukázali, že je pravá, a podélné nitě se už nekontrolují. Při přehlídce látek vám cpou do hlavy mocné sugesce typu (touch and feel the quality). (Dotkněte se a pociťte kvalitu.) A to samozřejmě i u syntetiky.
Jeden takový týpek byl obzvláště dobrý. Jmenoval se, tuším, Sanjeev a obchod byl Weaver's House nedaleko našeho Harishchandra Ghátu kdesi v uličkách. Taky nás odchytil na ulici. Jo, Čechy, ty znám, tam jsem byl. V Praze jsem byl. Máte tam na tom velkém náměstí, jak je ta velká budova, Baťů. (Baťa je v Indii úplně všude, proto jej Indové znají, ale málokterý ví, že je to původně česká firma.) Pod šátkem měl jakoby podříznutý nebo ohořelý krk, postupem času jsem se ani nedivila, kdyby to byl pozůstatek násilného činu. Vysvětlil nám, že on má obchod pro Čechy, protože je nejlevnější, a ukázal nám knížečku s doporučeními od spokojených zákazníků, i Čechů. Ti byli, chudáci, z něj nadšení, docela ráda bych si s nimi popovídala, bohužel jsem si neopsala jejich adresy. (Ale zase proč jim kazit radost!) V Čechách pravděpodobně nikdy nebyl, informaci o velkém náměstí s Baťou (asi Václavák) pravděpodobně pochytil z konverzace, z nás vytáhl zase jméno premiéra a pečlivě si ho zapsal. Příštího Čecha oslní tím, že bude znát Špidlu, teď litujeme, že jsme mu neřekli, že se premiér jmenuje Brouk Pytlík. Mohla být legrace, kdyby to na nějakého Čecha vybalil, asi by nechápal, proč na něj tak divně kouká. Příště.
Já jsem chtěla kus hedvábí přivézt domů. Když už jsem si vybrala látku a téměř jsem ji nechala stříhat, pro jistotu jsem si udělala burn-test. Příčné vlákno bylo dobré, ale já mrcha zkusila i podélné. To byla kvalitní syntetika, škvarky se ani nehnuly z vlákna a po smradu z vlasů ani památky. Chlapíkovi trochu ztuhly rysy, ale měl připravené pohotově vysvětlení - to je tím, že je to naškrobené. Když látku namočím na pět hodin do vody a pak budu pět hodin sušit na sluníčku, škrob se vyplaví a burn-test bude v pořádku. To bych nesměla mít za sebou šest let fyziky na matfyzu, abych mu tohle sežrala. Ani argumenty, že je můj přítel, že má rád Čechy a že budu s látkou very happy (velmi šťastná), že mě přece nepodvádí, proč by mě jinak učil (s výrazem na prsou jsem tě hřál a ty teď tohle!) poznat nejlepší kvalitu, mě nepřesvědčily, že rýžový škrob může zcela změnit průběh i výsledek hoření vlákna, to by s tím hedvábím musel zpolymerizovat. Tak z nákupu nebylo nic a chlapík byl zklamaný (já taky). Nechala jsem mu verzi se škrobem a nehádala se, aby z toho mohl aspoň trochu vycouvat se ctí.
Zavedl mě ještě do obchodu svého otce, kde mají podobné zboží, akorát nenaškrobené, a ještě do dalších dvou, ale ani tam jsem si, Zápaďačka hnusná, nevybrala. Jeho zklamání nebralo konce, sotva mi při rozloučení podal ruku. Ze začátku by nás láskou snědl, nazýval mě Didi (starší sestra, používá se to jako sympatizující oslovení), pak už jsem byla jen madam nebo nic. A ani nám nedal svůj deníček, abychom do něj napsali doporučení - asi věděl proč.