Občas k nám do i-novin vpašuje některý z přispěvatelů odkaz na své stránky či přímo na svůj weblog, a tak mě napadlo dát prostě do hledače heslo weblog ve spojitosti s Českou Lípou. Myslel jsem si, že to bude jednoduché, vyskočí mi deset stránek, já vás o nich poinformuji a bude to.
Ne, musel jsem se prohrabat hromadami stránek nefunkčních, stránkami, které nestojí za zmínku, či stránkami, na nichž je Česká lípa zmíněna v souvislosti s tím, že ten daný člověk projížděl přes Lípu vlakem, autem, autobusem. Nalezl jsem weblogy svých žáků třebas jen se dvěma příspěvky - už za mých mladších let platilo, že deník vyzkouší půlka puberťáků, ale vydrží u něj opravdu jen vytrvalci. Já osobně zůstanu u deníku psaného, ten aspoň nefunguje jako zavšivovač celého tohoho síťového prostoru.
Nabízím vám teď pár stránek, které mě donutily, abych si v nich chvíli listoval. Jsou seřazeny tak, jak jsem je objevoval. Pokud máte jiný dobrý tip, rád se podívám.
Lahůdka pro učitele cizích jazyků
První internetový deníček, na jehož stránkách jsem se zdržel, patří Kateřině Bavorové. Moje bývalá kolegyně z gymnázia pobývá dlouhodobě v Bruselu. Její stránky jsou určeny učitelům cizích jazyků. Především oni se mohou z první ruky dozvědět, co právě mezi evropskými pedagogy letí. Laika mohou zaujmout různé výzkumy, srovnání atp. Třeba to, že si v porovnání s Evropou nestojíme tak špatně se svými znalostmi cizích jazyků.
Tento deníček objevíte zde.
Soukromí na web nepatří
Velmi dobrou obsahovou úroveň má weblog Daniela Šťastného. Se zájmem jsem si přečetl zejména příspěvky v sekci nazvané osobní názory. Jako já jsem se kdysi zamýšlel nad smyslem psaní obyčejného deníku, on se zabývá smyslem weblogů. Bohužel tento deník už není tak často doplňován jako ten Katky Bavorové. Jestli jsem dobře hledal, tak poslední zápis je z ledna a já se z něj "dozvěděl", že Petr Sršeň a Ondřej Juřík založili petici Unlock Europe.
Až v sekci životní filozofie jsem objevil, že Daniel na vysoké moc psát nestíhá: "Jsem na vysoké škole. Žiji v Praze. Poslouchám Lingers (jinou muziku jsem si z domova nestihl převézt). Pokud hrabu do klávesnice ve smyslu literárním, píšu maily. Jsem v nich odvážnější než volně na internetu (měl bych na té otevřenosti zapracovat). Mail je nesmírně adresný, osobní. Hledám v sobě upřímnost."
Tento deníček objevíte zde.
Chtěl bych být v České Lípě
Hledač mi také objevil stránky jednoho Brňáka, skautíka, který je zrovna někde v Saudské Arábii. Osobní část weblogu pojal trochu jako Žebříčky - tak říkáme s mými syny aktivitě, kterou provozujeme, když jsme někde na cestách a moc to neutíká. Říkáme si pět jídel, na která máme chuť, pět míst, která bychom chtěli navštívit, atd. Podobně se představuje blogař Jan Řezáč. Má čtyři zaměstnání: student, webdesigner, koder, míchač těsta na párky. No a mezi čtyřmi místy, kde by chtěl zrovna být, je i Česká Lípa. Prozradím jen, že to má co do činění s ženou.
Tento deníček objevíte zde.
Senátorův deníček
Mezi weblogy jsou zařazeny i stránky našeho senátora Karla Tejnory. Sice nejsou aktualizovány a poslední článek do nich vkládal jeho asistent Juraj Raninec v prosinci minulého roku (jedná se o rozhovor pro Mladou frontu Dnes), ale díky odkazům do Senátu se zájemce může celkem snadno přesvědčit, jak Karel Tejnora hlasoval či zda se vůbec hlasování zúčastnil. Takže 10. února Karel Tejnora na schůzi byl.
Tento deníček objevíte zde.
Hejduk online
Tak u tohoto weblogu mě napadlo dnešní zaměření deníku, nočníku. Hejduk je také nejaktivnějším deníkářem, kterého jsem objevil. Své zážitky doplňuje denně. Trochu na škodu je, že mluví takřka do všeho. Popisuje své cesty vlakem, komentuje zisk první medaile na olympiádě, různé televizní debaty, filmy atd.
Samostatnou kapitolou jsou jeho vtipy o tchýni. Tenhle je poslední: Manželka říká manželovi: "Jestli hned nezavoláš mamince a neomluvíš se jí, skočím pod vlak!" Manžel jde, vytočí číslo a povídá: "Hele, Karle, už s tou brokovnicí nechoď. Manželka to vyřešila sama..."
Tento deníček objevíte zde.
Vosa ve Finsku
Asi jediným weblogem, který jsem četl dlouhodobě, byl ten Petra Sršně, když pobýval ve Finsku. Byl v něm daleko vtipnější než při osobních jednáních, psal zajímavě, celkem pravidelně. Měl jsem pocit, že se něco dozvídám o životě ve studentské komunitě ve Skandinávii. Podařilo se mu skloubit osobní prožitek s obecnější informací tak, že nebyl suchý, ale zároveň to nebyla taková ta duševní masturbace. Bohužel po návratu ze stáže psaní nechal.
Tento deníček objevíte zde.
Pár fotografií
Celý týden mi přicházely z radnice fotografie Hany Moudré: jak byla ve Zpovědnici, jak navštívila mateřskou školu Kvítko, jak předávala ceny na Sportovci Českolipska. Jelikož byla tentokrát v Městských novinách jen třikrát, pokouším se jí to tímto kompenzovat.
V Boru mají i jiné hvězdy - poslali mi fotografie hudebního skladatele Jiřího Pazoura v Městském divadle a momentky z přednášky MUDr. Miroslavy Skovajsové, která měla název Nepodceňujte nádorové onemocnění prsu.
Jen jako namlsávku přidávám dvě fotografie z mého dnešního brodění se sněhem.
Hláška týdne
A když už jsem udělal radost Haně Moudré, musím ji udělat také spoluvládnoucím komunistům. Se zájmem jsem si přečetl nové číslo jejich Severočeské pravdy. Moc jsem se nasmál nad úvodním článkem Miroslava Starého s názvem Pracující lid vítězný a nevítězný, v němž se věnuje výročí Vítězného února, který byl prý jednou z nejpokrokovějších událostí v naší historii. Cituji jeho závěr:
A abychom si zcela rozuměli: jako pokrok chápeme společenský vývoj, který prospívá většině poctivých lidí. Ne „keťasům“, aby ještě více keťasili, hrabošům, aby více hrabali, zlodějům, aby ještě více kradli na úkor právě té poctivé, slušné, ohlupované, poslušné a tolik trpělivé většiny. O tom byl únor 1948, na jehož objektivní připomenutí jsou právě jmenovaní alergičtí, dostávají všehobol a vypouštějí na nás své „myšlenkové“ průjmy.