Jo, jo, je to přesně tak, jak napsali v Mladé frontě Dnes – pro nezasvěceného musí být program zasedání městského zastupitelstva, při němž se hlasuje např. o bodu 12 – Prodeje, dost nezáživný a nepřehledný. Tak se může stát, že se mezi pozemky pod garážemi v jednom balíku prodá třeba i Špičák kontroverznímu podnikateli (takto šalamounsky oslovuje Mladá fronta Dnes pana Procházku).
Stejné je to třeba i u rozpočtových změn. Zastupitelé diskutují o tom, jestli přihodit deset tisíc na nákup traktoru, a pak schválí balík, v němž je i navýšení výdajové stránky rozpočtu na akci Městské divadlo na Jeřábkově náměstí o částku 3 500 000 Kč. A pro hlasují i zastupitelé, kteří jinak proklamují, že s výstavbou nového divadla nesouhlasí. Zeptal jsem se mluvčí města Kateřiny Plecháčové, k čemu že jsou další tři miliony potřeba. Zde její odpověď:
V současné době je stavba ve fázi přípravy. Samotná stavba je v současné době zakonzervovaná, pracuje se na přípravě projektové dokumentace. 3 mil. Kč jsou určeny na projektovou dokumentaci divadla.
Jsem zvědav, zdali divadlo dopadne jako koupaliště v Dubici (schramstne miliony a nebude k ničemu) anebo jako tenisová hala (schramstne miliony a bude občanům trnem v oku).
Ještě jsem se ptal na domek na náměstí, co ho chce pan podnikatel Tesárek. Není mi úplně jasné, jak bude celá ta úřední mašinerie vypadat dál. Starosta na zastupitelstvu alibisticky prohlásil, že teď mají nájemníci možnost si ho koupit sami. Ale v důvodové zprávě je napsáno, že dům má být prodán za účelem rozšíření hotelového ubytování. Proč by si někdo kupoval střechu nad vlastní hlavou, aby z ní pak dělal hotel? Prostě šaškárna. Slečna Plecháčová na můj dotaz ohledně formy prodeje odpověděla toto:
Záleží na skutečnosti, kolik potencionálních zájemců se o případnou koupi přihlásí. Záměr prodat bude zařazen na jednání výboru pro prodej nemovitostí, který doporučí, jakou formou by se prodej mohl uskutečnit. Výbor je pouze orgánem doporučujícím. S konečnou platností o případném prodeji rozhodne svým usnesením Zastupitelstvo města Česká Lípa.
Předminulý pátek mě „vytahal za uši“ mluvčí Povodí Ohře pan Svejkovský, který mi připomněl, že s dotazy se mají novináři obracet výhradně na něj a ne na řadové pracovníky (viz minulý deník). Tuto středu mi zpříjemnil telefonátem ing. Holý, který se vrátil z dovolené a zjistil, že v jednom článku o stromech u Ploučnice se objevilo jeho jméno. Hrozně ho to rozčílilo.
Jak vidno, já můžu volat jen mluvčího, ale na mě si může vyskakovat kterýkoliv pracovník. Mají tam pěkný guláš: stříkají po stromech sprejem a pak tvrdí, že je pokácet nechtějí. Píšou, že jim nemůžu psát, a pak mi sami volají. Jsem zvědav, kdo mi zavolá či napíše následující týden. Samozřejmě vás, milí čtenáři, budu informovat. Ale hlavní je, že stromy stojí a voda v Ploučnici si teče dál.
V pátek jsem udělal radost dětem a vyrazil s nimi na Jágra, který se svým Kladnem hrál v Liberci. Parádní zážitek. Malá hala narvaná k prasknutí, Jágr předvedl několik excelentních kliček a Liberec vyhrál těsně 4 : 3, takže drama do posledních minut. Zaujala mě také nová hala vyrůstající v sousedství, určitě to bude pýcha nejen Liberce, ale i nás žijících v „libereckém područí“.
Fotku dělal můj mladší syn, tak mu dělám radost ještě jednou a zveřejňuji ji. Jágr je ta klečící šmouha zhruba uprostřed.
V sobotu jsem byl pro změnu pozván na soutěž terénních vozů. Moc jsem sice nechápal, proč si někdo koupí auto za několik set tisíc korun a ničí ho mezi kořeny borovic na bývalém tankodromu, ale divácky to byla nesmírně efektní podívaná. Být metr od vozu, který se silou všech svých koní snaží vyškrábat do takřka kolmého svahu, zvyšuje hladinu adrenalinu spolehlivě. Uzávěry fotoaparátů cvakají, videokamery natáčejí, děti radostí výskají. Fotografie jsem zveřejnil již včera zde.
A na závěr něco z paměťových karet spoluobčanů. Hořelo na Ladech a náš pohotový čtenář měl fotoaparát opět po ruce.
