Má poslední prázdninová cesta skončila a já už dva dny sedím nad testy z chemie a přípravou nových elearningových stránek. Samozřejmě doháním i resty v i-novinách. Naštěstí jich není tolik, protože za mě zaskočila zdatná editorka. V podstatě ze získaných materiálů nevydala jen dva, a tak jimi z části zaplním deník.
První mi i s fotografiemi poslala paní Drahomíra Liptáková z kamenickošenovské knihovny.
Reportáž z výstavy Já 2005
V sobotu 6. srpna a v neděli 7. srpna se v Novém Oldřichově v zahradní galerii U Benešů konala druhá výstava výtvarných prací „ Já 2005“ Štěpánky Benešové, Jany Ešpandrové, Kamily Pajerové a dalších příležitostných výtvarníků. Prostory galerie zaplnily obrazy, kovářské výrobky, batikované oděvy, malované sklo, šperky a loutky.
Při vchodu na výstavu jsme dostali darem krásný kalendářík s obrázkem od p.Kazdy, který zde vystavuje také své půvabné novoročenky. Na výstavních panelech v přízemí jistě zaujaly linoryty a básně na ručním papíru od Gabriely Benešové. Linoryt Věstonické Venuše jako obraz a linoryt Budhy provedený na modré tričko. Další panel nabídl práce Kamily Pajerové. Její návrh červeného skleněného stolního dekorovaného svítidla v nákresu a posléze fotografie realizace návrhu. Uprostřed místnosti na stolní ploše se nápadně vyjímaly kovářské výrobky Miloslava Petráška z jeho dílny Kovárna na Vyhlídce. Kovová růže, veliké a malé svícny, zvonce a váza kov-sklo.Vedle krásné kresby Jany Ešpandrové. Naproti výstava prací Štěpánky Benešové obsahovala kreslené návrhy na design skla. Na oknech byly i její šperky, připravené - jen se jimi ozdobit. Šperky ostatně byly k vidění i v přilehlé výstavní místnosti, která má celou čelní stěnu prosklenou.
Zde se dalo posedět v křesle a rozjímat mezi náušnicemi, náhrdelníky, které tvořily kombinaci skla a látky od Dobromily Pilné, její veliké ručně dělané divadelní loutky visely na stěně okolo, na stole pak kniha od Mudr. V. Kleplové, kterou Dobromila Pilná ilustrovala. Kniha se jmenuje „Cvičení pro seniory“. Vedle stály překrásné repliky skleněných pohárů křištál i lesní sklo od Františka Nováka z Nového Boru. Dále krásné malované vázy od Johany Pilné. Zvláště váza s názvem „Žáby“ byla zajímavá. V patře pak je ukázka batiky Jany Ešpandrové a Petra Davida. Ostatně barevné batikované látky visely i z patra do přízemí. Batika je jemná s pastelovými ornamenty. Jsou zde na podstavcích i batikované šaty, šály a šátky. Stojí tu i panel s fotografiemi školní Akademie 2005 naší základní školy. Dále jsou zde velice pěkné obrázky Mirka Baláže.
Výstava je krásná a výtvarných děl bylo více, než jsem se zmínila.Velice doporučuji si další ročník nenechat ujít! Prohlížení exponátů podbarvuje náladová hudba a k zakousnutí je možno si vybrat z koláčů sladkých i slaných zelných, které jsou mimořádně chutné! Poděkování tedy patří rodině Benešů za prostor k výstavě a její realizaci a vystavujícím za nevšední umělecký zážitek v jinak tak chladném a místy zataženém sobotním odpoledni.
Okurkový CzechTek
Přestože jsem jedenáct dnů neviděl české noviny, zjistil jsem po příjezdu, že jsou v nich prakticky stejné články, jako když jsem odjížděl. A já k tomuto trendu okurkové sezony ještě přispěji fotografiemi věrné čtenářky Anny.
Co se týká mého názoru na CzechTek, myslím, že se v něm projevuje můj věk, který mě již diskredituje u mladých, ale ještě mi zcela nedává punc zkušeného starce. V zásadě si myslím, že zásah byl oprávněný, ale jeho provedení bylo dosti hanebné. Víc se v tom už nechci pitvat. Takže zde jsou ty fotografie.
Litva
Slíbil jsem minule, že se aspoň trochu pochlubím svou cestou na sever. Už třeba kvůli tomu, že se tam taky někdo toužíte podívat, ale chybějí vám informace. Těch je opravdu málo. O Litvě jsem sehnal dva průvodce, z nichž jeden více popisoval průmysl než historii. Některé rady v nich byly velmi trefné, jiné pro změnu úplně mimo mísu. Když probrouzdáte net, narazíte na informace velmi obecné, na nabídky cestovních kanceláří či na cestopisy podobných nadšenců.
Předně bych navrhoval k návštěvě Litvy spíše červenec než srpen, místní se divili, že jsme přijeli na podzim. Sice jsme se koupali v moři a jezerech, ale už to nebylo na dlouhé vyvalování se na pláži.
V průvodcích píší, že ubytování je trochu problém. Není - obzvlášť u moře číhají podél silnic desítky lidí s nápisem "nuoma" a lákají turisty k sobě domů. Na privátě jsme se v malém městečku Šventoji u lotyšsských hranic ubytovali i my a měli jsme větší komfort než doma. Mám adresu, telefon, kdybyste někdo chtěl, můžu doporučit.
Problémem není ani jazyk. Litevštině jsme sice rozuměli hůře než loni maďarštině, ale lidé nad dvacet hovoří obstojně rusky, ti mladší se velice rádi učí anglicky (většina touží odejít za prací do ciziny). Průvodce dobře radí, abyste (než začnete mluvit rusky) dali najevo, že nejste Rusové. U moře sice bohatým Rusům lezou do zadnice, ale ve vnitrozemí můžete narazit na velmi otevřenou nenávist. Velice nepěkný zážitek jsem měl i já, když jsem sháněl pomoc pro řidiče, který havaroval v národním parku Žemaitija. Dojel jsem do usedlosti s traktorem, začal rusky a pak si zachraňoval zdravou kůži zbabělým útěkem.
Velmi pěkná je litevská dálnice vedoucí od Vilniusu k Baltu. Má obstojný povrch, je zadarmo a je na ní minimální provoz, takže z jednoho konce Litvy na druhý dojedete v horším případě za čtyři hodiny. (Zatímco přes Polsko pojedete dva dny.) Ostatní silnice jsou na první pohled nesjízdné. Buď nemají vůbec asfalt anebo se na nich zuřivě pracuje bez toho, aby se zavřely. Nejoblíbenější značkou auta je audi (většinou tak deset a více let staré).
Co se týká cen, jsou stejné jako u nás (snad s výjimkou piva). Zatímco normální platy jsou asi na šedesáti procentech našeho průměru.
Kromě Litvy jsme nakoukli ještě do Lotyšska - to mě svou přírodou úplně uchvátilo. Divoké lesy, neregulované řeky, spousta zvěře, desítky kilometrů bez usedlostí. Navíc jsem objevil vesnici i řeku s názvem Bárta :o)). Naopak zklamán jsem byl Bielověžským pralesem v Polsku. Toužil jsem ho navštívit od mládí, ale je to takový zubří Disneyland. Nejhezčí je tam nové muzeum, kde mě však dost vytočili. Zaplatil jsem deset zlotých za vstupné a chtěl si prohlédnout expozici. Bylo mi však sděleno, že prohlídku mohu absolvovat jen s průvodcem a tomu musím zaplatit zvlášť. Na podobné praktiky naštěstí čeští zlatokopové ještě nepřišli. Zde si můžete prohlédnout i pár fotografií.
