Zlatý list
Zatímco naši politici slavili konec světové války (a dokonce si kvůli tomu ti nejvyšší vybrali už v pátek volno), já vyrazil na soutěž s názvem Zelená stezka – Zlatý list.
Dříve se jmenovala jen Zlatý list a utkávaly se v ní pionýrské oddíly a zájmové kroužky, které byly zaměřeny na ochranu přírody. Účastnil jsem se této soutěže už jako dítě a zažil jsem v ní jako začínající vedoucí mysliveckého kroužku konec osmdesátých let, kdy se zájmové kroužky násilně měnily na pionýrské oddíly. Po letech jsem tuto soutěž s takticky pozměněným názvem znovuobjevil a vzal na ni své studenty. Ihned od začátku mě fascinovalo, jak individualisticky založení gympláci dokáží tahat při kolektivní soutěži za jeden provaz, rozdělovat si, co se naučí, radovat se z vítězství spolužáků v jiné kategorii atp.
No, nebudu nepedagogy moc zatěžovat. Pro úplnost prozradím, že dva přírodovědné kroužky gymnázia posbíraly ve dvou kategoriích celkem čtyři medaile. Zde je více fotografií.
Konec války
Oslav šedesátého výročí bych se ale neúčastnil, ani kdybych měl volno. Stejně jako se vše po desetiletí překrucovalo ve výše zmíněné soutěži, překrucovalo se a překrucuje i v historických souvislostech. Konec války neslavíme devátého května, jako tomu bývalo v dobách mého mládí, ale osmého jako celá Evropa, která byla osvobozená často dávno předtím, než v Praze přestali umírat lidé. Když čtu v médiích životopisy všech těch hrdinů, kteří nám byli zapíráni (Mašín, Steiner, Bryks) či nám byli představováni jinak (Jaroš jako velký milovník komunismu), běhá mi mráz po zádech nejen z jejich osudů, ale zejména z osudu jejich památky. Představa, že někde na oslavě potkám soudruha hlásícího se k ideálům těch, kteří za toto pošlapání nesou odpovědnost, ve mně vyvolává zvracení.
Velcí politici létají z jedné metropole do druhé, menší politici vymetají oslavy v okolí. Valí se jarní Evropou jako válečná fronta. No, fakt pardon, vážím si hrdinství nezlomených, ale nemusím kvůli tomu večer koukat na Pearl Harbor prokládaný desítkami reklam či útrpně postávat někde na návsi.
Dokumentační fotografii jsem pořídil během oslav konce války v sousedním Polsku. Jinak parádní stránky věnované druhé světové válce najdete zde, obzvlášť zvukové nahrávky jsou velmi emotivní.
Abych splnil zpravodajskou povinnost, přikládám ještě tiskovou zprávu novoborské radnice, která přišla do redakční pošty v době mé nepřítomnosti. Zaujala mě skutečnost, že v Boru uctili i památku Němců zastřelených po osvobození. Na fotografiích je místostarosta Jindřich Mareš pokládající kytici k pietnímu kříži a při projevu u hrobu sovětského vojáka na Lesním hřbitově.
Město Nový Bor uspořádalo ve čtvrtek 5. května na Náměstí Míru oslavy k 60. výročí konce II. sv. války. Pietního aktu k uctění památky obětí II. sv. války na Lesním hřbitově se zúčastnili nejen představitelé města, ale také další občané. Místostarosta Jindřich Mareš položil květiny u hrobu sovětského vojína, kde připomněl historické události roku 1945. Dále položil květiny k uctění památky sedmi novoborských občanů německé národnosti, kteří byli zastřeleni 2. června 1945 na náměstí v Novém Boru. Poté byly zahájeny oslavy na náměstí, kde proběhla přehlídka dobových vozů, historických zbraní a uniforem. Diváci měli možnost také zhlédnout představení ze zatýkání zajatců. V 18 hodin vystoupila novoborská kapela Optimik.
Konec rozhledny
Raději bych 10. května oslavil stodvacáté výročí otevření rozhledny na Špičáku. Ano, 10. května 1885 byla slavnostně otevřena rozhledna, která je dnes symbolem morálního úpadku několika generací Českolipanů. Nejprve byla za komunistů natolik zanedbána, že se prakticky rozpadla. Pak byla sice opravena, ale díky neprozíravosti (a bůhví čemu ještě) našich zastupitelů skončila v rukou podnikatelů, které zajímá jen zisk. Jiné hodnoty jsou jim ukradené. Ještě v průvodcích z konce devadesátých let je napsáno: „Podle slibu daného veřejnosti bude turistům několikrát ročně povolen přístup na vyhlídkovou plošinu.“
Na otevření rozhledny aspoň u příležitosti výročí jsem se zeptal manažera rádia Crystal, které je známo svými vazbami na společnost Real Invest vlastnící věž a její okolí. Zde je odpověď:
Dobrý den, po opětovném projednání s majiteli - společností REAL INVEST Vám sděluji, že dle jejich vyjádření je v současné době na věži tolik techniky, že existuje oprávněná obava, aby další zátěž ochozy udržely a aby se nepoškodilo žádné z instalovaných zařízení. Naši nabídku spolupráce při zajištění podpobné akce jako před lety vždy 1.května, tzn. otevření rozhledny s ozvučením a občerstvením na vrcholu i pod kopcem, a hlavně s dozorem na ochozech a řízeným pouštěním návštěvníků do věže ještě zváží. S pozdravem Zdeněk Novák, promotion manager RC
Nelze si než přát, aby se už konečně někdo nahoře (tím myslím pánaboha, nikoliv naše místní představitele) zamyslel a něco s tím udělal. Může-li se utrhnout ucho, když se stále chodí se džbánem pro vodu, proč by se třeba neutrhlo i něco jiného…
Lid horší prasat
Na závěr ještě pár fotografií od Daniela Blažeje, které pořídil za obcí Jánská, nedaleko od hranic národního parku České Švýcarsko. Snad nepotřebují komentář.
