K Misskám
Přiznám se, že různé soutěže Miss jdou tak nějak kolem mě. Nikdy mě nepřitahovaly anorektičky ani dívky popostrkované ke kariéře svými nekritickými tatínky. Navíc díky své profesi jsem nucen si od „náctek“ vytvářet odstup.
Nicméně uznávám, že se na nich dá slušně parazitovat. Takové ušlechtilé kuplířství. Holky chtějí být prohlášeny za tu nejkrásnější, touží se promenádovat po světových molech a vydělávat spoustu peněz bez toho, že by na tom musely nějak extra pracovat (tím nechci říct, že modeling není dřina). Prostě jen touží využít všech zbraní nadělených jim přírodou, bohem či kdo za to vlastně může. Proč to holkám neumožnit?
Samozřejmě bylo dopředu jasné, že i čtenost i-novin se zvedne řádově o desítky procent a po zkušenostech z loňska bylo rovněž jisté, že bude velmi bohatá diskuse. Povede se kampaň proti fotografovi, který prostě neudělal z průměrných dívek Moniku Žídkovou a Kateřinu Stočesovou. Budou se ozývat spolužáci, přátelé, tatínkové - budou vychvalovat svou favoritku a jemně pomlouvat konkurenci. Také se ozvou idioti, kteří budou vulgární a jejichž příspěvky už nestíháme mazat. Nečekal jsem, že se ozve jedna z dívek (navíc ta, které jsem dal já svůj hlas), a pošle odkaz na jiné stránky, kde má otřesné amatérské fotky, na jedné z nichž je dokonce ve spodním prádle.
Každopádně se k misskám ještě několikrát v příštích dnech vrátíme. Ve středu ve fotožurnálu snímky z nacvičování programu. Zřejmě ještě s jednou sérií fotografií pořízených za lepších technických podmínek. Někdy během příštího týdne přineseme zprávu, jak to celé dopadlo.
K Chicagu
V Mimoni jsem dospěl k závěru, že ty nejkrásnější dívky se do Miss prostě nehlásí (napadlo mě to, když jsem zase po několika měsících viděl tancovat Terezu Bufkovou) a ty nejlepší zpěvačky se zase nechtějí stát superstar (to mi zase došlo při zpěvu Soni Novosadové, která během vystoupení formace Dej přednost v jízdě jemně napodobovala zpěv zesnulé Zuzany Navarové).
V posledních měsících jsem si Mimoň docela oblíbil, a tak jsem využil skutečnosti, že i-noviny byly mediálním partnerem jazzové show s názvem Chicago 1920. Musím předeslat, že jazzu vůbec nerozumím a nikdy jsem ho cíleně neposlouchal. Lákala mě především atmosféra, změna a studenti vystupující v českolipském bigbandu.
Zaujalo mě složení diváků. Padesátníci, parta nevidomých, náctiletí hudebníci a jejich spolužáci, metalisti i dredaři. Ti všichni přišli na kvalitu, která se na nás valila z pódia.
Vše začalo nepříliš výrazným Bigbandem ZUŠ Liberec, který mnoho posluchačů ze židlí nezvedl. Prostě pohodový rozjezd. Opak platí o sdružení nazvaném Dej přednost v jízdě. V něm se představil organizátor akce Milan Felix, jeden z nejlepších trombonistů Svatopluk Košvanec a zmíněná zpěvačka Soňa Novosadová. Byl to jazzově-popíkovský nářez (vždyť v originálním pojetí zahráli i skladbu On my head z filmu Snowborďáci).
Největších ovací se však nakonec dostalo domácímu Bigbandu ZUŠ z České Lípy. Vždyť každý z účinkujících měl v sále nějakého toho příznivce. I mě hřálo u srdce, když sóla hráli studenti, které jsem ještě před pár hodinami týral ve škole. A to přesto, že na jejich umění nemám pražádnou zásluhu. Hráli klasiku i filmové motivy, například z Rockyho.
Kajícně přiznávám, že na Big band Litvínov jsem si nepočkal. Byl jsem unavený, coca coly přepitý a parkoval jsem u Edeky, kde je hnusná cedule, že je to parkoviště jen pro zákazníky ... a já měl v horoskopu, že budu mít konflikt s uniformou.
Výlety
Samozřejmě i tento víkend jsem využil k hledání dalších lokalit pro tipy na výlety. Objevil jsem feratu vzdálenou jen dva kilometry od našich hranic, nafotil okruh, který jsme už v jiné podobě absolvovali. Rovněž výstava zimbabwského umění na Malevilu stojí za zhlédnutí.
Fotografie z Miss je Jindry Hladíka, ty z Mimoně jsou od Pepka Kolaříka, z výletu jsou moje.