Dostal jsem zajímavou psací zakázku. Už to asi nemusím moc tajit, protože to v nejbližší době práskne Mladá fronta – dělám knižní přepis k filmu Rafťáci, který půjde v březnu do českých kin. Zavřel jsem se teda na celé vánoční prázdniny do svého kutlochu a vylézal ven jen v nejnutnějších případech.
V nemocnici
Především, abych vozil dočasně imobilní manželku na injekce. Obzvlášť božíhodová cesta do nemocnice mi neudělala radost. Potřeboval jsem ji přiblížit co nejvíce vchodu a zjistil, že všude kolem něj jsou zákazy zastavení. Chtěl jsem zaparkovat na parkovišti u nového příjmu. Volno bylo jen na rozhraní parkoviště pro invalidy a ostatní. Pro invalidy vyhrazena čtyři místa, a kdyby všechna auta stála, jak je nakresleno na značce, vešlo by se nás tam v klidu pět. Ale nestála, jeden chytrák se postavil podélně. Ačkoliv jsem u auta zůstal, pracovník bezpečnostní agentury nelenil a přišel mi domluvit. Moc se mu to nepodařilo, takže mě aspoň kontroloval zpovzdálí.
Dobrý bylo taky sledovat ty „invalidy“. Dva z nich doběhli jako čamrdové ke svému autu a odjeli. Mé ženě by cesta od vchodu k autu trvala aspoň pět minut. Kdybych to teda neobjel a její utrpení jí nezkrátil.
V OD Andy
Taky jsem jednou vyrazil nakupovat, protože se nám tenčily zásoby. Dostal jsem pod stromeček nejlepší dárek od dob stavebnice Merkur – domácí pekárnu, a tak jsem si chtěl nakoupit nějaké netradiční druhy mouky a směsi na pečení chleba. Měl jsem tip, že dobře je vybavená sámoška v KD Andy. Jelikož jsem nedůvěřivý, chtěl jsem si sortiment prohlédnout na webových stránkách. Nic jsem nezjistil a ještě si natáhl do počítače vira. Takže bacha, na stránkách OD Andy je vir a vím, že nejsem sám, kdo ho nakoupil. Mouky a směsi tam skutečně měli – a taky neuvěřitelně shnilé mandarinky.
V KD Crystal
Předposledním výletem byla návštěva čtvrtého dílu Harryho Pottera v českolipském kině v KD Crystal. Venku jedna z největších chumelenic minulého roku, kino plné, ale šatny zavřené. Celou dobu si muselo několik stovek diváků držet provlhlé bundy na klíně. No jo, kultura na českolipský způsob.
V pekle
A včera jsem zašel na náměstí, abych zase po čase oslavil příchod nového roku. Čekal jsem tam dvě stovky dospělých, s kterými pokecám, trochu popiju, poslechnu si muziku, očíhneme radniční ohňostroj a půjdem se v klidu vyspat.
Místo toho tam na mě čekala „mateřká školka“, party osmáků s ředěnou colou a kapsama plnýma dělbuchů. Oficiální ohňostroj trochu zanikl v palbě, kterou zajistili vietnamští spoluobčané likvidující své zásoby pyrotechniky. Raději jsem se skočil dorazit do New tequila baru.
V ráji
Mám ale i jeden krásný vánoční zážitek. Když jsem já nešel do přírody, přišla si příroda ke mně. Sedím si tak sám doma, tmu prořezává jen blikající monitor. Najednou mi něco narazilo do hlavy a zaletělo to pod stůl. Když jsem se probral z leknutí, ulovil jsem to. Byl to krásný otakárek ovocný. Už jsem mnohokrát viděl jeho fenyklového příbuzného, ale tento druh motýla ve volné přírodě unikal mé pozornosti. Říkal jsem si, jaká je to náhoda, že se rozhodl přezimovat zrovna u mě doma.
Záhadu příletu odkryli moji synové. Když přišli domů, také se podivovali, ale pak si vzpomněli, že si nedávno zvenčí přinesli nějakou hnusnou kuklu. Šli jsme ji hledat a nakonec ji našli prasklou. Tak vám do nového roku přeji hodně podobných zážitků!
A na závěr pár fotek od Radka Havrdy z vánočního koncertu Českolipského dětského sboru.
