Rudá pravda
Severočeskou pravdu jsem si už kdysi na mušku vzal - tady. V podtitulku má sice napsáno, že se jedná o list pokrokových občanů, ale je to měsíčník OV KSČM v České Lípě vydávaný ideologem Miroslavem Starým. Přestože mi z některých článků běhá mráz po zádech, čtu si ho spíše pro pobavení. A také proto, abych náhodou nezapomněl, nenechal se zlákat líbivou politikou soudruhů a nedal někomu z nich hlas, byť jen ve volbách do městského zastupitelstva.
Pokud nejste abonenty, pojďte si se mnou zalistovat. Nechci tady lacině opisovat, tak jen ty nejlepší špeky pro ilustraci.
str. 1 - blahopřání ženám k jejich mezinárodnímu svátku a odpověď na hádanku z minulého čísla, která byla věnována únoru 1948
str. 2 - sloupek Václava Svatka, člena zastupitelstva města České Lípa i Libereckého kraje. Věnuje se v něm 155. výročí narození TGM. Úvodník nese název Masaryk, ne Havel a je směsicí historických faktů, jež nakonec vyústí v doporučení dát hlas v soutěži o největšího Čecha Masarykovi. Důvodem je skutečnost, že zatímco Masaryk se podílel na vytvoření společného státu Čechů a Slováků, Havel (s Klausem a Mečiarem) ho rozbili. Mou historickou (byť krátkou) zkušeností je, že současný stav, kdy žijeme ve dvou suverénních státech, je daleko účelnější. Ale kdo chce psa bít, hůl si vždy najde.
str. 3 - komentář M. Starého k zasedáním zastupitelstva kraje je zábavný. Popisuje, jak zastupitel kraje zodpovědný za zdravotnictví (Krutský) navrhl sám sebe jako jediného kandidáta zastupujícího kraj v dozorčí radě Všeobecné zdravotní pojišťovny.
str. 4 - být vztahovačný, vztáhnu článek s názvem Pro poučení k dominikánům na sebe. Václav Svatek se někde dočetl, že vatikánská univerzita zahajuje kurzy, které mají naučit kněze vymítat údajné zlé duchy z lidí posedlých ďáblem. Samozřejmě, jak je jeho zvykem, vše překroutil: "Nebezpečím však zůstává, že by se tato bohulibá činnost mohla stát i dnes ve 21. století inspirací pro některé naše komunistobijce a ti by se jistě s nemalou radostí stali avantgardou politického exorcismu u nás."
Všemu nasadil korunu citátem mého oblíbence Schopenhauera: "Kdo očekává, že po světě chodí ďáblové s rohy a blázni s rolničkami, ten se určitě stane jejich obětí nebo hříčkou." Jen nevím, jestli citát má potvrdit Svatkova slova anebo podpořit v úsilí ty komunistobijce.
Na straně osm je zajímavá odpověď Miroslava Starého na dotaz jednoho ze čtenářů, kterému vadí potřeba komunistů podněcovat třídní boj.
"Mezi zlodějem a okrádaným vznikne těžko láska. A kdo se nedá, bojuje. Takový boj jiní lidé, dříve než komunisté, nazvali třídním a zloděje a okrádané třídami. Boj jako násilí může uspokojovat fanatika - násilníka. Pro komanče (Starý říká, že je to pro něj přijatelný výraz pro komunisty) jistě není cílem a potřebou, je prostředkem k dosažení cíle. Nemusí být veden násilím, jsou-li jiné možnosti, ale třeba silou slov a myšlenek."
Na straně deset je výsledek ankety čtenářů Severočeské pravdy o největšího Čecha. Sice není uvedeno pořadí, protože údajně nikdo nebyl výrazně lepší, přesto je jasné, kdo výběr dělal. Antonín Zápotocký, Julius Fučík, Jan Šverma. Jožka Jabůrková, Klement Gottwald, Vladimír Remek jsou zastrčeni mezi ty normální kandidáty typu Karla IV. či Františka Křižíka.
Na straně 11 a 12 je seznam soudruhů, kteří oslaví v březnu své narozeniny. Jen jednomu je pod třicet, zato deseti je přes osmdesát. Tak si říkám, že do deseti, dvaceti let by mohla tahle zločinecká organizace zmizet přirozenou cestou.
Modrá pravda
U čtení Libereckého kraje jsem se tolik nezasmál. Za prvé nebylo čemu, za druhé jsem konsternován z toho, že mi ho sice někdo dává na hromadu před schránku zadarmo, ale přesto ho platíme z našich peněz. Snůška starých tiskových zpráv, opepřená nemastným editorialem (Starostovy starosti byly fakt lepší), seznamem výborů zastupitelstva či rozhovorem s radním Richterem, nemůže zaujmou nikoho. Před schránky nám jich někdo hodil padesát pět. Po pěti dnech jich ubylo osm. Zbytek se tam válí doposud. Pokud tam budou ještě příští týden, odnesou to moje děti do školy jako sběr, aby někoho nenapadlo hodit tu hromadu před barák a papíry následně nerozfoukal vítr.
Tleskám hochům od Maria
Celý týden jsem obdivoval chlapíky, kteří stáli v těch nejhorších mrazech této zimy u kontejnerů na velkoobjemový odpad a hlídali, aby tam někdo nehodil něco, co nemá, anebo naopak něco neodnesl. Také jsem po letech vynášel kus starého nábytku, tak jsem s jedním hodil i řeč, ale na rozhovor to není. Každopádně musím přiznat, že situace s odpady je daleko lepší než kdykoliv předtím. Nejenže v místech, kde stály velkoobjemové kontejnery, není ani smítko, navíc je čisto i kolem běžných sběrných hnízd. Čuňáci odnaproti sice občas stihnou přes noc udělat kolem kontíků čurbes, ale ten do čtyřiadvaceti hodin většinou zmizí. Pokud máte jiné zkušenosti, napište, ať nežiju v iluzi. Třeba už si někde zjistili, kde bydlím, a uklízejí jenom u nás.
Fotografie
Na dnešních fotografiích můžete vidět novoborskou radnici, která jako mnoho jiných vyvěsila tibetskou vlajku. Jedná se sice o akt veskrze symbolický, ale aspoň ukazuje, že ne všichni v tomto státě jsou tak poprdění jako současný prezident Klaus, který kritizoval svého předchůdce Havla, když si do Čech pozval dalajlámu na oficiální návštěvu.
Následují fotky jsou z koncertu v klubu Progres, který se uskutečnil 5. března tohoto roku. Snad jasně dokumentují, že více než koncert Elánu v Lípě chybí kvalitní klub (přestože Eláni zřejmě skutečně budou propagací města). Jsem zvědav, kdo mi už konečně vysvětlí, jak je možné, že do jednoho druhu kultury se investují stovky milionů (divadlo) a do jiného jdou maximálně desítky tisíc.
Fotografie nám poskytli Ilona Rejholcová (Tibet) a Miloslav Lomič (Progres).