Před čtrnácti dny jsem vám představil Josefa Doškáře, tentokrát se chci o totéž pokusit v případě Jana Tichého. Jejich pohledy na události, které se staly v Novém Boru po skončení války, se diametrálně liší, přesto má jejich vyprávění zajímavé průniky. (Dnes si můžete přečíst druhou část původního rozhovoru.)
Životy obou významně poznamenaly klíčové okamžiky minulého století. Pro nás mladší, méně angažované, méně všímavé mohou být zkušenosti a závěry Josefa Doškáře i Jana Tichého zajímavým a poučným zdrojem informací.
No vidíte, minule jste mi nahrál. Nedávno se o vás roznesla další fáma. Prý jste byl spolupracovníkem StB.
„Jako první to ´odhalila´ virtuální Anna Vogelová, která si se mnou předloni mailovala. Ona totiž taková dáma v Boru neexistuje. V telefonním seznamu sice jméno najdete, ale to je jen náhodná shoda. Když jsem se začal o její identitu zajímat a navrhl jí osobní setkání, ihned kontakty ukončila a má temná minulost posloužila jako záminka. Závěr: kdosi se jen snažil získat proti mně něco kompromitujícího. Od těch anonymů je dost netaktické jméno Vogelová připomínat. – Ale do Evidence zájmových osob si mě StB zjara 1977 opravdu zařadila, to jsem zrovna nastoupil v novoborské Jednotě. Detaily nezjistíme, je tam sice číslo spisu, ale ten se nezachoval. K něčemu ty pomluvy byly dobré: obětoval jsem 200 korun na kolek, a tak vám můžu ukázat čisté lustrační osvědčení!
Neměli bychom ty výplody anonymů přeceňovat. Když v ČLD u příspěvků začali uvádět IP adresu počítače, ukázalo se například, že většina z několika desítek ohlasů článku přišla od pouhých tří adres. Podnikatel 90.176.228 se najednou jmenoval Anna, cestovatelka, Číča, adámek, důchodce s vnoučaty, zvědavec atd. Místo hlasu lidu podvod a propaganda! Vzpomeňte si taky na nepovedenou předvolební anketu v ČLD, kde jsme nanečisto volili starosty. – Ale uznávám, ty metody někdy dost brnkají na nervy, je těžké se bránit. Bohužel, méně kritické čtenáře to může ovlivnit.“
Na pedagogickém institutu Jan Tichý podle svých slov trochu koketoval s marxismem. Nebyl sám, koho okouzlila ta geniální prostota, která dokáže „vysvětlit“ skoro všechno. Je třeba svět změnit, vypadalo to tak jednoduše. Kdo není ve dvaceti letech levičák, nemá srdce, kdo je levičák ještě ve třiceti, nemá rozum.
„Z vojny mám vzpomínku - bylo to 1963 nebo 1964, to jsem ještě ´měl srdce´. Jeden politruk zavedl řeč na politiku Strany a vlády. Upřímně jsem mu oznámil, že kolem sebe vidím dost nepěkných věcí, které by se měly změnit. A že bych kvůli tomu vstoupil do KSČ. Protože my nestraníci skoro žádný vliv na běh věcí nemáme. Pamatuju, jak na mě vytřeštil oči. A tím to zvadlo, naštěstí. Aspoň to dnes nemusím vysvětlovat,“ poznamenal Jan Tichý na dotaz, jak se jeho angažovanost vyvíjela v šedesátých letech.
.jpg)
Jan Tichý na vojně (1964)
Navždy poddůstojníkem (1971)
„Pražské jaro 1968 jsme všichni prožívali s nadějemi. Noviny, časopisy i rozhlas najednou zveřejňovaly, co bylo tolik let tabu, televizor jsme ještě doma neměli. Padesátá léta, procesy, smrt Jana Masaryka... Vaculík, Procházka, Kohout, ale i Dubček, Svoboda a Smrkovský byli najednou populárnější než zpěváci nebo herci. I politiků jsme si mohli vážit, aspoň to tak vypadalo. Bohužel, za rok jsme si vážili už jen Františka Kriegla a Jiřího Hájka, bývalého ministra zahraničí, ti to v srpnu nevzdali.“
Silvestr 1967 - Jan Tichý u klavíru
Nakonec vstoupil Jan Tichý do Československé strany socialistické (stejně jako Josef Doškář), protože se hlásila k odkazu Masaryka a Beneše. Jako učitel a vysokoškolák za pár týdnů povýšil až do Okresního výboru ČSS v Mostě. Napsal pár článků o kultuře a na regionální témata. Tehdy se vážně připravoval Zákon o Mostecku, zaměřený na katastrofální životní prostředí.
„Když k nám vpadly bratrské armády, byli jsme ještě na chatě, odkázáni na tranzistorové rádio. Vybavuje se mi, jak jsme koncem srpna se zástupcem ředitele ve škole na balicí papíry psali hesla a výzvy azbukou, roznášel jsem je po městě. Pak přišlo zklamání. Po přestěhování za Šluknov v roce 1969 jsem se angažoval ještě v Junáku. Měli jsme už dva kluky a všichni čtyři jsme se zúčastnili posledního letního tábora před násilným sjednocením s pionýry. Však to taky kádrovák Pipota náležitě zhodnotil.“
Jan Tichý ještě neodolal sdělit mi, jak za totality chodil volit: „Když jsem šel volit poprvé, máma mě instruovala: Půjdeš tam, ukážeš občanku, oni ti dají ten papír a ukážou, kam ho máš hodit. Tak jdi, a hlavně žádný blbosti! No a já to tak udělal, jako všichni. Jenže jsem se pak styděl a do dalších voleb se mi to rozleželo.
Znám lidi, kteří se v den voleb doma zamkli nebo prchali někam na chalupu, aby je komise s urnou nevypátrala. Jeden známý tvrdil, že předstírá volbu, ale lístek schová v rukávu, měl jich doma už celou sbírku. Rozhodl jsem se volit ve smyslu zákona. Chodil jsem pak už zásadně za plentu (i když to byla obvykle zacházka do nejzastrčenějšího kouta), proškrtal jsem kandidáty Národní fronty (někdy bylo nutné vrátit se ke komisi pro tužku, protože za plentou nebyla) a pak jsem normálně odvolil, jako to děláme dnes.
Protože jsem se tím netajil, známí mě strašili, že je za plentou skrytá kamera, že mě určitě zavřou, vyhodí ze školy atd. A vidíte, manželka volila stejným způsobem a neodseděli jsme si kvůli tomu ani den. Dokonce na vojně, kde z několika tisíc záklaďáků, kteří manifestačně napochodovali k urně, jsme šli za plentu tři, si pak náš velitel s Ústavou v ruce postěžoval inspekci z ministerstva na nevhodné šikanování a byl klid. To bylo ještě za Novotného. Kdyby nás tak volilo víc, možná nemusel ten pokrytecký režim vydržet ještě dalších dvacet let.“
Jak hodně vás vyčerpávají diskuse kolem památníku?
„Ten tlak trvá víc než dva roky, přesně od října 2008, kdy Josef Doškář zveřejnil první kritický článek v Novoborském měsíčníku. V rozhovoru se pan Doškář mýlí, článek vyšel v MFD 2008, i na tu redakční radu přišel až o rok později. Především ale odmítám tu rétoriku: samozřejmě nejsem žádný nacista ani zakuklený příznivec této zrůdné ideologie, nikdo mě neřídí ani neplatí. Rozhoduju se sám. Pan Doškář tehdy obvinil i redakční radu měsíčníku, že je ´napůl německá´, dodnes nevím, co to vlastně znamená?! Kvůli článku, který se mu nelíbil, se snažil prodej měsíčníku úředně zakázat. Potom podal žalobu na autora a redakční radu kvůli údajnému pokusu o rozvracení republiky. Samozřejmě neuspěl. Právní experti prý taky zkoumali, jestli lze mou novelu kvalifikovat jako propagaci nacismu. Proti slušné výměně argumentů vůbec nic nemám. Ale to už byla občas štvanice. Proto taky se místní pamětníci dodnes bojí ozvat. Nakonec se jim moc nedivím.“
Přestože máte mnoho společného, vaše postoje se nijak nesbližují. Co s tím?
„Navrhuju vždy přesně rozlišovat, o co v těch sporech právě jde. V první řadě je to symbolický hrob zastřelených Němců na našem hřbitově. Další rovina je historická – co a proč se 2. a 3. června 1945 přesně stalo? A úplně jiné téma je novela Třicet dva hodin mezi psem a vlkem, případně taky ústecká inscenace. Když se v nekonečných polemikách zamotává všechno dohromady, dokonce i s tím poválečným procesem v Lounech, nikdy nenajdeme společnou řeč.“
Tak pojďme k rovině číslo jedna – HROB.
„Je to prosté. Na neoznačeném místě za hřbitovem leží dodnes osm zastřelených. Byli desítky let úplně zapomenuti, nesmělo se o nich veřejně mluvit. Se souhlasem zastupitelstva jim pozůstalí v létě 2006 instalovali aspoň symbolický hrob. Na desce je uveden i primář, který zmizel cestou na hranice.
Existuje dokument Koordinační rady Česko-německého diskusního fóra ze 7. března 2002, nazvaný Hřbitovy jako svědkové dějin – péče o německé hroby v ČR a české hroby v SRN. Ten mj. cituje z československo-německé smlouvy z února 1992: Smluvní strany prohlašují, že německé a československé hroby, nacházející se na jejich území, budou stejným způsobem uctívány a chráněny; péče o ně bude umožněna. Ale co je nejpodstatnější: v dokumentu není ani zmínka, že by se přitom mělo posuzovat případné provinění těch mrtvých. Každý má přece právo mít hrob, i když v tomhle případě jen symbolický a na jiném místě než leží ostatky. O exhumaci pozůstalí ani úřady nikdy neuvažovali.
Lingvistické spory na téma hrob – pamětní deska – pomník – kenotaf atd. v té souvislosti přece nedávají smysl. A argumentace členstvím tří z Němců v nacistických organizacích? Co takhle konečně vzít na vědomí závěr ředitele litoměřického archivu: odborníci nikde nenašli žádné materiály, které by svědčily o angažovanosti devíti jmenovaných osob. Ani v rozkazu k zastřelení není o politické příslušnosti zmínka, vojáky to nezajímalo.“
2006 - u hrobu (Jan Tichý druhý zprava)
A co rovina druhá – historický pohled a vina zastřelených?
„Úplně přesně se to nejspíš nikdy nedozvíme. Vedení města ale nashromáždilo desítky dokumentů a svědectví, v říjnu 2009 uspořádalo seminář a vydalo sborník přednesených příspěvků. Požádalo o odborné posudky dva historické ústavy. Z toho všeho lze už zrekonstruovat pravděpodobný průběh událostí. Na loňském semináři to shrnul Mgr. Smejkal, odborník na soudobé dějiny. Mluvil o mstě, odvetě nebo výstraze, dokonce připustil možnost, že nebyl žádný podstatný důvod zákroku, že šlo o výstřelek a ukázání toho, kdo má moc nad životem a smrtí a může tudíž jednat jako Bůh. Všechny podstatné argumenty pro i proti byly nejednou řečeny. Teď už je to spíš záležitost historiků. Ti znají dobový kontext a dokážou objektivněji zhodnotit věrohodnost dochovaných dokumentů i svědectví. Snad se toho někdo ujme.“
A do třetice: vaše novela a divadelní hra.
„Každý autor vám řekne, že není jeho úkolem, aby svůj beletristický příběh vykládal. Co bylo třeba dodat, je už v doslovu a na záložce knihy. Ano, borským excesem jsem se inspiroval, místní čtenáři jistě některá místa děje poznali. Je to ale ´jen´ literatura. Petr i Heide jsou přece vymyšlené postavy.
Psal jsem novelu jako protest proti poválečnému vyhnání, které v divoké fázi znamenalo asi 30 000 mrtvých a postihlo 3 miliony lidí způsobem vinnej nevinnej, berte to po řadě, jak kdysi napsal klasik.
V Ústí si novely všimli a rozhodli se uvést ji na jevišti. Vznikla neobvykle stylizovaná inscenace, která mě samozřejmě moc potěšila. Nedávno v i-novinách proběhla bouřlivá polemika nad recenzí ústecké premiéry za účasti diváků i ředitele divadla. Než jste se rozhodl ji utnout. (Najdete ji zde – poznámka autora.) V únoru uvidíme představení i v Novém Boru. Pokud se přijdete podívat, přesvědčíte se, že hra zprostředkuje bolestné vzpomínky pamětníků. Ale propagaci nacismu ani oslavu zločinců v ní nenajdete.“
Bdělý soudruh Pipota Jiří z děčínského ONV úspěšně zabránil všem pokusům Jana Tichého pracovat v některé pedagogicko-psychologické poradně.
Více o Janu Tichém naleznete i v našem předešlém rozhovoru z roku 2008 (zde v archivované podobě).
Komentáře
Re: Samozřejmě nejsem žádný nacista (2. část)
5. Únor 2011 - 13:24 | Josef Doškář
Vyjádření Josefa Doškáře.
Vzhledem k tomu, že pan Tichý /dále JT/mne zatahuje do diskuze a opět předělává historii, musím reagovat. Má pravdu, že mé reakce na jeho články začaly až v roce 2008, a opět jako vždy , vytrhuje má sdělení z kontextu. Držme se jenom faktů.
Hromadná poprava dne 2. 6. 1945 na náměstí v Boru u České Lípy z rozkazu velitele pěšího pluku 47 v České Lípě, podplukovníka dělostřelectva Josefa S. Jmenovaní Němci po vyhlášení stanného práva a posledního termínu k odevzdání zbraní, munice, radií a jiného materiálu, stanoveného do 31. 5. 1945 24. hod., neuposlechli ani této výzvy a ukrývali zbraně, které pak dne 2. 6. 1945 při provedené důkladné prohlídce místní vojenskou posádkou a četnickým oddílem dům od domu byly u nich nalezeny. Po provedení exekuce byli zastřelení ponecháni pro výstrahu 24 hodiny na místě a poté pochováni na lesním hřbitově v Boru u České Lípy.
Toto jsou doložitelná fakta, která potvrzují i ještě dnes žijící svědci / Jiří Rosický, pan Rasocha a další/. Pohřbení provinilců dostal na starost sluha NV pan Haase. Pozůstalí se o hrob léta nestarali a hrob upadl v zapomnění.
Někdy v roce 2004, nebo 2005 se na scéně Městského zpravodaje objevuje Jan Tichý. V devadesátých letech to byl ještě bezvýznamný „spisovatel“ autor několika krváků, píšící pod jménem LEE SILENCE. První příběh se jmenoval PRÁVO MIDLANDU a vyšel jako 9. svazek Edice KARO, agentury ITA společnosti DUNA 1991. Druhý se jmenoval ZLATO MÁ BARVU KRVE, vyšel v Edici dobrodružných románů v nakladatelství STORY 1992. Třetí román sice napsal, ale již nevyšel. Nakladatelství zkrachovalo. Ctižádost JT byla ale velká. Napsal pár básní. Odezva žádná, přesto se chtěl proslavit. Chtěl básně přeložit do esperanta. Ani to se nepovedlo. Jan Tichý hledal parketu a našel ji. Stal se z něho nejprve zarputilý historik amatér, který události v roce 1945 převrátil vzhůru nohama. Psal a psal do Zpravodaje. Nikdo mu neoponoval. Tak jako v Norimberku, byli i novoborští nacisté popraveni neprávem. Hodné německé občany popravili buď zlí Svobodovi vojáci, nebo zlí gardisté. Na tyto články nikdo nereagoval. I JT si ztěžoval, že to nikoho nezajímá. Většina českých pamětníků ho považovala za blázna. Svědectví, která mu nevyhovovala, vyřadil. O svých korunních svědcích tvrdil, že se bojí mluvit a proto jejich jména neuvádí. Neustále hovoří o tom, že se o této události nesmělo mluvit. V NB nebyl nikdy takový zákaz vydán. Pan Jindra se o těchto událostech několikrát napsal i ve Zpravodaji. JT našel oběť. Zaměřil se na Mgr. Loveckou a zavalil ji „novými“ dokumenty.
JT v roce 2005-2006 chrlil jeden nápad za druhým. To již byl ve styku s rodinou Trägerů. Prosazoval umístnění pamětní desky k událostem na budově Radnice. Jeho slovní vyjádření již obsahovala slova vrazi a byli zavražděni apod.. Události se postupně dostávaly na stůl Zastupitelstva. Nyní uvedu chronologii dějin Památníku nacistů a esesáků v Novém Boru.
1./Prosinec 2005 KSONN / Kulturní sdružení občanů německé národnosti / ve Zpravodaji uvádí , že nesouhlasí s názorem Jana Tichého, aby pamětní deska byla umístěna na budově Radnice a navrhuje aby pamětní deska byla umístěna v místě, kde jsou zastřelení pohřbeni.
2./ 16. ledna 2006 Rada města povoluje pozůstalým umístit náhrobní kámen v místě hromadného hrobu poválečným obětem z řad německých občanů města Nový Bor za cestou u Lesního hřbitova.
3./ Z nepochopitelných důvodů prodloužená ruka JT, Mgr. Lovecká předkládá jiný návrh, který nebyl odsouhlasen Radou města a ten zní „ Zastupitelstvo města souhlasí s umístěním pamětní desky německým občanům, kteří zahynuli 2.června 1945. Deska bude umístěna uvnitř městského hřbitova na poli č.26, v zadní části při vstupu do areálu, proti hrobům Rumburských hrdinů“. V diskuzi je proti zejména pan Brabec a zásadní názor vysloví MUDr. Coufal. Položil otázku: „ V materiálech jsem nenašel, jestli ty oběti byly členy nějaké fašistické organizace. Myslím si, že je to dost nebezpečná věc“. Prodloužená ruka Jana Tichého, která do té doby v žádném archivu /zřejmě/ suverénně prohlásila / opis zápisu/: „ Mám k tomu důkazné materiály z archivu. Ráda vám tyto materiály poskytnu, bylo opravdu zjištěno, že tito lidé nebyli fašisti“. Teprve po tomto lživém ubezpečení Zastupitelstvo usnesení odsouhlasilo. Rozhodl jeden hlas. JT se k tomu po té vyjádřil :“ Milostivě“.
Závěr k pomníku :
V červnu 1945 bylo v Boru zastřeleno za držení zbraní na zabíjení lidí v době stanného práva 8 Němců. Tečka. Pro pana Tichého ještě jednou, byli popraveni za držení zbraní na zabíjení lidí. Němci, kteří měli zbraně lovecké, zastřeleni nebyli.
Protože pan Coufal položil pro zastupitele důležitou otázku, zda máme jistotu, že nebyli fašisté
a protože JT i J.Stowaserová odmítli udělat za minulostí tlustou čáru, rozhodl jasem se ověřit, zda suverénní Mgr. Lovecká s JT lhali. To jsem prokázal v roce 2009 – 2010. Tři zastřelení byli V NSDAP, plus Träger v NSDAP a SS. M. Wernerová veřejně vyhlašovala:“ Čechy musíme vyhubit jako krysy“. Tato zjištění dokazují, že Mgr. Lovecká lhala. Domýšlet si můžeme cokoliv. Povolení ke stavbě pomníku bylo získáno podvodem.
Něco ke knize a divadelní hře „ 32 hodin mezi psem a vlkem“ .
NahoruJT sám několikrát veřejně přiznal, že tuto knihu psal na zakázku pro svého kamaráda pana Tomáše, majitele nakladatelství Akropolis. Kniha vyšla a veškeré recenze uvádějí, že kniha je napsána na základě skutečných událostí. Což je lež, jako věž, ale opět prostor pro JT. Na základě recenze v LN před 4 lety, se informace o „ skutečných událostech“ v N. Boru dostala k režisérovi ČS v Ústí n/L. Díky módní vlně o českém zabíjení Němců je trhák na světě a JT se stal předním flagelantem
/ sebemrskačem/. Dotáhne to daleko.
Malý dodatek. V knize i v divadelní hře vychází JT s přesvědčení, že chlapci z Hitlerjugend, byli stejně roztomilí chlapci jako my, bývalí pionýři. V tom se zásadně mýlí a potvrzuje, že je neskutečně naivní. Chlapci z Hitlerjugend byli malí fanatičtí nacisté, kteří v mnoha případech zabíjeli vězně na pochodech smrti a ty hodnější po nich házeli kamení. Byli i na náměstí v Haidě, kde řvali hesla „ Jsme součástí Třetí říše“, Jen sem a ne dále“, „ Svobodu, nebo Sibiř“.
Že je velice naivní potvrdil i tím, že celou dobu věřil Trägrovým dětem, že tatínek nebyl v NSDAP a v SS, mne veřejně vyzval. Přesvědčili ho až mnou objevené dokumenty v Bundesarchivu v Berlíně.
Velmi silný příběh je oběšení paní Gebrtové . Pochod smrti 54 francouzských zajatců z Rachmannovy
továrny, Vraždy a sebevraždy nacistů 9.5.45 – zavražděno 7 dětí, Pochod smrti lidických žen zakončený šťastným příchodem 22.5.45 do Boru.
JTnikdy nevzal protesty účastníků 2.světové války na vědomí.Podle mne JT ve svém díle obhajuje bývalé nacisty a esesáky.
Re: Samozřejmě nejsem žádný nacista (2. část)
5. Únor 2011 - 22:57 | Fox von Zillergut
Haf! Tak pan Doškář-vltavín právě dokázal těm, kteří v něm po přečtení obou částí rozhovoru Bárta - Doškář začínali vidět slušného, zcestovalého pána s trochu neobvyklými zájmy, že to byla jen jedna jeho tvář, na první (povrchní) pohled ta laskavější. Tohle je ten starý, nenávistný a zaťatý Pepa, který se pomocí ne neověřených, ale mnohdy lživých tvrzení snaží dokázat svou vlastní a jedinou pravdu, vodí na zastupitelstva zaručené svědky, u kterých se posléze ukáže, že svědky nejsou, manipuluje fakty, přebírá léty prověřené metody státních tajných policií všech diktatur světa (nacistickou nevyjímaje) a hledá na své názorové protivníky tzv. "špínu" v jejich minulosti (Tichý a STB), rodině (Tichý a "Gebrtová"), ba i ta jména, co nezní tak pěkně česky jako to jeho mu jsou argumentem pro to, že někoho platí někdo ze zahraničí, nejlépe z Německa nebo přímo z "lancmančaftu". Opět šťastně používá své oblíbené výroky (krysy) a výrazy (flagelant) a jako bonus dodává srovnání Hitlerjugend s pionýry. To se mu, myslím, moc povedlo. Zatímco členové Hitlerjugend podle něj likvidovali vězně na pochodech smrti (Günter Grass by jistě mohl povyprávět), pionýři se velmi často podíleli na likvidaci lidí donášením, obzvlášť pokud byli dobře ideově zpracováni, na což si diktatura dávala dobrý pozor, a pak se přes SSM dostali do strany, nebo, pokud byli opravdu šikovní, si je stáhla tajná policie. Haf!
NahoruRe: Samozřejmě nejsem žádný nacista (2. část)
6. Únor 2011 - 8:17 | Josef Doškář
Dobré ráno všem psům a vlkům v NB a okolí. Drahý Foxi. Přirovnání pionýra k chlapci z Hitlerjugend, je výchozí základna celého projektu Jt. To je jeho myšlenka. Mne by taková hloupost nenapadla.
Nejméně čtvrt miliónů vězňů z koncentráků povraždili Němci od ledna do začátku května 1945 při pochodech smrti. Napsal to týdeník Der Spiegel na základě studie izraelského historika Daniela Blatmana. „Lovu na zebry“, jak jejich vraždění kvůli pruhovaným hadrům cynicky nazývali mladíci z Hitlerjugend, se neúčastnili jen členové nacistické strany, ale i „jinak slušní občané“.
To je všechno. Na dotazy, rád odpovím.
NahoruRe: Samozřejmě nejsem žádný nacista (2. část)
6. Únor 2011 - 11:54 | Hudec
Trestat je třeba zločiny všechny, vraždění všechno. Jak ty nacistické, tak vraždy na civilním německém obyvatelstvu, jichž se dopustila česká spodina. Spodina ve smyslu morálním. Zločin neomlouvá zločin, vražda neomlouvá vraždu - tedy pokud si chceme říkat civilizovaní lidé.
NahoruRe: Samozřejmě nejsem žádný nacista (2. část)
6. Únor 2011 - 12:45 | Josef Doškář
To je Mirku určitě pravda!
V Boru bylo popraveno 2.6.1945 8 Němců za to, že v době stanného práva neodevzdali zbraně na zabíjení lidí.
NahoruV dubnu 1945 bylo při pochodu smrti zavražděno 54 francouzských zajatců. Pochod byl vypraven z tehdejší Haidy. Většina zajatců pracovala v Rachmannově továrně. Dne 9.května, dozorce zajateckého tábora v Rachmannově továrně, krutý nacista Sielaff zavraždil šest svých dětí. Nejmladšímu bylo půl roku. Dne 22. května přišly z Rawensbrücku do Boru lidické ženy, které přežily
pochod smrti. Již v květnu se vracely po území, které osvobodila RA a až na vyjímky, jim byla cestou odepírána voda a vyprovázely je kameny, které na ně házeli chlapci z Hitlerjugend.
Re: Samozřejmě nejsem žádný nacista (2. část)
6. Únor 2011 - 14:05 | Hudec
Však říkám, trestat všechny viníky bez ohledu na národnost. Padni, komu padni. Opakuji, zločin neomlouvá zločin, vražda neomlouvá vraždu. Český vrah není menší vrah než německý vrah.
NahoruRe: Samozřejmě nejsem žádný nacista (2. část)
8. Únor 2011 - 10:39 | Michal Mach
To není z větší části vůbec pravda, já sem velkým kritikem pomníku, a mé názory na sudetské němce v roce 38 jsou extreémní, lidé co mě znají to vědí, ale s panem Tichým vedeme často otevřenou a příjemnou diskusi, přestože často máme odlišný názor.
Je to spíše o volbě člověka, s kým chce nebo nechce se vůbec bavit, a to já chápu. V obou táborech, hrozné slovo, sou lidé o které by slušný člověk neopřel kolo.
NahoruPro nezasvěcené čtenáře
9. Únor 2011 - 20:49 | Jan Tichý
jen poznamenám, že se v Boru 10. října 2009 už jednou diskutovalo (a „diskutovalo“) celý den za účasti všech vyjmenovaných pánů-historiků. Nulový výsledek názorně ilustruje tento anonym, nejspíš jeden z tehdejších diskutérů.
NahoruStačí tedy přečíst si sborník příspěvků ze semináře BOR 1945. Má 28 stran A4 a je dosud k dispozici na kulturním odboru MěÚ. Dokonce zdarma :o)
(Program ústeckého divadla viz cinoherak.cz.)
Re: Samozřejmě nejsem žádný nacista (2. část)
9. Únor 2011 - 21:56 | Fox von Zillergut
Haf! Jen se nedělejte, soudruhu, je jasné, že se na borské představení těšíte, protože se zase budete moci ukázat v plné "parádě". Čuchám, že už dal pan Uksa vyrobit nějaký ten transparent (chodit s jedním by se nevyplatilo), pořídil si nové tmavé brýle a dvě tři bečky pro blbečky, pardon, pro "loajální" zaměstnance, kteří půjdou držet štangle. Pan Vltavín už se nemůže dočkat, až zase bude moci promluvit před suitou věrných no a dá-li Bůh, pardon, Duch Vlasti, dostaví se i oslňující paní Jana B., aby divákům i divadelníkům došlo, že když proti hře stojí taková osobnost, mají zůstat raději doma a nepodporovat kusy, které kdejaký nedouk označuje za špatné, neřku-li závadné. Haf!
NahoruRe: Samozřejmě nejsem žádný nacista (2. část)
9. Únor 2011 - 22:01 | Kafka
Super! Už je to tady jako za starejch časů. Jen těch Hanek, Eviček, Kamilů a anonymních vlastenců ubylo.
NahoruRe: Samozřejmě nejsem žádný nacista (2. část)
10. Únor 2011 - 1:20 | Josef Doškář
Foxovi a ostatním psům a vlkům vypadly argumenty a tak opět zavádějí diskuzi někam jinám. K tomu se ještě opět ozval Jan Tichý s opakovanými lživými argumenty. Tak pro něho a pro jeho mladou perspektivní bojovnici ještě jednou. 8 Němců bylo popraveno dne 2. června 1945 za nedovolené držení zbraní na zabíjení lidí. To povrzuji i ještě dnes žijící svědci. Kdyby se JT řídil přáním a závěry KSONNu v prosinci 2005 / byly uvedeny ve Zpravodaji /, byl by v Boru klid. JT napsal knihu na základě zakázky. Děj je nestydatě vymyšlen! Recenze na knihu i divadelní hru, pak tvrdí, že příběh je napsán podle skutečných událostí.
NahoruVysoce vzdělaný Fox se předvádí urážkami na pana Uksu. Do dnešního dne byla byla diskuze vedená slušně.
Podle mne se JT brání diskuzi, protože všechny jeho argumenty byly vyvráceny.
Úmyslně jsem se vyhýbal popravě paní Gebrtové, která byla odsouzena k trestu smrti otcem JT.
Vzhledem k tomu, že i na tento případ jsou v archivech uloženy dokumenty, lze konstatovat, že A. Gebrtová oběšena být neměla. Manžel, kterého tenkrát udala, byl kriminállník, spolupracovník gestapa. Často svoji ženu hrubě bil a mlátil. Vzhledem k častému střídání milenek nakazil pohlavní nemocí i svoji těhotnou manželku. Gebrtová svého muže udala s tím, že si nebyla vědoma toho, že ho nacisté za její udání popraví. Již při jeho zatýkání svého činu litovala. Najala si a platila advokáty za jeho osvobození. Otec JT nechal Gebrtovou, bez výslechu svědků pověsit a sám byl výkonu trestu přítomen. Jako pilný úředník, po tomto výkonu žádal pro svůj úřad ministerstvo, o zvýšený počet katů
a zvýšení diet pro tyto pracovníky.
Příběh manželů Gebrtových je určitě velmi silné téma vhodné k uměleckému zpracování, podobně jako zabití šesti dětí, vlastním otcem Sielaffem ( 9.5.45), velitelem zajateckého tábora v továrně bří Rachmannů. Těch Rachmannů, které JT ve hře uvádí jako vzorné, hodné majitele, kteří se vzorně starali o své zaměstnance. Dosud žijící svědci tvrdí opak. Specielně sovětští zajatci žili u nich v otrockých podmínkách. V této továrně pracovaly i ruské děti.
Re: Samozřejmě nejsem žádný nacista (2. část)
10. Únor 2011 - 1:50 | Michal Mach
Tak vy jste přesná ukázka oné nekulturnosti a "člověka" o kterém sem hovořil, ani opřít kolo. A je jedno z jakého tábora
Také ukázka kultury dnešní vlády, kdo má jiný názor, bude penalizován, nebo odstraněn, komunismus naruby.
NahoruRe: Samozřejmě nejsem žádný nacista (2. část)
10. Únor 2011 - 10:29 | Josef Doškář
Pan Tichý Vám ho rád podrží, on ho rád podrží i sobě.
NahoruJsem rád , že si o mne nebudete opírat okolo. Považuji to za vyznamenání. Vašemu posuzování naši vládní garnitury nerozumím a jsem tomu tak rád.
Re: Samozřejmě nejsem žádný nacista (2. část)
10. Únor 2011 - 12:54 | Michal Mach
pro Vltavín -- Maličko chytlavý, navíc moje reakce nebyla vůbec na vác......ale Helmuta či jak se nazývá, nebo že by také vy???? Ale do toho hnoje jste spadl rychle
NahoruRe: Samozřejmě nejsem žádný nacista (2. část)
8. Únor 2011 - 10:58 | barta
Aby nevznikl nějaký omyl - pan Tichý mě neodmítl, jen řekl, že by raději psal, což já chápu. Taky raději píši. Jestli to článku ublížilo, to musí posoudit jiní. Můj názor je, že nikoliv.
NahoruRe: Samozřejmě nejsem žádný nacista (2. část)
10. Únor 2011 - 12:41 | Faethor
Jen drobnost.. Říkat, že všichni členové HJ byli špatní je totéž, jako říct, že všichni pionýři byli předvojem komunistů.. To nebyla pravda a pro HJ to platí stejně. Tedy, jen dodám, že stávající papež byl členem HJ. A argumenty, že zastřelení oněch Němců (beru to jako diskuzi o historii, nechápu příliš ty emoce, co tady bublají..) je doloženo na základě dokumentů, no, na stejném základě odsoudili MIladu Horákovou. Papír snese vše a pokud se potřebujete krýt, není nic lepšího. Tím nijak nesoudím, jak to bylo, Jen říkam, že vše se dá interpretovat z různých stran. A mimochodem, shazovat argumenty tím, že se poukazuje na předchozí literární činnost mi přijde trochu, jak říct, zbytečně nízké. Pokud máte argumenty, použite je. Pokud ne, tímto to nijak nevylepšíte.. Znovu zdůrazňuji, že nikomu nestraním.. Jen mě některé komentáře trochu pošťuchují :-)
NahoruRe: Samozřejmě nejsem žádný nacista (2. část)
10. Únor 2011 - 16:07 | Josef Doškář
Milada Horáková měla na válečné a poválečné události / do roku 1947/ stejný názor jako představitelé tehdejší pravice a souhlasila pochopitelně s odsunem i s Dekrety.
Oslavovaný hlavní hrdina Hans popisuje / v románu i v divadelní hře/ jak krásně prožíval vloni na táboře HJ / v roce 1944/ bojové hry a jak složil PIMPFENPROBE, zkoušku která ho opravňovala nosit přes rameno popruh ( byl připraven na boj) a u tábora mu vůdce předal dýku s nápisem MOU CTÍ JE VĚRNOST. To je dýka, kterou obdrželi členové NSDAP po slavnostním přijetí do SS. V té době byli chlapci z HJ v roce 1945 zfanatizování hajzlíci, kteří mimo jiné pořádali hony na zebry, tj. na vězně z koncentračních táborů, které s velkým nadšením zabíjeli. Ti hodnější chlapci po nich házeli jen kamení. Po válce prošli Němci tak zvanou denacifikací a prošel ji i Vámi citovaný papež. Nevzpomínám si že by papež s láskou vzpomínal na svoji PIMPFENPROBE. Papež se staví k tomuto období s velkou pokorou.
Předcházející literární činnost se připomíná i u daleko významnějších spisovatelů / Kohout, Lustig, Hora atd./ a je důležitá. JT si prošel obdobím kdy psal krváky a básně. Svoji parketu našel až po díle, které napsal na zakázku.
NahoruJako sebemrskač se vyvezl na módní vlně "Zabíjení po česku".
Dr. Horáková rozhodně nesouhlasila
10. Únor 2011 - 23:58 | Jan Tichý
s tím, čemu se tehdy říkalo gestapismus. Pod titulem „Svědectví odsunu (9): Taková byla doba“ byla v i-novinách zveřejněna také tato novinová zpráva (celý text lze vygooglovat):
NahoruVyšetřovací komise ÚNS (1947): Interpelace o gestapismu. Praha 10. června (chb). V Ústavodárném národním shromáždění byla rozdána interpelace, která znamená, že se konečně věcí gestapácké nákazy u nás bude obírat parlament. Poslanci: Hora, Klátil, Dr. Uhlíř, Dr. Loubal, Žáčková-Baťková, Mikuláš, Děd, Urbánek, Dr. Horáková, Kleinerová... (celkem 26 jmen), se ptají ministra vnitra, zda mu jsou známy skutečnosti z internačního tábora v Kolíně, zda nařídí okamžitě podrobné a objektivní vyšetření, zda předloží seznam všech osob, které v době trvání tohoto tábora zemřely, zda uvede skutečnou příčinu jejich smrti, zda bude zahájeno trestní řízení s viníky... Je o německých koncentračních táborech málo knih, které by zachycovaly ničemnosti tak drsné, jako byly tyto zločiny, páchané ještě v září roku 1945. Interpelace má jedinou chybu: měly ji podepsat národním socialistům všechny strany národní fronty... (novinový výstřižek, 10. června 1947)
Ale Pavel upozorňoval na něco jiného - na problém věrohodnosti dobových dokumentů.
Re: Dr. Horáková rozhodně souhlasila s odsunem Němců
11. Únor 2011 - 0:32 | Josef Doškář
Pane Tichý, Vámi uvedené nehoráznosti určitě byly vyšetřeny a potrestány. To nic nemění na skutečnosti, že Vámi uvedení poslanci byli proti odsunu Němců. Přestaňte konečně již předělávat dějiny.
Excesy určitě byly a jak sám uvádíte, i česká politická veřejnost proti nim vystupovala! Prezident Beneš se za ně několikrát omluvil a nejen on.
NahoruVáš otec se na těchto excesch zřejmě podílel taky a to se psal již rok 1946. Podle jeho názoru měl tenkrát k ddispozici málo katů a málo financí na jejich diety!
Při troše slušnosti byste měl tyto skutečnosti vytisknout a ne se odvolovát na vaše záhadné dokumenty citované v i novinách. To není důkaz.
Stačí je okopíroovat, nebo oskenovat z ORIGINÁLU a hlavně uvést datum a původ originálu.
Tehdejší celá politická scéna souhlasila s odsunem Němců. Nikdo neviděl jiné řešení. Jiné řešení objevili naší sebemrskači až po roce 1989.
Vašim problémem je obhajoba nacistů a esesáků ve vašich literárních výtvorech .Dokumenty prokazují, že s Vašími extrémními názory nesouhlasil ani místní KSONN a vy jste zarputile prosazoval něco, co oni sami nechtěli.
Re: Samozřejmě nejsem žádný nacista (2. část)
11. Únor 2011 - 9:05 | Josef Doškář
Tak jsem googloval podle návodu JT a vygoogloval jsem sice informace o kterých JT hovoří, ale nikde není důkaz, dokument odkud tato informace přišla, kde byla nalezena. JT se odvolává na JT. V minulosti několikrát opakpovaná finta, případně lež.
NahoruPro Josefa Vltavína, tady snad naposled:
11. Únor 2011 - 15:40 | Jan Tichý
1) U textu v archivu i-novin z neznámých důvodů vypadla úvodní poznámka (Úryvky z příloh knihy Jaroslava Vejvody „Pomsta pozdních partyzánů a jiné poválečné tragédie. Svědectví archivů“, Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2007:). Pan Bárta to jistě potvrdí. Ale o práci vyšetřovací komise ÚNS lze vygooglovat desítky článků, viz například
Nahoruhttp://www.go-east-mission.de/dateien/cz/245_300810.pdf
2) Do organizace Jungvolk vstupovali desetiletí chlapci, po složení tzv. Pimpfenprobe dostali nože s nápisem Mou ctí je věrnost. Hitlerjugend sdružovala starší chlapce ve věku 14-18 let. Pozdější předseda SPD Vogel o tom řekl: „Nevzpomínám si, že by v naší škole někdo nebyl v Jungvolk nebo od čtrnácti let v Hitlerjugend.“ (Guido Knopp: Hitlerova mládež, Ikar 2003) V novele i inscenaci tedy o Pimpfenprobe vypravuje naivní desetiletý kluk, který ještě nemohl být členem HJ.
3) Dr. Jindra v NM napsal: „Zatímco pro jedny je 9. květen dnem prvního svobodného vydechnutí, druzí účtují s minulostí: tohoto dne došlo ve městě ke dvěma společným sebevraždám. V bytě nacisty Sielaffa si vzala život osmičlenná rodina (nejmladšímu bylo přes půl roku), společně odešla z tohoto světa i tříčlenná rodina truhláře Bittnera.“ Podle hřbitovní knihy byli v domě č. 350 nalezeni zastřelení 2 Wernerovi, 2 Hantschelovi, 2 Sielaffovi a 2 Wünschovi, pravděpodobně příbuzní. Jediné mrtvé dítě mezi nimi byl Rainer Hantschel (*26.11.44)! Šest dětí Franze Ferdinanda Sielaffa (*1910) a jeho ženy Margot, roz. Thiele (*1916) si Vltavín jednoduše vymyslel, aby to vypadalo otřesněji...
Chci jen názorně ilustrovat, jak pracuje historik Vltavín s fakty, ačkoli se neustále ohání tvrzením, že musí opravovat moje lži. Další diskuze nemá valný smysl. Všechny obviňující tirády už jsme přece nedávno četli pod recenzí ústecké premiéry. A kromě toho po registraci už jsou kritici najednou jen dva :o)
Teď je to správně
19. Únor 2011 - 14:03 | Josef Doškář
Opět lžete a vyhýbate se důkazům.
1. Tehdejší celá politická scéna včetně Dr. Horákové /v ČSR 1945- 1947/souhlasila s odsunem Němců. Nikdo neviděl jiné řešení.
2. V bytě nacisty Sielaffa si vzala život osmičlenná rodina (nejmladšímu bylo přes půl roku). Přeloženo do reality. Největší vrah v dějinách Haidy/ Boru nacista Siellaf zastřelil zřejmě 7 svých příbuzných nejmladšímz bylo půl roku. Nakonec spáchal sebevraždu. Tento údaj se opírá o tvrzení pana Dr.Jindry. Vaše tvrzení o sebevraždě půl ročního kojence odpovídá vašim demagogickým tvrzením . Další dítě zastřelil Bittner . V Boru byly zastřeleny 2 dětí. Ten den / 9.5.45/ bylo v Boru 11 mrtvol. Byl to masakr pane Tichý. Byl to masakr, za který se tehdejší němečtí obyvatelé styděli, takže o něm ti , kteří byli tenkrát ještě malí dodnes neví.
3. Motto pro Hitlerjugend.
Blut und Ehre war zwischen 1926 und 1945 Motto und Grußformel der nationalsozialistischen Jugendorganisation Hitlerjugend.
4.Nápisy na dýkách:
Na dýce SS vytepán nápis: Meine Ehre heiβt Treue (moje čest se jmenuje věrnost)
Na čepeli dýky SA vytepán nápis: Alles für Deutschland (Všechno pro německo)
Na čepeli dýky HJ vytepán nápis: Blut und Ehre (Krev a čest)
5.Nůž pro příslušníky Hitlerovy mládeže vyráběla firma Solingen .
Takže pane LEE, vše jsem vám vyvrátil. Váš hrdina Hans, ve vaší hře byl cvičen k zabíjení, nepochybně vůdcem HJ, který byl zároveň i členem zločinecké organizace SS. Protože byl Hans dobrý žák daroval mu svoji esesáckou dýku.
Údaje o dýkách si snadno ověříte vygooglováním.
NahoruTak to asi bylo.
19. Únor 2011 - 14:24 | Květa Nová
Nedávno jsem hovořil s panem Jindrou o dozorci Sielafovi a o těch vraždách a sebevraždách.
Pan Jindra zřejmě i mně vyprávěl že šlo o rodinu ve které přišlo o život půlroční dítě.
Mně by velice zajimala verze co uvádí pan Tichý.
Podle něj si vzali společně život, zasebevraždili se, 2 Wernerovi, 2 Hantschelovi, 2 Sielaffovi a 2 Wünschovi u Sielafa v bytě? Ale to malé půlroční dítě si přece nemohlo vzít život?
V posledním příspěvku cituje pan Tichý pana Jindru : "V bytě nacisty Sielaffa si vzala život osmičlenná rodina (nejmladšímu bylo přes půl roku)". Sielaf zřejmě zastřelil své příbuzné a pak sebe, nebo se na zastřelení příbuzných " pouze podílel" .
Akceptuji výše uvedenou verzi. Sebevražda půlročního kojence je v každém případě unikát.
NahoruLaik žasne, odborník se diví!
19. Únor 2011 - 16:46 | Jan Tichý
Kdybych se někdy odvážil tvrdit, že 2 + 2 = 4, Kamil by to jistě obratem vyvrátil. Oba pánové totiž přehlédli uvozovky, a tak za formulace o „společných sebevraždách“ nebo že „rodina si vzala život“ kritizují mně, ačkoli je to doslovná citace dr. Jindry z květnového Novoborského měsíčníku 1995.
Pánové mají problémy i v počtech, viz dr. Jindra: „osmičlenná rodina“ plus „tříčlenná rodina“ znamená celkem 11, nikoli 17 mrtvých (a hřbitovní kniha města to potvrzuje). V bytě nacisty Sielaffa tehdy našli 4 dvojice s různými příjmeními, širší rodina se zřejmě rozhodovala společně. A pánům dodnes nedošlo, že třeba sestra manželky nebo provdaná dcera se obvykle jmenují jinak než rodičovský pár. Až bude Kamil skutečně (!) mluvit s dr. Jindrou, snad se v tom konečně zorientuje.
P.S.: Vida, Josef Vltavín i Kamil konečně dnes aspoň opravili počet ze 17 na 11. Díky!
NahoruRe: Laik žasne, odborník se diví!
19. Únor 2011 - 18:52 | Josef Doškář
Rád opravím své argumenty a požádal jsem o to i Kamila. Velmi dlouho jsem uváděl počty o masakru vražd a sebevražd /ze dne 9.5.45/ s počtem 11 mrtvých.nPro popravu 8 Němců to však není důležité.
Vy jste zatím neobjasnil sebevraždu půlročního kojence. Celá událost v domě 350 je velmi záhadná
a je stejně záhadná jako poprava Anny Gebrtové, kterou nechal pověsit Váš otec.
Zpět k naši diskuz.i
Neobjasnil jste důvod proč Vám celou dobu zamlčovali pozůstalí po nacistovi a esesákovi Trägerovi skutečnost, že byl člen NSDAP a SS a že byl odvolán z funkce primáře do které nebyl po válce nikdy jmenovám. Mně jste veřejně vyzval abych Vám to dokázal. Stalo se a nikdy jste na to nereagoval.
Celou dobu jste tvrdil, že v Boru nebylo stanné právo. Několik dokumentů prokázalo, že bylo a dokazují to i svědectví německých svědků.
Vy jste tvrdil, že zabavené zbraně nikdo neviděl. Bylo Vám žijícím svědkem dokázáno, že zbraně na zabíjení lidí vystaveny byly. O nalezech zbraní existuje svědectví paní Hrubé a do určité míry i svědectví Vašeho svědka /syna nacistky M.Wernerové/.
8 Němců bylo v Boru popraveno podle rozkazu velitele pplk. Sekáče. Popravu jako takovou nezpochybňoval RNV a nezpochybňoval ji ani ruský velitel a ten ji nezpochybňoval ani při návštěvách N.Boru po válce.
Popíral jste skutečnost, že popravě nebyli přítomni osvobození zajatci. Je prokázáno, že zde ještě /2.6.45/ osvobození zajatci byli a byli to oni, kteří měli vyhrády proti RNV.
Pomník nacistů a esesáků jste v N.Boru prosadil Vy zejména jeho umístění proti hrobům Rumburských hrdinům. S tímto umístěním nesouhlasili členové KSOONNu / borští němečtí občané/
a Rada města, ti navrhovali a Rada odsouhlasila pozůstalým po popravených provinilcích, instalovat kříž a desku v místě, kde jsou pohřbeni.
Tak to pane bylo.
O událostech v Boru jste napsal román. Příběh, který se v Boru nikdy nestal. Vy sám, ale především novináři v recenzích o knize a divadelní hře /o psech a vlcích/ se všude uváděli, že jde o skutečnou událost a hercům jste dokonce ukazoval místa, kde se ten děj odehrával. Nikdy jste se nezmínil o krutých podmínkách v jakých zde zejména sovětští zajatci žili a otrocky pracovali atd..
Z neúspěšného autora krváků se z Vás stal přední český sebemrskač.Na módní vlně ZABÍJENI PO ČESKU jste se vyvezl a našel jste svoji parketu. 32 hodin mezi psem a vlkem jste psal na zakázku svého kamaráda Tomáše, majitele nakladatelství Akropolis. Díky této zakázce jste se stal hvězdou. Byl to dobrý tip. Vaše kniha je čistička borských nacistů / primář Träger, bratři Rachmanni/ které zavraždili zlí svobodovci a gardisté!
KDYBY JSTE RESPEKTOVAL POŽADAVEK NĚMECKÝCH OBČANU / v prosinci 2005/a rozhodnutí Rady města /15.1.06/ na umístění kříže v místě kde mají popravení hrob byl by v Boru klid.
NahoruRe: Samozřejmě nejsem žádný nacista (2. část)
14. Únor 2011 - 18:04 | Kafka
Spíše bych tvrdil, že laika to vůbec nezajímá ... a odborníka vlastně taky ne. Maximálně tak v jiném oboru než je historie.
NahoruRe: Samozřejmě nejsem žádný nacista (2. část)
14. Únor 2011 - 18:11 | Josef Doškář
1/Vltavín tvrdí : Byl to masakr pane Tichý. Byl to masakr, za který se tehdejší němečtí obyvatelé styděli, takže o něm ti , kteří byli tenkrát ještě malí o tom vůbec neví, a byl by to masakr i tehdy, kdyby vrah Siellaf své děti nezavraždil.
2/Vltavín tvrdí : Motto pro Hitlerjugend.
Blut und Ehre war zwischen 1926 und 1945 Motto und Grußformel der nationalsozialistischen Jugendorganisation Hitlerjugend.
Nápisy na dýkách:
Na dýce SS vytepán nápis: Meine Ehre heiβt Treue (moje čest se jmenuje věrnost)
Na čepeli dýky SA vytepán nápis: Alles für Deutschland (Všechno pro německo)
Na čepeli dýky HJ vytepán nápis: Blut und Ehre (Krev a čest)
Na dýce SS vytepán nápis: Meine Ehre heiβt Treue (moje čest se jmenuje věrnost)
5/.Nůž pro příslušníky Hitlerovy mládeže
Blut und Ehre -krev a čest vyráběla firma Solingen .
Takže pane Tichý, vše jsem vám vyvrátil. Váš hrdina Hans, ve vaší hře byl cvičen k zabíjení, nepochybně vůdcem HJ, který byl zároveň i členem zločinecké organizace SS. Protože byl Hans dobrý žák daroval mu svoji dýku, esesáckou dýku.
6/Milada Horáková měla na válečné a poválečné události / do roku 1947/ stejný názor jako představitelé tehdejší pravice a souhlasila pochopitelně s odsunem i s Dekrety.
7/ 8 Němců bylo popraveno dne 2. června 1945 za nedovolené držení zbraní na zabíjení lidí. To povrzuji i ještě dnes žijící svědci. Kdyby se JT řídil přáním a závěry KSONNu v prosinci 2005 / byly uvedeny ve Zpravodaji /, byl by v Boru klid. JT napsal knihu na základě zakázky. Děj je nestydatě vymyšlen! Recenze na knihu i divadelní hru, pak tvrdí, že příběh je napsán podle skutečných událostí.
NahoruVzhledem k tomu, že i na tento případ jsou v archivech uloženy dokumenty, lze konstatovat, že A. Gebrtová oběšena být neměla. Manžel, kterého tenkrát udala, byl kriminállník, spolupracovník gestapa. Často svoji ženu hrubě bil a mlátil. Vzhledem k častému střídání milenek nakazil pohlavní nemocí i svoji těhotnou manželku. Gebrtová svého muže udala s tím, že si nebyla vědoma toho, že ho nacisté za její udání popraví. Již při jeho zatýkání svého činu litovala. Najala si a platila advokáty za jeho osvobození. Otec JT nechal Gebrtovou, bez výslechu svědků pověsit a sám byl výkonu trestu přítomen. Jako pilný úředník, po tomto výkonu žádal pro svůj úřad ministerstvo, o zvýšený počet katů
a zvýšení diet pro tyto pracovníky.