Ráno jsem musela vstávat brzo, protože jsem v mé, na rok nové, americké škole měla domluvenou schůzku se školním konzultantem, abych si vybrala předměty, o které bych měla zájem a bavily mě.
„Takže vy vyrazíte a my je začneme posílat dvacet minut po vás,“ oznámily mi učitelky. „Budete je tam nějak shromažďovat, určitě vám rádi pomůžou se strašením.“
Kam vystoupat na Nový rok? Silvestr v lese, divadle nebo u televize? Jaký byl vánoční improtyjátr? Hrabalovská nostalgie. Tip na balkánský výlet u Dubé.
Oběd si měly děti zařídit samy. Zase dostaly rozchod, čehož úči využily k tomu, že se zašily do zadní zahrádky hospody na náměstí. Nabídly mi sice, abych šel s nima, ale já jsem si chtěl nakoupit nějaký zásoby na další cestu.
Když už máme ten fotbalový týden, během něhož každý den vydávám jeden článek z fotbalového prostředí, přizpůsobil jsem tomu i téma dnešního Žebříčku. Zamýšlel jsem se nad tím, kdo byl nejlepším českým fotbalistou, kterého jsem za svého života viděl hrát.
Už se to tak stalo, že Českou Lípu pohltila v závěru roku pozitivní vlna dobra, laskavosti a – předvánoční čas mi napovídá starosvětský výraz , který snad již vymizel - milosrdenství. Těch, kteří se rozhodli pomáhat, je nakonec tolik, že je bohužel nelze všechny vyjmenovat a poděkovat jim.
Minule jsme si řekli, že naše peníze mají společného nepřítele – inflaci. K hlavním úkolům produktů, do kterých vkládáme naše úspory, by tak mělo patřit tuto inflaci porazit a naše peníze zhodnotit. Dnes si povíme něco o běžných a spořicích účtech a nahlédneme pod pokličku produktům stavebních spořitelen.
Tak moc jsem se těšila, až přistaneme na Kennedyho letišti v Americe (mimojiné proto, že mám panický strach z lítání), představovala si ty hromady světýlek New Yorku, co uvidím z okýnka, jelikož bylo devět hodin večer... No, místo toho jsem seděla zkroucená v sedačce a umírala hlady.
Již jsem naznačoval, že teď přijdou dva díly rychleji za sebou. Možná, že je to tak i lepší, to musíte posoudit sami. Udělal jsem to, protože přes Vánoce čas nebude a ke klidnému psaní se dostanu až tak 28. prosince… Ne, to vlastně ne, to jsem pryč. Těžký život dobrodruha.
Bolela mě z těch proleženejch postelí záda, takže k ránu už jsem víc hledal polohu, než spal. Ale cigáro na verandě bylo super. Zdola od koupaliště stoupala mlha, všude klid.